KOMENTÁŘ PETERA RENDEKA | Erozi komunistického režimu v normalizačním Československu provázela řada signálů. Při zpětném pohledu na porevoluční dráhy někdejších „kovaných soudruhů“ i do předlistopadových archivů je následující příběh ilustrativním obrázkem zrodu divokého socialistického kapitalismu, kořenů polistopadové buržoazie i rozrůstání klientelismu ve stranické nomenklatuře. Ne všechno z toho se však hned po roce 1989 stalo minulostí.
Osmdesátá léta. Už čtvrté desetiletí rozhodují komunisté o chodu celé společnosti, jejich reklamní značkou je všeobecný ekonomický i morální úpadek a všudypřítomná korupce. Žádnou z řídících pozic a funkcí v totalitním státě – od těch ryze partajních přes ekonomické až po ty společenské a kulturní – není možné obsadit bez kladného posudku a stanoviska vládnoucí strany.
I u nejvýznamnějších manažerských pozic jsou schopnosti a odbornost jednotlivce až na druhém místě, prim hraje stranická příslušnost a souhlas KSČ.
Nomenklatura a kádrový pořádek umožňují Ústřednímu výboru KSČ aktivně působit při výběru a rozmisťování svých lidí do všech vedoucích pozic. ÚV KSČ je zkrátka v té době nejvyšší HR department státu. Jenže v té době ovládá KSČ již jen hrstka normalizačních starců, v těsném zástupu za nimi čeká mladší generace soudruhů, která má obsazené nižší nomenklaturní pozice.
Řada z těchto osob z tzv. poúnorové generace, která v komunismu vyrostla, dospěla a jiný systém neznala, se adaptovala na zkorumpované prostředí socialistické společnosti.
A někteří dokázali tuto praxi přenést i do polistopadového vývoje. Udržet si dobře placené pozice za málo práce. To vyžadovalo budování sítě vlivných kontaktů a předstírání stranické loajality.
Vlivná skupina funkcionářů KSČ infikovaná kapitalismem porušuje zásady socialistické morálky...
V dubnu 1981 zaznamenala StB „prorocký“ výrok z prostředí Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. V jedné zprávě zachytila krátký „testament“ od bývalého celoživotního slovenského komunisty a revolucionáře svému synovci. Strýc měl rok před svou smrtí odevzdat stranickou legitimaci s tím, že již dál nechce zůstat v KSS, a synovci vzkazuje: „Nikdy nevstupuj do KSS, nedávej se ke komunistům, komunisté nejsou to, co dříve. V ČSSR se v současné době rodí rudá komunistická buržoazie.“
Množství případů s vysokou mírou korupce, úplatkářství a dalších deliktů z řad elit a členů KSČ dokumentují i archivy bezpečnostních složek (psali jsme například ZDE). Ve svobodné společnosti by jistě tyhle případy plnily titulní stránky médií, u nás bylo samozřejmě ticho po pěšině, i když v nejvyšších patrech se to čile probíralo.
Ale ani interní dopis předsednictva ÚV KSČ stranickým organizacím prohloubení účinnosti boje proti porušování zásad socialistické zákonnosti, morálky a disciplíny z února 1983, který vyzýval straníky k potírání korupce, rozkrádání majetku, zneužívání funkcí pro osobní obohacení atp., neměl zásadní vliv na již „kapitalismem nainfikovanou“ a zdivočelou vlivnou skupinu funkcionářů KSČ.
Prolog k polistopadové buržoazii
V roce 1977 střídá s. Miroslava Štěpána ve funkci tajemníka pražského Městského výboru Socialistického svazu mládeže (SSM) s. Miroslav Šlouf, do té doby předseda Obvodního výboru SSM v Praze 3 a od svých 32 let i poslanec České národní rady.
Tato vlivná a bohatá organizace má ve správě řadu nemovitostí a spadá pod ní řada podniků, restauračních a účelových zařízení. Dle záznamů StB „nový předseda MV SSM Šlouf vzal vedení svazáckého aparátu pevně do rukou a nekompromisně řeší nedostatky, které se na městském výboru vyskytnou. Mezi svazáky se hovoří, že Šlouf má v úmyslu provést velké změny ve vedení jednotlivých oddělení.“
Nicméně StB má i v SSM širokou síť spolupracovníků, kterou řídila po tzv. „linii závadových osob a organizované mládeže“. Archivní dokumenty tak dnes nabízejí celou řadu informací o hospodářské trestné činnosti v organizacích MV SSM.
Pod pražský MV SSM spadá i Pražský podnik služeb mládeže (PPSM), který na území města hlavního města provozuje několik klubů (např. D-klub, Amfora klub, Rubín, vinárna Jednorožec, resp. kluby v Michalské a Řeznické ulici, atd.).
Tajná policie systém fungování podniků SSM sleduje a dokumentuje, mnohdy velmi detailně. Například barman v Amfora klubu „si měsíčně vydělá mimo plat kolem 3.000 Kčs, a to různými způsoby: nákupem a prodejem nevyfakturovaného zboží u baru, diškrecemi od návštěvníků klubu, při větších akcích domluvou s objednavatelem akce /objednavatel vyfakturuje ve svém podniku větší částku, než se skutečně spotřebovala a zbylé peníze si rozdělí/.“
