Biden k sobě z advokacie přetáhl i manžela Harrisové. V Česku právníci zůstávají spíše ve stínu

Jan Januš

19. 11. 2020 • 06:00
ADVOKÁTNÍ VÝBĚR JANA JANUŠE | Ke zvolenému americkému prezidentovi Joeovi Bidenovi míří i manžel Kamaly Harrisové Doug Emhoff, opouští advokacii a kancelář DLA Piper. Nová administrativa tak bude plná špičkových právníků. Proč se něco takového nestává i u nás? I když je pravda, že právníci chod státu výrazně ovlivňují, spíše tak ale činí ze stínu nebo prostřednictvím žalob, které mohou formovat další státní regulaci. A co aktuálního si můžete o vztahu politika a právo přečíst? 

Americké prezidentské volby ovlivní i špičkovou mezinárodní advokacii. Manžel budoucí viceprezidentky Kamaly Harrisové Douglas C. Emhoff totiž odchází z pozice partnera jedné z nejvýznamnějších právních firem světa, DLA Piper, která má svou pobočku i v České republice. 

Jak uvedly Fox News, svou práci tento specialista na právo duševního vlastnictví či technologií a zkušený právní vyjednávač v mediálním, sportovním i zábavním byznysu opustil už během kampaně. Předchází tak možnému střetu zájmů, což je sympatické a třeba v českém prostředí spíše nezvyklé. Nyní předává své případy a připravuje se na nové úkoly při podpoře Bidenovy administrativy, uvádí DLA Piper u jeho webového profilu.

Bílý dům tak bude na klíčových místech plný zkušených právníků. Příští prezident Joe Biden působil v minulosti jako advokát, jeho viceprezidentka Kamala Harrisová jako státní zástupkyně. Právní vzdělání je ostatně pro šéfy Bílého domu poměrně typické, získal jej třeba i Barack Obama nebo Bill Clinton. Končící prezident Donald Trump ale ne. Možná i proto neváhá překročit při svých vyjádřeních jakoukoliv hranici. 

Opět se podívejme na Českou republiku – prezidenta s právním vzděláním jsme dosud neměli ani jednoho. Mezi právníky patřili Gustáv Husák a také Emil Hácha, ten byl dokonce před svým zvolením jako předseda Nejvyššího správního soudu vysoce postaveným justičním funkcionářem a respektovaným teoretikem. Ale to šlo o fakticky jiné státy, úplně jiné režimy a bylo to desítky let zpátky. Na Slovensku je přitom současnou prezidentkou advokátka Zuzana Čaputová. 

Proč Česká republika v tomto tak trochu vybočuje? Je to náhoda? Mají tu právníci ještě horší pověst než jinde, a tak nejsou volitelní? To ne, v Americe, třeba kvůli supímu kroužení v nemocnicích (a také u soudů) s nabídkou žaloby na všechny a za všechno, to bude daleko horší. Tak politika české právníky zase až tolik nezajímá? Bylo by to možné ilustrovat třeba i jejich dlouhodobě nízkým počtem v Senátu, kde dokonce nyní vede Ústavně právní výbor daňový poradce a „neprávník“ Tomáš Goláň (ODS). Ale rovněž ne. Možná naprosté většině z těch, kteří nechtějí zůstat úplně mimo, vyhovuje spíš stát v pozadí. 

Právníci každopádně hrají u jednotlivých vlád a států klíčovou roli, nyní i při formování opatření proti koronavirové pandemii. Vraťme se tak ještě jednou k verdiktu Městského soudu ohledně roušek, opět totiž nebyl částí veřejnosti správně pochopen. „Soud se zde v žádném případě nestaví do role nějakého mudrce, který ví nejlépe, jak řešit pandemii covid-19. Soud nijak nezlehčuje hrozby spojené s dalším šířením viru a neposuzuje daná opatření věcně. Ostatně stále nemáme vyhráno. Soud zde jen reaguje na špatnou legislativní práci Ministerstva zdravotnictví. To totiž bylo opakovaně upozorňováno na chyby v opatřeních spočívající v nedostatečném odůvodnění. Není jasně vysvětleno, jak má dané opatření přispět v boji s pandemií, proč jsou v něm výjimky či proč je nutný daný rozsah, atd.,“ vysvětlil například Ondřej Preuss, zakladatel advokátního e-shopu Dostupný advokát a odborný asistent na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK.

„Mimořádné opatření je nicméně zrušeno s účinností až od 21. 11. 2020 – soud tedy poskytl ministerstvu dostatečný časový prostor, aby, shledá-li pro to dostatek důvodů, obdobné opatření opětovně přijalo a zohlednilo v něm všechny výtky (což už se stalo, pozn.red.). Šlo tedy jen o preventivní zásah. Kdyby totiž soudy připustily opatření takového rozsahu dlouhodobě bez dostatečného odůvodnění, mohl by to někdo zneužít v budoucnu. Vůbec tedy nejde o to, zda jsou opatření dnes na místě a já se domnívám, že mohla být dokonce přísnější, jen musí být řádně odůvodněna,“ uvedl dále Preuss. Vezměmě si z toho ponaučení: soudy často nerozhodují ani tak o tom, co následně stojí v novinových titulcích. 

Pokud už jsem dnes otevřel vztah politika a právo, můžu právě k těmto tématům věnovat i další slíbené tipy na zajímavé odborné knížky, které však mohou zaujmout i lidi mimo právní kruhy. Pro dnešek vybírám dva letošní tituly z Nakladatelství Leges. 

V titulu Ústavní soud ČR: strážce ústavy nad politikou nebo v politice? od Jany Ondřejkové, Jana Malíře a kolektivu se autoři kromě obecnějších otázek věnují třeba institucionální zdrženlivosti či postojům soudců, promlčení komunistických zločinů a také některým zpolitizovaným historickým kauzám, což ve svém celku skládá zajímavý obrázek. Nezávislost soudní moci je pak sborník editovaný ústavním soudcem Vojtěchem Šimíčkem, rozebírající situaci justice, a to nejen u nás, v současnosti i v historii, ale rovněž v Polsku, Maďarsku či na Slovensku.

Chcete o sobě sdělit čtenářům něco zajímavého? Ozvěte se na jan.janus@info.cz.

SDÍLET