KOMENTÁŘ PETERA RENDEKA | Na začátku osmdesátých let se studená válka mezi západním a východním blokem dostává opět do fáze s nebezpečně rostoucí teplotou. Po Brežněvově smrti nastupuje Jurij Andropov, dlouholetý šéf KGB, podle kterého USA a Severoatlantický pakt co nevidět uskuteční překvapivý jaderný úder. S tím logicky eskalují i zpravodajské operace. Zatímco se Washington kouká do kuchyně Varšavské smlouvy prostřednictvím polského důstojníka Ryszarda Kuklińského, agenta CIA, Moskvě se daří naverbovat jednoho z emigrantů, který v roce 1956 uprchl z Maďarska do Ameriky.
V pátek 28. října 1977 prezentuje západoněmecký kancléř Helmut Schmidt v Londýně své obavy ohledně nové situace v Sovětském svazu v oblasti nukleárních zbraní. Jeho tehdejší projev na půdě IISS (Mezinárodním institutu pro strategická studia) je dodnes historiky i politology považován za přelomový. Upozornil v něm totiž na fakt, že SSSR na svém území „potichu“ rozmisťuje kolem dvou stovek raket SS-20.
Šlo o nový, mobilní typ se schopností nést hned tři jaderné hlavice, v jejichž dosahu se tak rázem ocitla celá západní Evropa. V reakci na Schmidtův projev přijímá NATO strategické rozhodnutí – později nazvané jako tzv. Double Track Decision: 12. prosince dává Sovětskému svazu, který v té době vpadl do Afghánistánu, nabídku k dohodě o kontrole zbrojení – ta by buď učinila tyto systémy nadbytečnými, nebo by alespoň snížila jejich počet. V opačném případě by odsouhlasilo jako protiopatření rozmístění amerických raket Pershing II na území západní Evropy.
Jelikož žádná taková dohoda nakonec uzavřena není, začínají USA rakety v roce 1983 v západní Evropě rozmisťovat. Reakcí Kremlu je masivní propaganda, v níž tuto iniciativu vycházející ze západoevropských obav vykresluje jako americkou myšlenku vnucenou neochotným evropským vládám. Následuje mírová kampaň a vlivové operace v západní Evropě. A SSSR rozmisťuje nukleární zbraně na území satelitů včetně Československa. Archivy komunistických tajných služeb naznačují, že poslední výměna jaderných hlavic na území ČSSR mohla proběhnout pouhý měsíc před listopadem 1989.
Dlouholetý šéf KGB a v letech 1982–1984 nejvyšší představitel SSSR Jurij Andropov se domníval, že jsou to právě Spojené státy americké v čele s prezidentem Ronaldem Reaganem, které připravují první, nenadálý útok jadernými zbraněmi proti SSSR.
Nařídil proto, aby se sledování příprav na takový úder stalo hlavní operací rozvědek všech komunistických zemí. Co do rozsahu šlo o megalomanskou operaci. Mělo se sledovat úplně vše, co by takový úder mohlo indikovat, od přípravy krytů, hromadění a nákupů zásob léků a jídla přes činnost ministerstev a agentury FEMA, změny na newyorské burze až po vojenskou oblast atd.
V inkriminované době měl Západ přístup k tajným operačním plánům Varšavské smlouvy a viděl do kuchyně Moskvy. Tyto informace jim dodával významný agent CIA, polský důstojník Ryszard Kukliński. Nezahálela ovšem ani Moskva a důležitý přístup do NATO udržovala prostřednictvím agentů maďarské a československé rozvědky.
Dobroželatelé
Koncem 80. let 20. století americké a západoněmecké tajné služby odhalují a staví před soud špionážní skupinu bývalých příslušníků americké armády na území Spolkové republiky Německo. Jejich aktivita představovala velmi vážné ohrožení bezpečnosti a stability západních zemí – skupina od roku 1972 pracovala pro komunistické tajné služby a prodávala jim kopie přísně tajných vojensko-strategických dokumentů NATO.
Protikomunistická revoluce v roce 1956 v Maďarsku a následný sovětský teror v zemi donutil tisíce lidí k emigraci. Do USA utekl i mladý Zoltán Szabó, který později dobrovolně vstoupil do americké armády. Účastní se války ve Vietnamu, kde se vyznamenává v boji a získává hodnost kapitána. Po skončení války je ovšem degradován do poddůstojnické hodnosti, jelikož nesplňuje podmínky pro důstojnickou hodnost – mezi které patřilo i vysokoškolské vzdělání.
Vnímá to jako „vyznamenání“ za své služby ve Vietnamu a jeho důvěra v americkou armádu dostává vážnou trhlinu. V armádě ale zůstává v hodnosti seržanta 1. třídy a díky své znalosti němčiny je převelen do Evropy, do štábu americké 8. pěší divize k operační a plánovací sekci. Obdržel bezpečnostní prověrkou pro práci s utajovanými dokumenty, která se stala jeho hlavní náplní. Velitelství divize se nacházelo v Bad Kreuznachu v západním Německu a divize byla součástí V. amerického armádního sboru.
V roce 1971 se jeho „typické“ americké jméno dostává do hledáčku maďarské vojenské rozvědky, jíž se jej záhy daří naverbovat ke spolupráci. Szabó pro ni kopíruje tajné materiály NATO, které Budapešť obratem předává sovětské GRU. Maďarská rozvědka do akce časem zapojuje své agenty-kurýry – rovněž emigranty z roku 1956: Sándora Kercsika, který se usadil a pracoval v neutrálním Švédsku jako lékař, a jeho mladšího bratra Imreho.
Běžnou praxí komunistických zemí bylo trestání občanů za „nedovolené opuštění republiky“ a emigranti pak často neměli možnost navštěvovat své rodiče a blízké příbuzné v domovině. Tajné služby situaci využívaly ve svůj prospěch a verbovaly lidi ke spolupráci výměnou za beztrestnost a možnost návštěv příbuzných. Tento modus operandi využila maďarská služba i v případě bratrů Kercsikových.
V roce 1975 Szabo s vidinou velikého výdělku získá ke spolupráci svého kolegu seržanta 1. třídy Clyde Lee Conrada. V roce 1979, kdy Szabo odchází z armády do důchodu, se Conrad stává jedinou osobou s přístupem k tajným spisům.
Szabó se usazuje na skok od své domoviny, v neutrálním Rakousku u Neziderského jezera, a nadále pomáhá Conradovi jako kurýr a spojka s Budapeští. V roce 1983 získává Conrad ke spolupráci seržanta Roddericka Jamese Ramsaye a také seržantku Theresu Warrenovou. Spolu s Ramsayem pak zapojuje do ilegální činnosti i další příslušníky US Army, Jeffa Gregoryho a Jeffreyho Rondeaua. Skupina je aktivní až do zatčení Clyda Lee Conrada německými úřady 23. srpna 1988 a v následných soudních procesech je nakonec devět z jedenácti členů obviněno a odsouzeno za špionáž.
