V Kruhu u Jilemnice se toxické pražce v potoce staly důvodem ke kyberšikaně s následky

„Dřevěné železniční pražce byly impregnovány dehtem, krezolem, karbolem, ropnými deriváty a dalšími jedovatými svinstvy a kancerogenními fujtajbly. Dnes jsou považovány za nebezpečný chemický odpad.“ Tyto věty si přečetl truhlář a tramp Jan Valla a musel dát jejich autorovi Mgr. et. Mgr. Ivanu Brezinovi, absolventu systematické biologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě UK, za pravdu.

Jan Valla se totiž za desítky let, kdy pracoval se dřevem, s tímto „jedovatým svinstvem a kancerogenním fujtajblem“ dostal mnohokrát do kontaktu. Proto nemá žádné výhrady proti dalším větám dvojitého magistra Breziny, která zveřejnil na Facebooku: „Pokud si z nich uděláte parkoviště, dejme tomu, ale postavit si z nich dům? … Rekreace v lůně přírody se změní v obdobu víkendu na dvoře chemičky, místo vůně lesa budete cítit asfalt a karbolku. A za pár let místo jemnostpána Krakonoše na dveře zaklepe rakovinka.“

Jan Valla dodává, že pražce použité jako zpevnění potoka jsou snad ještě horší než jejich použití v domě.

Janovi Vallovi je již sedmdesát tři let, celý život pracoval manuálně a také trampoval, především v hlubokých brdských lesích – proto dostal přezdívku Honza Brďák. Když před pár lety skupina anonymních samozvaných ochránců přírody začala na sociálních sítích útočit na trampskou komunitu v Roverských skalách na Kokořínsku, zažíval neurčitý pocit.

Jako bývalý člen Českého svazu ochránců přírody dobře ví, že igelitová plachta do přírody nepatří a utěsnit si trampský srub montážní pěnou je nepřípustné. Ale jako tramp také dobře ví, že toto není standart, ale spíše exces. Ty se přitom dají spočítat na prstech. Většina trampských kempů je totiž vytvořena jen ze dřeva spadlých souší.

Honza Brďák se nepustil do diskuzí o tom, zda je přípustné spát pod skalními převisy, nebo ne, rozdělávat tam oheň nebo používat plynový vařič. Zaujala ho totiž jiná informace.

Zjistil, že jeden z protitrampských aktérů pod tlakem přímých i nepřímých důkazů vystoupil z anonymity a že přestože kritizuje trampy za porušování zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a za jejich neekologické chování, sám tento zákon porušuje, chlubí se tím veřejně v médiích, rozdělává v lese oheň, vstupuje do prvních zón v národních parcích a břehy potoka, který protéká jeho pozemkem v Kruhu u Jilemnice má zpevněné „dřevěnými železničními pražci, které byly impregnovány dehtem, krezolem, karbolem, ropnými deriváty a dalšími jedovatými svinstvy a kancerogenními fujtajbly“. A nechápal, jak někdo může být tak pokrytecký.

Možná tento přístup ke světu Honza Brďák nechápal ze dvou důvodů. Ten první je, že Jan Valla je upřímný řemeslník a nikoliv intelektuál, který se vyznačuje tím, že dokáže v jednom okamžiku zastávat dva zcela protichůdné názory.

Ten druhý důvod je rodinná výchova – Jan Valla je totiž vnukem Bedřicha Vally, plukovníka prvorepublikové armády a skauta, protinacistického odbojáře, který byl vězněn v Terezíně a na následky utrpení krátce po válce zemřel. Jeho syn, vychovaný v étosu pravdy a souladu činů a slov, tuto výchovu předal i svému synovi, Janu Vallovi – Honzovi Brďákovi. A ten nechápe, jak může někdo kázat vodu a přitom pít víno, proto se vydal do Kruhu u Jilemnice, aby získal odpověď na otázku „proč?“.

Dnes po třech letech Jan Valla nelituje svého rozhodnutí pustit se do pražcového sporu s absolventem systematické biologie a ekologie se specializací parazitologie (závěrečná práce na téma paraziti v psích hovnech), ale lituje toho, že výsledek, přestože je jasný, nic nezměnil. Voda Kružského potoka stále vyplavuje z pražců „jedovatá svinstva a kancerogenními fujtajbly“ a odnáší je dolů až k Roztokám u Jilemnice.

Honza Brďák do pomyslného truhlářského ponku sevřel zbyrokratizovanou státní správu, obeslal všechny možné instituce, až nakonec Státní zdravotní ústav odebral z pražců vzorky a konstatoval, že železniční pražce z opěrné stěny pozemku přiléhající ke korytu potoka u domu čp. 72 v Kruhu u Jilemnice jsou nebezpečným odpadem ve smyslu zákona č. 541/2020.

Bohužel se ale nic nestalo. Ing. Václav Myslivec, vedoucí odboru životního prostředí v Jilemnici byl možná z mnoha dotazů Honzy Brďáka už unavený, ale přestože Brďák vykonal práci za něj, toxické pražce v potoce stále v Kruhu u Jilemnice ignoruje.

A Janu Vallovi začalo peklo. A nejen jemu. Ekologický aktivista Ivan Brezina poté, co Jan Valla na Facebooku založil skupinu Brezinovy pražce a OSOBA, kde začal zveřejňovat výsledky svého pátrání, se do svého odpůrce pustil formou nehodnou vzdělaného muže.

Honzu Brďáka začal označovat jako bonzáka, udavače, který používá praktiky podobné nacistům, prohlásil o něm, že je špína chlap, arogantně se povyšoval, že zatímco on má formální vzdělání v oboru ekologie, tak Jan Valla je jen obyčejný truhlář z Mlčechvost, fotil se před jeho domem, oznamoval, že se bude ptát, zda má vše na domě v pořádku, telefonoval se starostou a vyptával se na charakter Jana Vally (nahrávku pak na FB zveřejnil), zpovídal sousedy, z neznámých důvodů kontaktoval obecní hasiče i jahodárnu ve Vraňanech s dotazy na pražce a Jana Vallu, zveřejňoval na Facebooku údajné fotografie Honzy Brďáka (a musel se pak veřejně omluvit) a vrcholem cynismu bylo, když mu oznámil, že o něm napíše, protože pracuje jako novinář, článek „Děda hrdina, vnuk udavač“.

Shodou okolností na sociálních sítích začal vznikat anonymní stránky Vallova pražcová hlídka, Trampský kemp pplk. Bedřicha Vally nebo také Brďákovy brdské kempy. Anonymní autor se tam vydává za Honzu Brďáka – Jan Vallu, různými způsoby jej zesměšňuje a také zveřejňuje souřadnice trampských kempů (což je v trampské subkultuře považováno za neetické jednání) a tak vytváří Janu Vallovi negativní reklamu. Nedivím se proto, že Jan Valla po této dlouhodobé kyberšikaně těžce onemocněl.

Jan Valla toto jednání považuje za vyhrožování a šikanu. Snažil jsem se ho potěšit ironizací, že může být rád, že je celebrita, když má vlastního stalkera. Jenže to není humorné. Znám to na vlastní kůži.

Když se Vallův odpůrce dozvěděl, že se INFO.CZ chce věnovat pražcovému ekologickému problému v Kruhu, stal jsem se i já obětí šikany. Mým nadřízeným jsou neustále zasílány vzkazy, že pokud dojde ke zveřejnění, tak o mě dotyčný zveřejní cosi z mé minulosti. Když byl ignorován, neváhal na mne poslat udání na mnohé úřady, včetně stavebního a vodoprávního.

Zatímco já a i další účastnící sporu (včetně 27 českých vědců, kteří podepsali petici proti šíření dezinformací o trampském působení na Kokořínsku) máme dostatečné možnosti mediální obrany, Jan Valla je v horší pozici. Proto jsme mu poskytli možnost, aby se k pražcové kauze vyjádřil i mimo sociální sítě a to konkrétně v podcastu Trampské války, jejichž součástí je i vedlejší pražcová linka.

Rozhodl jsem se tak i přes výhrůžky a vím, že budu nyní terčem stejného šikanování, jaké zažívá několik let Jan Valla řečený Honza Brďák, o jehož čestném jednání – přestože nemá před jménem titul – nemám žádné pochybnosti.