Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vysoká cena za předvolební populismus ministra Ludvíka. Komentář Martina Kupky

Vysoká cena za předvolební populismus ministra Ludvíka. Komentář Martina Kupky

Vyprávěla mi nedávno jedna paní, že jí chirurgové při řešení jejích problémů se zápěstím dali jasnou nabídku. Operaci karpálního tunelu provedou buď klasicky, s šestitýdenním zotavováním ruky v dlaze, anebo laparoskopicky s pouhým týdenním výpadkem v práci. S druhou možností se ovšem pojí doplatek 10 tisíc korun. Zaměstnavatel paní vyšel nakonec vstříc, takže bude moci zůstat doma celých šest neděl – stát jí tak na nemocenské zaplatí několik desítek tisíc korun. Vidí v tom někdo logiku? Já ne – zdravotní pojišťovna ušetřila, ale správa sociálního zabezpečení zbytečně zaplatí mnohem víc.

Situace je důsledkem šílené administrativní náročnosti, roztříštěnosti a neprovázanosti celé veřejné správy u nás, která se projevuje na každém kroku. Konkrétně ve zdravotnictví je umožněna tím, že se nevede diskuse o systémových změnách v organizaci a financování péče. O změnách, které by odstranily podobné nelogické příběhy, jako ten s karpálním tunelem, které by zabránily duplicitním vyšetřením a dalšímu plýtvání, narovnaly dlouhodobé podfinancování a umožnily otevřít zdravotnictví k financím zvenčí např. formou nadstandardů.

Dokonce i Andrej Babiš, který jinak chodu státu prakticky vůbec nerozumí a sám dokonce pomohl zrušit regulační poplatky, brzy pochopil, že systém je dlouhodobě neudržitelný. Že beze změn je zdravotnictví černou dírou schopnou spotřebovat všechny peníze, které do ní stát nasype, a přitom nezvládat své základní funkce. To se ostatně ukázalo letos v létě, kdy nebylo zbytí, než chod některých oddělení omezit.

Socialisté si ale dál myslí, že jde situaci vyřešit přisypáváním veřejných prostředků tu a tamhle. Poslední ukázkou tohoto přístupu, navíc díky blízkosti voleb silně populisticky zabarvenou, je jarní rozhodnutí ministra zdravotnictví Ludvíka přidat 2 tisíce korun měsíčně zdravotním sestrám v nepřetržitých provozech. Mělo dvě vady.

Za prvé, ministr přidal sestrám, ale postavil je proti ošetřovatelkám a sanitářům, které ignoroval, ačkoli i jejich služba – společná se sestrami – je fyzicky i emocionálně velmi náročná. A když všichni víme, jak jsou platové podmínky na pracovišti citlivé, tak také umíme odhadnout, že tento přístup atmosféře a vztahům na odděleních a klinikách opravdu nepřidal.

A za druhé, pan ministr Ludvík vymyslel snad nejhorší možný systém, jak peníze k sestrám dostat. Dotace. Dotační procedura byla zbytečně komplikovaná a nejasná kvůli špatně nastaveným podmínkám, což musely kraje řešit mimořádnými opatřeními. Jako jeden z prvních krajů jsme to u nás ve středních Čechách právě minulý týden završili mimořádným jednáním zastupitelstva, takže finanční prostředky z ministerstva do nemocnic doputují na začátku září. Nemocnice tak musely nést riziko, že vyšší výplaty za červenec zaplatí, ale peníze od státu na ně hned tak neuvidí. A máme před sebou řešení, kde vzít na navýšení peníze od ledna příštího roku, protože s nimi už ministerská dotace nepočítá. Takže „já něco před volbami slíbím a vy si to zařiďte, jak chcete“ –  to je ovšem od ministra skutečně arogantní, populistický přístup.

Aby bylo jasno, já ani v nejmenším nezpochybňuji, že si sestry zasloužily přidat. Těžkou práci ve zdravotnictví není možné dobře dělat bez lásky k tomuto oboru, bez pozitivního vztahu k lidem a soucitu s jejich utrpením, ale stát nemůže donekonečna spoléhat na to, že tyto hodnoty udrží lidi ve zdravotnictví (ale podobně třeba také ve školství) i přes dosavadní nedostatečné finanční ohodnocení, a musí situaci řešit systematicky. Sociální demokracie za čtyři roky řízení ministerstva zdravotnictví ukázala, že toho není schopna

Autor je místopředsedou ODS a náměstkem hejtmanky Středočeského kraje.
 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744