Investigativní novinařina není zveřejňování úniků ze spisů. Novináři by neměli využívat tajné služby, říká Šlerka

Michal Půr, Tomáš Jirsa

12. 08. 2020 • 07:00
Josef Šlerka je od roku 2017 šéfem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, předtím byl řadu let výraznou postavou české startupové scény. Největší rozdíl mezi oběma obory vidí v konzervativnosti českých médií, která se podle něj obvykle zaleknou jakékoliv inovace, pokud se něco nepodaří. Startupy oproti tomu musejí zkoušet inovace, dokud se některá neuchytí.

„České mediální prostředí je nesmírně konzervativní. Na úrovni forem, na úrovni toho, jak se ta práce má dělat. Není moc náchylné k experimentům. Na úrovni managementů je překvapivě dlouhá tradice už několika desítek let těch stejných lidí. To je špatně, média potřebují obměny, protože je to může uvádět do pohybu,“ říká v nejnovějším dílu podcastu Insider.

Šlerka upozorňuje, že současný špatný stav médií je způsoben jednoznačnou orientací na příjmy z reklamy, která přestala fungovat. „Média vsadila na jednorozměrný příjmový plán, který je postavený na vysávání reklamy. A to prostě nefunguje. Ty příjmy nebudou nikdy tak obrovské, pokud na trhu budou hráči jako Facebook a Google. Blbý je, že když jste na trajektorii, kdy jedete příjmy z reklamy, tak se vám to blbě zavírá. Řešíte dvojí výpadek. Řešíte výpadek z reklamy a nenaběhnou vám příjmy z placeného obsahu,“ dodává.

Přestože Šlerka stojí v čele nadace, která podporuje především menší mediální a nezávislé projekty, nebojí se kritizovat ani práci novinářů. Podle něj by měla proběhnout debata na téma, zda existuje společný veřejný zájem a jak takový veřejný zájem vůbec vypadá. „Mám problém s tím, když zprávy a často od omezeného okruhu autorů, bývají stavěny na důvěrných informacích od zpravodajských služeb. Zpravodajskou službu si platíme za to, aby dělala operace, o nichž přesvědčila svoje nadřízené, že jsou v pořádku, a zbytek ji nezajímá. Jestli udělá z někoho užitečného idiota, nebo ne, ji zajímá jen do té míry, jestli z něj bude moci užitečného idiota udělat i příště,“ říká.

Tajné služby byly zdrojem například v případu „kauzy“ Ricin, která se ukázala jako osobní a pracovní spor dvou pracovníků ruské ambasády. „U té kauzy s ricinem mám dojem, že tam se podařilo pravděpodobně BISce odehrát prima hru, a pokud nevidíte to zvíře celé, tak nemůžete vědět, jestli ta packa patří kočce, nebo nikoliv,“ dodal s tím, že novináři si často představují investigativní novinařinu jako zveřejňování úniků ze spisů, ale ve skutečnosti tomu tak není.

Pokud vás zajímá, co si Šlerka myslí o současných šéfredaktorech, o spolupráci médií a PR agentur či o oligarchizaci médií, pusťte si nejnovější díl podcastu Insider.