Vysoká cena za předvolební populismus ministra Ludvíka. Komentář Martina Kupky

Martin Kupka

02. 09. 2017 • 11:56

Vyprávěla mi nedávno jedna paní, že jí chirurgové při řešení jejích problémů se zápěstím dali jasnou nabídku. Operaci karpálního tunelu provedou buď klasicky, s šestitýdenním zotavováním ruky v dlaze, anebo laparoskopicky s pouhým týdenním výpadkem v práci. S druhou možností se ovšem pojí doplatek 10 tisíc korun. Zaměstnavatel paní vyšel nakonec vstříc, takže bude moci zůstat doma celých šest neděl – stát jí tak na nemocenské zaplatí několik desítek tisíc korun. Vidí v tom někdo logiku? Já ne – zdravotní pojišťovna ušetřila, ale správa sociálního zabezpečení zbytečně zaplatí mnohem víc.

Situace je důsledkem šílené administrativní náročnosti, roztříštěnosti a neprovázanosti celé veřejné správy u nás, která se projevuje na každém kroku. Konkrétně ve zdravotnictví je umožněna tím, že se nevede diskuse o systémových změnách v organizaci a financování péče. O změnách, které by odstranily podobné nelogické příběhy, jako ten s karpálním tunelem, které by zabránily duplicitním vyšetřením a dalšímu plýtvání, narovnaly dlouhodobé podfinancování a umožnily otevřít zdravotnictví k financím zvenčí např. formou nadstandardů.

Dokonce i Andrej Babiš, který jinak chodu státu prakticky vůbec nerozumí a sám dokonce pomohl zrušit regulační poplatky, brzy pochopil, že systém je dlouhodobě neudržitelný. Že beze změn je zdravotnictví černou dírou schopnou spotřebovat všechny peníze, které do ní stát nasype, a přitom nezvládat své základní funkce. To se ostatně ukázalo letos v létě, kdy nebylo zbytí, než chod některých oddělení omezit.

Socialisté si ale dál myslí, že jde situaci vyřešit přisypáváním veřejných prostředků tu a tamhle. Poslední ukázkou tohoto přístupu, navíc díky blízkosti voleb silně populisticky zabarvenou, je jarní rozhodnutí ministra zdravotnictví Ludvíka přidat 2 tisíce korun měsíčně zdravotním sestrám v nepřetržitých provozech. Mělo dvě vady.

Za prvé, ministr přidal sestrám, ale postavil je proti ošetřovatelkám a sanitářům, které ignoroval, ačkoli i jejich služba – společná se sestrami – je fyzicky i emocionálně velmi náročná. A když všichni víme, jak jsou platové podmínky na pracovišti citlivé, tak také umíme odhadnout, že tento přístup atmosféře a vztahům na odděleních a klinikách opravdu nepřidal.

A za druhé, pan ministr Ludvík vymyslel snad nejhorší možný systém, jak peníze k sestrám dostat. Dotace. Dotační procedura byla zbytečně komplikovaná a nejasná kvůli špatně nastaveným podmínkám, což musely kraje řešit mimořádnými opatřeními. Jako jeden z prvních krajů jsme to u nás ve středních Čechách právě minulý týden završili mimořádným jednáním zastupitelstva, takže finanční prostředky z ministerstva do nemocnic doputují na začátku září. Nemocnice tak musely nést riziko, že vyšší výplaty za červenec zaplatí, ale peníze od státu na ně hned tak neuvidí. A máme před sebou řešení, kde vzít na navýšení peníze od ledna příštího roku, protože s nimi už ministerská dotace nepočítá. Takže „já něco před volbami slíbím a vy si to zařiďte, jak chcete“ –  to je ovšem od ministra skutečně arogantní, populistický přístup.

Aby bylo jasno, já ani v nejmenším nezpochybňuji, že si sestry zasloužily přidat. Těžkou práci ve zdravotnictví není možné dobře dělat bez lásky k tomuto oboru, bez pozitivního vztahu k lidem a soucitu s jejich utrpením, ale stát nemůže donekonečna spoléhat na to, že tyto hodnoty udrží lidi ve zdravotnictví (ale podobně třeba také ve školství) i přes dosavadní nedostatečné finanční ohodnocení, a musí situaci řešit systematicky. Sociální demokracie za čtyři roky řízení ministerstva zdravotnictví ukázala, že toho není schopna

Autor je místopředsedou ODS a náměstkem hejtmanky Středočeského kraje.

SDÍLET