KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Korporace dost velká na to, aby smazala všechno, co nenávidíte, je dost silná na to, smazala vše, čím jste. Tak nějak by mohla znít parafráze na heslo republikánských politiků: „Vláda dost velká na to, aby vám dala všechno, co chcete, je dost silná na to, aby vám vzala vše, co máte“. Je velmi znepokojující, že pár technologických gigantů může kohokoli doslova „sprovodit ze světa“, byť virtuálního.
Že sociální sítě Facebook a Twitter či digitální platformy Google, Amazon a Apple mají obrovskou moc globálně rozhodovat o tom, kolik kdo vydělá či jaké názory se dostanou k lidem, to se ví dlouho. Dosud se debata soustředila na dva aspekty: ovlivňování svobody vyhledávat a šířit informace a na ohrožování hospodářské soutěže, kdy monopolní hráči profitují z toho, že si přivlastňují práci jiných. Blesková likvidace sociální sítě Parler s několika miliony uživatelů ukázala třetí hrozbu – totální likvidaci bez soudu.
O tom, zda a proč se mají či nemají mazat jednotlivé příspěvky, lze dlouho debatovat, ale asi nikdo nemůže popřít, že samotnou svobodu slova lze zákonem omezit, pokud jde o ochranu práv druhých či o bezpečnost. Konkrétní provedení je jiná věc, ale apriorní tvrzení, že jakýkoli zásah znamená nepřípustnou cenzuru, ukazuje na neznalost ústavních svobod. Každý má právo na ochranu osobnosti, nelze nabádat k násilí atd. Problém ovšem je, když o tom, co zmizí či nezmizí, rozhoduje svévolně konkrétní firma.
Na zneužívání dominantního postavení technologickými giganty na INFO.CZ upozorňujeme dlouhodobě. Problém konečně začala řešit EU například prostřednictvím směrnice o copyrightu, ale pořád jsme teprve na začátku. Donutit velké hráče, aby se spravedlivě dělili o zisky z reklamy zobrazované u díla, které nevytvořili, či neprotlačovali vlastní služby na úkor konkurence, bude zatraceně těžké a nejspíš se to neobejde bez tvrdých zásahů typu dělení mamutích korporací na menší části.
Hlavní potíž se zástupci Big Tech je v tom, že jsou prostě příliš velcí. Neřídí se pravidly, ale vytvářejí svá vlastní a vnucují je ostatním. A zatímco někomu síť smaže v podstatě nezávadný příspěvek, jiné, zjevně nenávistné a urážlivé, či dokonce vyzývající k něčí likvidaci, se šíří bez problémů dál. Nemusíme v tom rovnou spatřovat zlý úmysl, ale také se nelze jen tak spokojit s premisou, že soukromá firma má právo dělat si se svým produktem, co chce. Ne když jde o občanské svobody a ona má monopol. Protože vy už pak nemůžete „jít jinam“.
Někteří jedinci už vyhráli soud kvůli neprávem smazaným komentářům. Sám zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg už před pár lety žádal, aby povinnost regulace jeho sítě převzal stát. Obojí ukazuje na to, že giganti na rozdíl třeba od vydavatelů tuto povinnost zjevně nezvládají a nejraději by se jí alibisticky zbavili, protože jim kazí byznys a zvyšuje náklady. Na druhé straně se brání antimonopolním zásahům, jež by je donutily se spravedlivě dělit o zisky s tvůrci obsahu. To vše jsou vážné věci. Nyní ale od Big Tech čelíme daleko větší hrozbě.
Mazání příspěvků a rozdělení peněz za reklamu jsou nakonec „jen“ interpretační problémy – máme tu střet různých obchodních zájmů a různých ústavou chráněných práv a musíme ho nějak uspokojivě vyřešit. Tím nechci tyto otázky nijak bagatelizovat, až dosud jsem je sám považoval za docela zásadní. Co se však stalo nyní, když velké korporace bleskově zlikvidovaly síť Parler, to už je víc než konflikt, to je masivní útok na systém, na podstatu demokracie a právního státu, který ohrožuje samotné základy naší svobody.
Dosud jsme se mohli hádat podle toho, kdo nám je či není sympatický, jaké jsou naše světonázory, jestli upřednostňujeme svobodu slova, nebo ochranu osobnosti a zda spíše stojíme na straně vydavatelů, nebo platforem. Nyní by se ale měli sjednotit všichni lidé různých postojů – pokud jim záleží na tom, aby mohli žít ve svobodě. Co se vlastně stalo? Korporace, jejichž šéfové se často netají progresivistickými názory a nemají příliš v lásce konzervativce, totálně vypnuly síť s miliony uživatelů, protože se na ni uchýlili někteří příznivci amerického prezidenta Donalda Trumpa, toho času obviněného z podněcování útoku na budovu Kongresu.
Prosím, povznesme se nad to, že jde o chlapíka, který je mnohým vrcholně protivný a mnozí jeho fanoušci rovněž; sám ho jako konzervativec nemám rád. Jde o principy. Za prvé, Google, Apple a Amazon uplatnily kolektivní vinu a kvůli některým uživatelům zrušily síť pro miliony dalších. Za druhé, i kdyby opravdu Parler představoval tak strašnou bezpečnostní hrozbu, nemohou o jeho konci rozhodovat soukromé firmy, ale státní orgány. Za třetí, a to hlavně, individuální svědomí nelze nahradit korporátní identitou, to je ryzí totalita.
„Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých,“ říká Listina základních práv a svobod. Vidíme, že už se nemažou „pouze“ jednotlivci a že se konkurenci neberou „jen“ zisky. Vyzmizíkují se miliony lidí a nepohodlná firma se v podstatě kompletně zlikviduje. Parleru ve shodě s dalšími technologickými platformami vypověděly službu i platební společnosti, takže síť je nejen neviditelná, ale také bez přístupu k financím. A to všechno proč? Protože se pár hyperkorektních šéfů Big Tech rozhodlo, že někteří z uživatelů jednají „nemravně“ nebo v jejich očích představují riziko. Svoboda svědomí, na rozdíl od vlastnických práv a svobody slova není ničím podmíněná a nelze ji nijak omezit. Ani zákonem. Jenomže my už jsme nějakou dobu svědky rozmachu tzv. zakazovací kultury, jejíž příslušníci se snaží ze společnosti vymýtit názory, které žádný paragraf neporušují, nicméně oni se jimi cítí být uraženi. A existenčně likvidují i jejich nositele.
Pokud Big Tech projde likvidace Parleru, kdo může zaručit, že příště vám velké korporace – inspirovány třeba i systémem čínského „sociálního statusu“ – kromě smazání digitální identity nezablokují i platební karty a přístup k celé řadě služeb? Neboť třeba budete vystupovat proti potratům, nebo manželství gayů a leseb, nebo čemukoli jinému, co se jim zrovna netrefí „do vkusu“? Dostanete nálepku šovinisty a homofoba, neboli „primitivní zkameněliny“ a „nejistého heterosexuálního muže“. A už se to s vámi poveze... Jak by se asi tvářili ti, kdo tleskají zákazu Parleru a podporují „cancel culture“, kdyby korporace naopak ovládali konzervativci a za nemorální označovali jejich světonázory?
Světonázor můžeme mít každý jiný. Svobodu, demokracii a právní stát máme jen jedny. Když si obří korporace berou právo rozhodovat o tom, jaké jednání trestat, staví se do pozice zákonodárců i soudců a chtějí nás vychovávat, je ohrožena celá západní civilizace. Tyranské státy a kultury usilují o kontrolu svědomí občanů. Proti nim se však aspoň můžete vzbouřit. Jak se postavíte těm, co mají moc zatratit vás do nicoty jedním stiskem klávesy?
Svoboda slova a hranice vyjadřování on-line byly tématem podcastu Insider s Michalem Klímou a Adamem Růžičkou.
