Audioverze
Slavná věta o kachně sedne na spolek Svatopluk jako zadek na hrnec. Americký spisovatel James Whitcomb Riley napsal, že „pokud vidím opeřence, který chodí jako kachna, plave jako kachna a kváká jako kachna, nazývám tohoto opeřence kachnou.“ Toto rčení můžeme aplikovat i na symboliku, kterou používá bizarní politické hnutí Svatopluk.
Pokud nějaký spolek jako svůj symbol zvolí svázané pruty, stejně jako mnohá fašistická hnutí po celém světě, používá velmi podobnou rétoriku a na svém webu má napsáno, že chce spojovat vlastence levicové s pravicovými, že chce bojovat s liberálním a progresivistickým středem, s extremismem válečných štváčů nebo s lidskoprávními aktivisty, splňuje mnoho atributů rodícího se fašistického spolku.
Do podcastu Česká jízda jsem si proto pozval publicistu a dokumentaristu Davida Vondráčka (a také mého bratra), který se extremismem na pravém i levém břehu politické orientace zabývá již několik desetiletí.
Na začátku mne totiž pobavila, ale pak i vyděsila věta, kterou vyřkl politolog Petr Drulák, nejvýraznější tvář Svatopluka na začátku června tohoto roku v Otrokovicích: „Mluvíme jinými slovy o občanské válce. A nelze vyloučit, že ta bruselská elita, která cítí tu svoji křehkost, cítí, co všechno ji čeká, že k tomu začnou sahat víc a víc. A pak ta naše budoucnost bude velmi, opravdu velmi temná, nebo tam bude dlouhé období, které bude temné, bude násilné a kdy poteče krev...“
Na konci května jsem potom spatřil fotografii z Bratislavy, kde spolek Svatopluk pořádal jednu ze svých mnoha akcí. Vedle sebe tam stojí zástupci extrémních levicových, pravicových i nacionalistických stran společně s politiky, kteří nepokrytě kolaborují se současným ruským režimem, obdivují totalitní Čínu a vyhraňují se vůči Evropské unii.
Myslíte si, že není možné, aby se plácali po zádech slovenský „vulgární premiér“ Robert Fico, exaltovaná komunistka Kateřina Konečná, ultrakonzervativec a sentimentální tradicionalista Michal Semín, pragmatický okamurovec Radim Fiala, exprezident smutné postavy Miloš Zeman a v názorech věčně nestálý politolog Petr Drulák?
Je to až legračně možné. Spojuje je spolek Svatopluk, který se na české, ale také východoevropské scéně chová jako mop pracovité uklízečky – při vytírání okrajů politické podlahy nasává zapomenuté malé kapky, aby je následně vyždímal do programu, který lze pojmenovat jako radikální změna režimu.
David Vondráček v podcastu analyzuje heterogenní ideové kořeny Svatopluka, všímá si zdánlivě zapomenutých historických vlivů, které formují myšlenky jeho představitelů a pokouší se orientovat v kalné tekutině, která ze Svatopluka vytéká. Tento spolek je totiž opakem tradičních politických hnutí, sdružení, organizací nebo zájmových skupin, které často již ve svém názvu předjímají jasný názor a postoj.
Svatopluk ale vytváří něco jako německý (a subjektivně nechutný) Eintopf, který sice zaplní žaludek, ale nepotěší mysl. A tak se tento „Drulákův spolek“ snaží dát dohromady levicové i pravicové vlastence, sní o federaci slovanských států (ale ostrakizuje Poláky, naopak přidává neslovanské Maďary a Rumuny), myšlenkově a rétoricky se pohybuje na konci 19. století, lká nad nadvládou cizáků a smutní, že z prostřeného evropského stolu údajně dostáváme jen drobky.
V podcastu tedy rozebereme, jaká je symbolická souvislost mezi svázanými pruty italských fašistů a pruty Svatoplukovými, (ne)tradiční lásku k Rusku, Drulákovu toleranci k nedemokratickým způsobům východoevropských premiérů a prezidentů, financování Svatopluka, jeho geopolitické vize nebo také proč hnutí volá po zrušení Senátu a změně politického systému a zda představuje Svatopluk nebezpečí pro polistopadový vývoj české společnosti.
