KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když před 60. lety, v září 1962 vyslovil John F. Kennedy onu slavnou větu „Rozhodli jsme se letět na Měsíc,“ neexistovala žádná technologie, která by tam Američany dostala. Přesto se jeho sen stal skutečností dokonce ještě před koncem dekády, dříve než sliboval. My máme jadernou techniku, která může snížit emise CO2 na nulu. Proč si nestanovit podobě ambiciózní cíl jako prezident USA?
„Překonané potíže jsou vyhrané příležitosti,“ pravil Winston Churchill. Před Českem stojí takřka nemožná mise: splnit kruté emisní cíle stanovené Evropskou unií a zároveň zajistit lidem a firmám dostatek levné energie. Balíček Fit for 55 požaduje snížit do roku 2030 vypouštění skleníkových plynů o 55 %. Momentálně nejsme schopni dostát těmto direktivám jinak, než že vypneme uhelné elektrárny a začneme elektřinu ve velkém množství dovážet. To není bezpečné řešení pro české občany, s nímž bychom se měli spokojit.
Můžeme se obejít bez lecčeho, ale ne bez energie. Musí být dostupná, musí jí být hodně a dodávky musejí být stabilní. Když premiér Fiala v reakci na těžkou situaci vyhlásil program „energetické suverenity“, mluvil mimo jiné o zestátnění páteřní sítě zdrojů. Proč ale zůstat pouze u získání kontroly nad stávajícími elektrárnami? Proč nejít dál? Proč by vláda nemohla převzít odpovědnost za zajištění plné nezávislosti ve výrobě elektřiny a zároveň za dosažení uhlíkové neutrality? Proč nezahájit grandiózní jaderný program?
Velký skok vpřed
Mise Apollo je názorným historickým příkladem, že i velké národy s dlouhou kapitalistickou tradicí a silným trhem někdy potřebují vizionářské politické rozhodnutí, aby udělaly velký skok vpřed. Spojené státy se na počátku 60. let nacházely v těžké depresi, že prohrávají vesmírný závod se Sovětským Ruskem. Kennedy vlil Američanům do žil novou energii a optimismus, vrátil jim chuť po vítězství a vůli ho dosáhnout. My potřebujeme něco podobného. Dusí nás válka, inflace a energetická krize. Chce to nový kyslík.
