Audioverze
Dnes, 11. listopadu, si mnoho lidí připnulo na klopu vlčí mák. Mnozí nevědí, kdy a jak tato tradice vznikla. Se svým bratrem Davidem jsme se proto zamysleli nad tím, na koho vlastně vzpomínáme a proč jsme z naší paměti vytěsnili drtivou většinu českých vojáků, kteří bojovali a umírali v první světové válce. Je čas překročit práh stereotypů a podívat se na historii, která je složitější než ta, kterou jsme se učili na středních školách.
Co se dozvíte:
- Proč by měl být vlčí mák symbolem všech obětí válek, bez rozdílu uniforem.
- Jak legenda o 100 000 legionářích převálcovala památku 1,4 milionu Čechů v rakouské armádě.
- Jak první republika aktivně zakazovala vzpomínky na vojáky starého Rakouska.
- O tragédii bitvy u Zborova, kde Češi v ruských uniformách bojovali proti Čechům v těch rakouských.
- Provokativní otázku: Nebyli legionáři zrádci, kteří porušili přísahu?
- Jak se zrodil mýtus, na kterém dodnes stojí část naší národní identity.
- Proč Češi svou zkušenost s Velkou válkou vnímají jinak než Francouzi nebo Britové.
- O ponížení statisíců českých vojáků, kterých se po válce zastali jejich německy mluvící generálové.
Vlčí máky pro všechny, i pro nepřátele
Dnes je 11. listopadu a spousta lidí nosí na klopě vlčí mák. Povolal jsem rychle svého bratra Davida, i když byl trochu překvapený tématem, protože si myslím, že málokdo skutečně ví, proč ho nosí. Je to svátek veteránů, ale kterých? Většina si asi vzpomene na legionáře nebo na vojáky z misí v Iráku a Afghánistánu. David ale přišel se skvělou a hlubší myšlenkou: „Je zajímavé, že ten červený mák byl symbolem už mezi válkami, mezi Francouzi i Němci, že budeme uctívat i své protivníky. Že budeme uctívat životy lidí, kteří bojovali proti nám, a že to není symbol nějakého silného národního symbolu. Naopak, že se pokoušíme vcítit se i do druhých lidí, s kterými jsme bojovali.“
Přesně o to nám jde. Překročit ten práh poznání. Poslechněte si podcast o tom, že jsme často uvěznění v historických stereotypech a možná i líní přemýšlet jinak.
