Audioverze
Pokud by se nyní Německo stalo integrujícím motorem federálního sjednocování, máme šanci do toho úspěšně nastoupit, protože s ním máme společného více, než si mnohdy chceme připustit. Druhá možnost je být svébytně nezávislí jako třeba Slovensko či Maďarsko a zabřednout tak více do vlivové sféry Ruska – vysvětluje svůj pohled David Vondráček, novinář, reportér a režisér dokumentů, který se dlouhodobě věnuje česko-německým vztahům a otázce sudetských (tedy českých, moravských a slezských) Němců, kteří „naši“ zemi po dlouhé generace považovali za svou vlast.
Kdysi, v druhé polovině 19. století, rezonovala českým mediálním prostorem básnička: „Německo je vaše, Čechy zase naše, nefoukejte nám do té slovanské kaše.“ Její autor, K. H. Borovský, v ní jako by odsunul z povědomí celou jednu třetinu obyvatel, kteří tehdy tvořili dvě třetiny HDP a odváděli dvě třetiny daní – v Čechách, na Moravě a ve Slezsku to bylo ještě víc, připomíná David Vondráček.
Tento jiráskovský a později národně socialistický pohled na to, že dnešní Česko bylo historicky jen „naše“ území, přetrvává v mnoha ohledech dodnes – jako bychom spolu s fyzickým vyhnáním Němců provedli i jejich odsun z naší společné historie, kulturního prostoru a povědomí.
Přitom neexistuje bližší společenství geneticky, kulturně, nábožensky, kuchyní, životním stylem i folklorem než právě my a sudetští Němci. „Bohužel to, co si je velmi podobné, si jde v kritických situacích nejvíc po krku – jako já v dětství s bratrem,“ říká David Vondráček.
Byť jsou v českém povědomí sympatie k Německu – ať racionální, nebo iracionální – poměrně velké, pokud se Německo stane integrujícím motorem sjednocování EU, měli bychom na něj nahlížet novým filtrem a s větší dávkou sympatie než dnes.
