IMAX na Floře bliká, rachotí a žere kilometry filmu. Tak proč za ním lidé cestují z celého světa?

• Proč se z IMAXového filmu nedá jen tak vystřihnout pár políček.
• Co by mohl promítač vložit do Nolanova filmu místo porna z Fight Clubu.
• V čem analog na Floře opravdu poráží místní digitální projektory.
• Proč si diváci stěžují, že analogový obraz vypadá jako analogový.
• Jak s IMAXem souvisí Spotify a naše ochota platit za nepohodlí.
• Proč projektor bez Christophera Nolana většinu času spí.
• Jak se z kina nad food courtem stalo evropské poutní místo.

Stačilo by natáhnout ruku. Přímo přede mnou letí napříč projekční kabinou filmové pásy. Jsou úplně nahé, nikde žádný kryt. Tenké černé pavučiny se proplétají mezi kladkami, zatímco vedle rachotí obrovská kovová bedna IMAXového projektoru. Filmy sviští rychlostí asi 1,7 metru za sekundu.

Kdybych do něj strčil prst nebo přestřihl nůžkami, promítač mě nejspíš zabije. A když ne on, tak stovky lidí v sále, kterým jsem právě zničil Odysseu.

V kabině plné hluku a míhajících se stínů to totiž vypadá jako scéna z Fight Clubu. Což je pro mě dobrá zpráva, protože Fight Club mám rád mnohem víc než většinu dnešních tříhodinových blockbusterů.

Tyler Durden ve zmíněném filmu pracuje jako promítač a vkládá pornografická políčka do rodinných filmů. Obraz se jen mihne. Dítě začne plakat, dospělý si není jistý, co viděl, a Durden má radost, že zase trochu narušil systém. Punk, destrukce a penis v jednom rodinném zastavení.

Šlo by to i tady?

„Čistě teoreticky bysme mohli taky, že jo,“ říká hlavní promítač IMAXu na Floře Karel Budík. „Ale pak si myslím, že bysme skončili.“ Směje se.

Navíc nemají porno.

„My nemáme žádný sprostý filmy. Oni, jak to jsou velký políčka, tak my bysme tam mohli lípnout třeba dinoše. Ze starejch dokumentů.“

Dinosaurus v půlce Nolana by mě popravdě uspokojil skoro stejně. Jenže s IMAXovým filmem je problém: nestačí pár políček jednoduše vystřihnout a vložit jiná. Každý kus musí zůstat přesně stejně dlouhý.

Tady začíná podivná krása IMAX analogu.

IMAXový pás nenese zvuk. Je na něm jen obraz.

„Ten film je vlastně jenom obrázek. Prostě na IMAXový kopii není místo na to, aby někde byla zvuková stopa,“ vysvětluje Budík.

Projektor generuje pulzy, další zařízení je převádí na timecode a podle něj běží zvuk i samostatně promítané české titulky. Kdyby se pás poškodil a promítači z něj museli pár políček vystřihnout, všechno by se posunulo.

„Pokud by se to stalo, musíme je nahradit černou. Ten film musí bejt furt stejně dlouhej, protože jinak by se rozhodilo audio.“

Tohle na analogu miluju. Čas je natažený přes místnost a každá jeho čtyřiadvacetina zabírá konkrétní kus polyesterové fólie.

Samozřejmě je to zároveň hrozný opruz. Digitální film prostě střihnete v počítači. Neřešíte černá políčka, kladky ani to, jestli konec pásu vletí do rotoru projektoru a nechá se sešrotovat.

Ano, to se může stát.

„Konec filmu nesmí projet projektorem,“ říká Budík. Uvnitř se pás pohybuje pomocí valivé smyčky. „Jakmile by tam byl ten konec, tak by se nasál do toho rotoru a sešrotoval by ho. Ten film.“

Moderní digitální technologie podobné problémy vyřešila. A my jsme si je dobrovolně nechali. Proč?

Kino už roky považuji tak trochu za přežitek. Doma mám kvalitní obraz, nikdo vedle mě nežere popcorn, můžu si film zastavit a seriál mi dovolí sledovat příběh postav třicet hodin místo toho, aby se nacpal celý jejich život do dvou a půl hodinového klišé. Do kina mě obyčejně nic moc netáhne.

A pak přijde Nolan, vezme technologii, která řve, žere kilometry filmu a posílá do kina kopii o hmotnosti stovek kilogramů. Lidi kvůli ní cestují do několika málo kin na světě. A je z toho kulturní událost.

Buď jsme se všichni zbláznili, nebo analog pořád umí něco, co digitál neumí.

Pravda je bohužel složitější. Umí oboje.

Milovníci IMAXu rádi vytáhnou údaj 18K. IMAX tvrdí, že velké filmové políčko může nést detail odpovídající digitálnímu rozlišení až 18K. Digitální projektory bývají 2K nebo 4K. Osmnáct je víc než čtyři, takže hotovo, můžeme jít domů.

Ne tak rychle.

Film nemá pixely. „18K“ je přepočet, který má analogovou rozlišovací schopnost vysvětlit lidem vychovaným na displejích. Výsledný obraz ovlivňuje materiál, objektiv, expozice, laboratorní zpracování, efekty, výroba kopie, projektor, plátno i to, kam si sednete.

„U IMAXu já si tady sedám kdekoliv od pátý, šestý řady výš. Do dvou třetin plus minus. Ale jestli chcete do poslední, je to vaše věc. Hlavně do kina choďte,“ říká Budík.

Souhlasím. Konečně expert, který potvrzuje mou celoživotní strategii sedat si v kině víc dopředu a nepozorovat film jako poštovní známku na druhém konci sálu.

Rozlišení navíc není všechno. Moderní laser může nabídnout lepší černou, kontrast, jas, stabilitu a barevný rozsah. Porovnávat filmových 18K s digitálním 4K je trochu jako rozhodnout, že restaurace s největším hrncem automaticky vaří nejlepší vývar.

Jenže na Floře má analog jednu zcela konkrétní výhodu. Místní digitální IMAXové projektory jsou 2K a nedokážou zaplnit celé vysoké plátno.

„Když by to hrálo z digitálu, tak to není přes celý plátno. Když to jede z analogu, tak to máme přes celý plátno. Tady by nám chyběl obraz nahoře a dole.“

Takže ne, není to jen zrno, nostalgie a vědomí, že někde za hlavou běží drahý kus plastu. Na Floře skutečně dostanete větší obraz a podle Budíka znatelně vyšší ostrost.

Pak přichází i osobní vkus. „Já mám rád ty analogový barvy. Jsou trošičku jiný, mně se líbí víc.“ Některé laserové projektory mu připadají „hrozně přesaturovaný“.

„Je to strašně přehnaný a tohle je přirozenější. Není to takový útok na oko.“

Analogový IMAX rozhodně není jemná nostalgická hračka. Uvnitř projektoru svítí patnáctikilowattová xenonová výbojka chlazená vodou.

Ptám se, jak moc svítí proti normální žárovce.

Budík ukáže na obří baňku položenou na stole.

„Tohle je slunce.“

Kvůli tomuto slunci je na střeše OC Flora samostatná chladicí jednotka klimatizace. Když před pár dny přišly čtyřicítky, už se jí podle Budíka příliš pracovat nechtělo. Největším rizikem projekce tedy není dramatické přetržení filmu jako ve starém kině, ale porucha chlazení.

„Ale to je dobrý, to se vyřeší do deseti minut. Tady ve strojovně můžeme přepnout na záložní zdroj vody. To znamená, že pustíme vodu z řádu.“

Historicky jsme pro kulturu stavěli opery, divadla a koncertní síně. Pražský analogový IMAX je od roku 2003 v obchodním centru. Kino i tehdejší Palác Flora vznikly současně. Žádnou posvátnou kulturní instituci později neobklopily obchody. Bylo to tak vymyšlené od začátku.

Zkusil jsem Budíkovi nabídnout teorii, že IMAX je vlastně taková opera. Jdete do speciální společnosti, za něčím prestižním, a možná ani tu uměleckou kvalitu nepoznáte. Jen víte, že tohle je něco extra.

Moc se mu to nelíbilo.

„Asi nevím, jestli bych to přirovnal k opeře. Jako na jednu stranu je to součástí multiplexu a to je chrám konzumu,“ říká. „Tím, že to tady jede z toho filmovýho pásu a je po světě celkem čtyřicet jedna kin, který dostaly kopii, tak je to určitej luxus. A nějaký jako privilegium sem jít, to určitě. Ale s operou bych to asi nesrovnával.“

Má pravdu. Do opery se obyčejně nenosí dvoulitrová cola a kýbl popcornu. Ale mechanismus výjimečnosti může být podobný: cesta na konkrétní místo, drahá infrastruktura, očekávání a vědomí, že se účastníte něčeho, co se zrovna nikde jinde nekoná.

K fyzickému filmu patří škrábance, vlasy, praskání a nečistoty. Alespoň v naší romantické představě.

Ve skutečnosti je IMAXový projektor k pásu překvapivě šetrný. Obrazová část se téměř ničeho nedotýká a první projekce podle Budíka nemusí být nejlepší. „Ty první projekce jsou trošku špinavější. Než se vlastně trošku pročistí ten stroj. Ten film má něco na sobě. Takže čím víc to tady jede, tím je to čistší. Teď už to je krásný.“

Jiná analogová vlastnost ale odstranit nejde. Každé filmové políčko se na okamžik zastaví před lampou a dvakrát se prosvítí. Ve světlých scénách je nepatrně vidět blikání mechanické závěrky.

„Choděj stížnosti, že nám bliká obraz,“ říká Budík.

Lidé chtějí analogový film, který vypadá dokonale digitálně?

„Už na to nejsou zvyklí. Protože dřív to bylo všude, takže to nikomu nepřišlo divný. A teď je zázrak, když to někde jede z analogu.“

Tohle přesně děláme i s ostatními návraty starých technologií. Chceme vinylovou desku, ale bez praskání. Analogovou fotku, ale okamžitě ji naskenujeme do telefonu. Mechanické hodinky, které se musejí natahovat, jenže běda, když nejdou přesně.

Do IMAXové kamery se vejde přibližně 305 metrů filmu. Při 24 snímcích za sekundu vystačí na necelé tři minuty. Pak se musí zásobník přebít.

Kamera je hlučná, protože těch 305 metrů musí za necelé tři minuty mechanicky prohnat útrobami, každé políčko přesně zastavit, exponovat a posunout dál. Starší IMAXové kamery proto komplikovaly natáčení dialogů. U Odysseje pomohla nová kamera a hlavně odhlučněný kryt.

Technologický průlom roku 2026: podařilo se ztišit starý stroj natolik, aby herci mohli mluvit. Ha!

Zastánci filmu tvrdí, že drahý materiál a krátký zásobník nutí celý štáb k disciplíně. Když každou sekundu mizí skoro dva metry filmu, režisér nemůže nechat kameru běžet jen tak. Všichni se víc připraví, soustředí a vytvoří lepší umění.

Možná. Nebo je to prostě drahý opruz, který digitální kamera už dávno vyřešila.

Je zajímavé, že rozhodnutí točit na IMAXovou kameru, ve výsledku ovlivní i délku hotového filmu – určuje ji velikost kovového plotteru v kabině.„Delší film na IMAXu už nepojede. Delší už bejt nemůže. Technicky to nejde. Už se nevejde na tácy,“ říká Budík. Oppenheimer se svými zhruba třemi hodinami už podle něj sedí na prodloužení zařízení. 

Analogový stroj stojí na Floře od otevření kina v roce 2003. Když přišla digitalizace, někdo měl dost rozumu – nebo se mu jen nechtělo stěhovat tu těžkou bednu – a projektor nevyhodil. Několik let odpočíval, než ho v roce 2012 znovu spustili kvůli filmu Temný rytíř povstal.

„Když není Nolan, tak to odpočívá tady vzadu.“

„Je dobrá otázka, jestli by IMAX chtěl udržet bez Nolana při životě ty analogy,“ připouští Budík. „Nolan má rád tu technologii, tak ten to prosazuje. Má dobrý vztahy s IMAXem, takže IMAX mu vychází na ruku.“

Tentokrát by ale projektor neměl čekat jen na dalšího Nolana. „Teď v prosinci to vlastně bude ještě Duna, no, takže Villeneuve,“ říká Budík. Ptám se ho, zda je pražská projekce Duny: Část třetí z IMAXového pásu skutečně potvrzená.

„Vertical to potvrdil.“

A pak přidá větu, která zní skoro jako parte celé technologie: „Má to bejt poslední díl, no, tak budeme mít poslední díl na páse.“

Co když se to rozbije? Na analogové projektory je v Evropě jediný specializovaný servisní technik, který žije ve Francii. I promítací řemeslo už je dnes just-in-time.

Kde se ty poklady skladují?

Žádný naleštěný trezor, jen police v místnosti nad nákupním centrem. Vzácný luxus čeká mezi promítáními jako staré nářadí v garáži. Vzadu na regálu leží Temný rytíř povstal, Interstellar a Oppenheimer. Dole v krabicích rozlepený Dunkirk.

Když se podíváme na hudbu, Spotify nevyhrálo proto, že nabízí nejvyšší možnou kvalitu zvuku. Vyhrálo, protože je okamžité, levné a má skoro všechno. Kvalita je dost dobrá. Hlavně ale nemusíme vstát z gauče, vytáhnout desku a otočit ji.

Digitální film vyhrál podobně. Doma máme kvalitní televizi, telefon, notebook, pauzu a nekonečný výběr. Můžeme sledovat cokoli a současně to skoro vůbec nesledovat. Odpovíme na zprávu, dojdeme si pro jídlo a během nudné scény projedeme Instagram.

IMAX nabízí přesný opak. Musíte jet na Floru, sehnat lístek, přijít v konkrétní čas a tři hodiny sedět na místě. Film si nezastavíte. Výběr skoro neexistuje. Analogový projektor většinu času nic nepromítá.

A právě za to platíme víc.

Možná jsme kvalitu za pohodlí nevyměnili. Jen jsme si zvykli na kvalitu, která je kdykoli dost dobrá. A intenzitu jsme přesunuli do luxusní příplatkové výbavy.

Když víte, že sledujete jednu ze 41 kopií na světě, je skoro nemožné neprožívat film jinak – i kdybyste analog od nejlepšího laseru v slepém testu nepoznali. Vstupenka, cesta a očekávání nejsou vedlejší okolnosti zážitku. Jsou jeho součást.

Je to snobismus? Samozřejmě že trochu ano.

Snobismus nás ale může donutit, abychom si sedli, přestali čumět do telefonu a tři hodiny věnovali pozornost jedinému dílu. To je dnes možná vzácnější než samotný filmový pás.

Na Odysseu přijížděli na Floru diváci z celého světa. V Evropské unii ji v IMAXu 70mm promítala jen Praha, Brusel a Montpellier, další tři projekce byly v Británii. Budík mi říká, že včera tady byl člověk z Chile.

„Spousta lidí třeba má naplánovanou dovolenou jenom kvůli tomu, aby sem jela ze zahraničí.“

Je to pouť. Jen místo katedrály končí nad food courtem.

Po návštěvě kabiny pořád nevěřím, že analogový IMAX automaticky porazí nejlepší digitální projekci ve všem. Laser může mít lepší kontrast, černou i stabilitu. Marketingových 18K není osmnáct tisíc dokonale ostrých pixelů na plátně. A část nadšení nepochybně vytváří Nolan, vzácnost a touha říct, že jsme film viděli správně.

Jenže moje původní teorie o čistém fetiši už prostě nefunguje. Něco do sebe to má.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. A časem přijdete na to, jak hacknout svůj digitální život.