Včera, 29. listopadu, uplynulo přesně 77 let od rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181, na jejímž základě došlo ke vzniku židovského státu. Právě Izrael a přilehlý Blízký východ se záhy stal pro země socialistického tábora klíčovou oblastí pro konfrontaci s úhlavním nepřítelem – USA. Významnou úlohu sehrály různé „ochotné osobnosti“ rekrutované i z řad imperialistického Západu. Jako byl Alfred Morton Lilienthal – Američan židovského původu, bytostný antisionista a protiizraleský aktivista, bonviván a egoista, s řadou cenných konexí ve všech vlivných patrech světové politiky. Československé komunistické rozvědce se ho ve spolupráci s KGB podařilo chytit za ten „správný konec“. A už nepustit.
Když po Šestidenní válce v roce 1967 Sovětský svaz a po něm poslušně další komunistické země včetně Československa neprozíravě přerušují diplomatické styky s Izraelem, dochází k uzavření místních ambasád a svou činnost ukončují i legální rezidentury jejich rozvědek. V blízkovýchodním regionu ale komunistické rozvědky působí dál – z rezidentur v okolních arabských státech, odkud i poté realizují řadu tzv. aktivních a vlivových operací.
Podle archivovaných zpráv československé rozvědky ze společných porad s KGB to byly právě tyto vlivové operace, které „přispěly k diskreditaci zahraniční politiky USA a Izraele na BSV (Blízkém východě ) a tím napomohly k lepší politické orientaci arabské veřejnosti. Podpořily upevňování jednoty progresivních arabských sil, zejména ve smyslu spravedlivého mírového uspořádání problému v této oblasti. Některá AO, realizovaná prostřednictvím vhodných kanálů v palestinských organizacích napomohla k prohloubení naší spolupráce s pokrokově orientovanými organizacemi v rámci OOP.“
Pravidelné porady rozvědek zemí komunistického bloku slouží Kremlu k řízení, koordinování a hodnocení podřízených satelitních služeb včetně dezinformačních operací. Tyto schůzky si v oblasti aktivních opatření v regionu Blízkého Východu vytyčily řadu cílů, mezi jinými „odhalovat reakční podstatu a podvratnou činnost mezinárodního sionismu, posilovat rozpory mezi jednotlivými sionistickými organizacemi a tendencemi.“
Na jednáních s KGB se konzultují různé aspekty – včetně toho „jak sovětská rozvědka využívá OOP při realizaci aktivních, resp. vlivových opatření.“ Aktivní a vlivové operace ovšem nejsou „zázračnou zbraní“, která by zvrátila chod dějin – Kremlu se například nepodařilo zabránit ve sbližování Egypta s Izraelem a dohodám z Camp Davidu, které nakonec vedou k uzavření mírové smlouvy v roce 1979.
Dominantním aspektem těchto operací je jejich četnost a mnohdy i ekonomická nenáročnost. Často jen řeší následky aktuálního dění a z pohledu výše uvedeného mají za cíl „narušovat koncepci řešení BV krize na základě dohod z Camp David…“, respektive „...kompromitovat proamerickou politiku Egypta a snažit se o jeho izolaci v arabském světě“.
Úspěch je chůze od neúspěchu k neúspěchu bez ztráty nadšení (W. Churchill)
Archivy odkrývají, že neúspěch neměl vliv na intenzitu a setrvačnost dezinformačních a psychologických operací. Účinnost každé operace se vyhodnocuje a pro sovětskou KGB je hlavním a určujícím kritériem efektivnosti psychologické a vlivové operace „míra postižení nepřítele“.
U akce se posuzuje hlavně konkrétní výsledek – zda a jak se podařilo splnit dané cíle, její aktuálnost, stupeň obsahové složitosti, komplexnost, finanční náročnost a její ohlasy. Kromě toho se hodnotí význam a důležitost operace „pro realizaci zahraniční politiky SSSR“. A KGB po linii aktivních opatření jedenkrát ročně vyhodnocuje činnost svých rezidentur v zahraničí.
To samé realizuje i československá rozvědka a analogicky řídí desítky vlivových operací v zájmovém prostoru. V roce 1982 s využitím materiálů od KGB naplánovala v Libyi vydání knížky s cílem „zdiskreditovat“ USA a jejich politiku (AO Zákop). Jiné informace od sovětských „přátel“ posloužily k realizaci operací AO Sezam a AO Nora, atd.
Na teritoriu „hlavního nepřítele“ se čs. rozvědce daří získat vlivového agenta, který se podílí na psychologických operacích nejen na území USA, ale i v blízkovýchodním regionu a nakonec i v ČSSR. Stává se důležitým stykem i pro operace KGB.
Vedle Washingtonu má československá rozvědka rezidenturu i v New Yorku. Zde pod diplomatickým krytím čs. mise u OSN působí její kádroví příslušníci. V roce 1973 nadporučík JUDr. Richard Zítek „Hořejší“, v legalizační funkci 3. tajemníka u čs. mise v OSN, navázal kontakty s vlivným Američanem a známým expertem na problematiku Blízkého a Středního východu a sionismu.
Je jím Alfred Morton Lilienthal (1913–2008), Američan židovského původu, který absolvoval práva na Cornell a Columbia University. Za druhé světové války působil na ministerstvu zahraničí a sloužil i na Blízkém a Středním Východě. Toto prostředí zformovalo jeho proarabské postoje. Jako konzultant americké delegace vystupoval v roce 1945 na první konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Franciscu, kde byla přijata Charta OSN.
Lilienthal ovládá několik jazyků a pravidelně cestuje do arabských zemí a později i do Izraele. Širokou síť kontaktů si vybudoval rovněž v OSN u jednotlivých arabských misí, v Kongresu a ve vládních místech ve Washingtonu.
