KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Kde se bere drzost vládce Kremlu nařizovat NATO stáhnout vojska ze svého východního křídla? Začalo to radarem. Dodnes si pamatuji, jak mě vytočilo, že si Putin osobuje právo mluvit nám do toho, kde si postavíme protiraketovou obranu. Premiér Topolánek, pro něhož jsem tehdy pracoval, neustoupil. Americký prezident Obama ano, a tím přerazil Západu páteř. I proto není Ukrajina před Ruskem v bezpečí.
Bylo to velmi důležité období pro národní i globální bezpečnost, mezi lety 2007 a 2009. Tenkrát se rozhodovalo o tom, zda západní spojenci posílí svou vůli k obraně proti agresivním režimům, nebo se naopak vydají cestou appeasementu. Vše začalo optimisticky. Nový český premiér přednesl na úvod svého vládnutí zásadní projev na každoroční poradě velvyslanců, v němž odmítl „politiku všech azimutů“ a naopak se jasně přihlásil k obraně hodnot svobody a lidských práv a k naší spoluodpovědnosti za bezpečí ve světě.
Tehdy se zdálo, že hrozící příklon české zahraniční politiky k Číně, jak ho propagoval předchozí předseda vlády Jiří Paroubek, je zažehnán. A stejně tak jeho kapitulantská politika vůči Rusku, které už za něj varovalo Česko, aby si ani nedovolilo uvažovat o společné obraně v rámci Aliance. Vše bohužel dopadlo úplně jinak. Prezident George W. Bush a premiér Topolánek sice dovedli jednání o radaru až k podpisu smlouvy, ta však už nebyla ratifikována, protože si to nepřála nová americká administrativa.
Barack Obama si v rámci politiky „restartu“ vztahů s Ruskem nepřál Putina „provokovat“ a celý projekt protiraketové obrany ve východní Evropě zastavil. Já pak měl možnost sledovat zcela jiný projev o globální bezpečnosti, a to jen pár set metrů od Černínského paláce, kde mluvil Topolánek. Nevěřícně jsem naslouchal, jak prezident USA, který právě zazdil radar, vyhlašuje jaderné odzbrojení Západu. Získal za to Nobelovu cenu míru. Spíš by se hodilo, aby dostal od Putina Řád přátelství, nejvyšší ruské ocenění udělované cizincům.
