Fiasko StB v Africe: Příběh dosud neznámého agenta na dvoře posledního císaře

Československá exilová vláda navázala diplomatické vztahy s Etiopií v roce 1944 a Československo se stalo důležitým partnerem v poválečné modernizaci a industrializaci země. Dodávalo průmyslová zařízení, vozidla, spotřební zboží a podílelo se na klíčových infrastrukturních projektech.

Prohloubila se rovněž vojenská spolupráce a dodávky zbraní. Etiopie se stala i jednou z tranzitních zemí pro utajované dodávky československých zbraní do nově vzniklého státu Izrael. V oblasti vzdělávání a kultury se otevřela možnost studia v Československu a naopak v Addis Abebě působila řada odborníků v oblasti medicíny (Prof. Dr. Bohdan Hejduk), strojírenství, vzdělávání atd. Slavná africká expedice Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda z roku 1947 dále posílila bilaterální vztahy.

Ty nakrátko zhoršil únorový komunistický převrat; nicméně brzy spolupráce mezi zeměmi opět pokračovala. Lišila se ovšem motivace nové komunistické vlády s cíli aktivně působit proti Západu v Etiopii a Africe vůbec.

V důsledku toho začala v zemi působit malá, ale významná skupina poúnorové emigrace. Patřili do ní například letec plk. Bohuslav Tobiška, který společně s plk. Vítězslavem J. Rosíkem měl přímý vliv na císaře. Členové skupiny se podíleli i na budování jeho vojenského letectva.

Vztahy v 50. letech byly ovlivněny a dále kultivovány zřízením československého vyslanectví v roce 1955, které bylo v roce 1959 povýšeno na velvyslanectví. Pod sloganem „Ať žije císař spřátelené Etiopie“ se v roce 1959 uskutečnila návštěva monarchy Haile Selassieho I. v Československu, kterou završilo podepsání smluv v politické, ekonomické a kulturní oblasti. Prezident Novotný tehdy od císaře obdržel Řád královny ze Sáby.

V roce 1962 československá rozvědka zřídila v Addis Abebě rezidenturu a prvním rezidentem se stal kpt. Josef Šebesta „Miksa“. Jeho tým tvořili mjr. Ladislav Fišer „Fára“ a šifrér por. Antonín Zázvorka „Záhorský“.

Řadu smluv s Habeší díky svým kontaktům na císařský dvůr uzavřel šikovný obchodník Ing. Baltazár Čermakian, tehdejší přednosta zbrojního grémia a obchodní zástupce ČSR v Habeši. V červnu 1948 uzavřel výhodnou smlouvu na výstavbu muniční továrny v hlavním městě a Považské strojírny vybraly na pětiletý pobyt v Addis Abebě 15 zaměstnanců.

„Celkové vybavení muniční továrny, materiálových surovin apod., jsme dostali předem proplaceno od habešské vlády v tvrdých devisách,“ dokumentovala situaci československá rozvědka, která vše monitorovala v rámci akce Něguš (titul etiopského císaře).

Do Etiopie vycestovala skupina vybraných a prověřených dělníků, kteří měli dohlížet na výstavbu, zprovoznění a proškolení místního personálu. Monarchie nabízela slušný výdělek ve výši 1 500 habešských dolarů měsíčně a všichni kandidáti prošli výběrem. Ti z nich, kteří ještě v partaji nebyli, tak museli učinit.

Archivní dokumenty potvrzují, že řada z nich chtěla tuto možnost jednoduše využít. Vedoucím skupiny se stal technický úředník Milan Peške a mezi další členy týmu patřil Ing. Bohuslav Kukaň, Josef Vochta jako překladatel-tlumočník, Pavel Čerňanský, Antonín Tekula, Ladislav Vnuk, Methoděj Kocifaj, Pavel Šimečik, Jaroslav Bednář, Josef Sabatka, Jan Štefánik, Josef Chladný, Alois Hacaj, Jan Baláž a Emanuel Sedlák a Antonín Lofaj. Někteří si mohli vzít i manželky s dětmi.

Bdělá StB situaci monitorovala prostřednictvím kontroly korespondence a informátora, který jim poskytl cenné informace z terénu. 

Spolupracovník „Děda“ k chování československých dělníků sdělil, že výslovně „Kocifaj, Bednář, Tekula a Vnuk, společně se svými rodinami se rozhodně do ČSR nevrátí a ani se s tímto úmyslem netají. Manželky jmenovaných navštěvují anglické školy a orientují se v tomto směru na svoji existenci. Dále manželky jmenovaných prohlásily, že se do ČSR nevrátí také proto, poněvadž by tím nemohly mít služky ani pohodlný život.

Tomuto je velmi pravděpodobné, že podlehnou i druzí zaměstnanci, podporuje to zejména dobrý plat, který pobírají (...) + příplatek 30 % na benzín pro vozidlo, které každý zaměstnanec má zakoupené. Habešská vláda měla dát zaměstnancům k dispozici vozidla, což také někteří dostali, ostatním však dává již jen náhradu na pohonné látky. Všichni zaměstnanci mimo s. Šimčika si již zakoupili po dvou osobních vozech.

„Děda“ zkoumal jednoho zaměstnance po druhém a nesetkal se nikde s pochopením k naší vládě. Chtěl poslat do ČSR vládě pozdrav, taktéž Zátopkovi do Helsinek, ale nebyl o toto vůbec zájem. Když chtěl dále poslat gratulaci k narozeninám s. Gottwalda: Na co gratulaci prezidentovi (...) dej s tím pokoj. (...)

„Děda“ zvláště upozorňuje na tu okolnost, že Štefanik, Baláž, Chladny a Šabata se vydávají za straníky, když však byli požádání, aby se na 1. máje sešli, společně s povykládali a zavzpomínali na vlast, odpověděli: " Co je z 1. máje, ten je nejlepší v kapse. Zapomněli úplně na svoje povinnosti, nemluvě o straně.“

Zlepšení sociálního statusu, snad i únik z domova, kde probíhaly represe a politické procesy ovlivnilo i jejich politické postoje. „Děda“ StB informoval, že montéři „se staví na stranu Američanů a jsou jejich vyznavači. Odebírají všechny zahraniční noviny, specielně USA magaziny“.

Josef Frolík (1928-1989) patřil do skupiny nejvýznamnějších defektorů z řad důstojníků československé komunistické rozvědky. Rok po srpnu 1968 přeběhl k Američanům a CIA se dozvěděla řadu cenných informací „ze špinavé kuchyně režimu“.

Za to byl později v Československu v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Ve svých pamětech (Špion vypovídá) poutavě přiblížil zákulisí některých operací a odhalil identitu řady agentů východního bloku.

V části věnované Blízkému východu a Africe v textu stručně sděluje, že „naše oddělení mělo agenta v přímé blízkosti bývalého císaře Haile Selassie.“ Čtenář se bohužel další informace o exotické zemi a o záhadném agentovi z blízkosti císaře nedoví. Lze předpokládat, že do Frolíkova textu zasáhla ruka cenzora z CIA, která jeho identitu chtěla utajit.

Vlastně až doposud byla identita tohoto člověka neznámá a autor tohoto textu jej tak prvně představuje. Muž, který byl s největší pravděpodobností dvojitý agent, pracoval pro československou rozvědku pod krycím jménem Tábor.