VÝBĚR JAROSLAVA KRAMERA | Poslední únorový týden se mezi právníky diskutovalo hlavně rozhodnutí Ústavního soudu, které by mohlo znamenat velký balík žalob na stát. Pro právnickou obec by to současně znamenalo poštvat si proti sobě část veřejnosti. Jinak to ale nejde.
Poté, co Ústavní soud celkem očekávaně zrušil část vládních restrikcí maloobchodu a služeb, se spustila se lavina debat o možné náhradě škody nebo ušlého zisku podnikatelů. Jak napsal pro INFO.CZ advokát Jakub Forman, české právo nabízí hned několik možností dobrat se proplacení ušlého zisku. Žádná z nich ale zatím není pořádně prošlapaná. Jeden z možných postupů nastínil ve svém rozhovoru pro Forbes také František Honsa, partner advokátní kanceláře BBH. Ten se snaží pro své klienty vymoci peníze na základě krizového zákona a tvrdí, že v celém Česku by mohlo jít v souhru až o částku ve výši šesti miliard korun. „Nevládní právníci se shodují, že stát musí uhradit nejen skutečné škody, ale třeba i to, že jste nedosáhl stoprocentního zisku, protože stát drasticky omezil cestování a vaši zákazníci byli převážně cizinci,“ říká v rozhovoru Honsa.
Podobnou cestou jako Honsa se vydali další advokáti, kteří současně shodně tvrdí, že odpověď státu je v každém jednotlivém případě: Nezaplatíme. Jenže teď se k jejich snažení přidávají také zástupci maloobchodu. „Vyzývám představitele vlády, aby do týdne schválili systém, kterým zajistí náhradu způsobené škody ve výši sto procent průměrných tržeb za celou dobu protiústavní uzavírky,“ uvedl například prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza. V pravidelné debatě „Právnická drbárna“ v rámci sociální sítě Clubhouse pak dodal, že by v případě nečinnosti státu mohli advokáti například vytvořit pro maloobchodníky jednoduché vzory žalob. To by spustilo lavinu sporů, kterou by už stát ignorovat nemohl.
Opačnou stranou mince je fakt, že i kvůli nedávným reakcím na (ne)ústavně vyhlášený nouzový stav to mají právníci u veřejnosti už tak nahnuté. Jejich boj za právní stát si někteří vykládají spíše jako snahu destabilizovat vratkou společnost, popohnat promořování a ideálně ještě něco vydělat. Že to tak ve skutečnosti není a kromě konkrétní pomoci klientům mohou chtít advokáti také chránit naši Ústavu už málokoho zajímá. „Prima. Kde na úhradu stát vezme? Zvýší daně těm, co jim to uhradí a také malým dětem. Skvělý plán..,“ je například jeden z komentářů pod rozhovorem s Františkem Honsou. V takové atmosféře svůj boj dotáhnou jen ti nejvytrvalejší a nejodvážnější. Bez nich bychom skutečně měli z Ústavy jen trhací kalendář z roku 1993.
Boj za práva občanů proti rozpínající se státní moci ale neprobíhá jen v oblasti krizových opatření. Česká advokátní komora spolu se zástupci Komory daňových poradců, Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR nebo Svazem průmyslu a dopravy ČR ostře bojovala proti přílepku zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě. Norma na jedné straně umožňuje vyplácet zaměstnancům v karanténě příspěvek až ve výši 370 korun nad rámec běžné nemocenské za každý kalendářní den, a to po dobu prvních 10 dnů karantény. Současně s tím ale předpis zakládal zcela novou povinnost oznamovat do osmi dnů nástup a ukončení zaměstnání takzvaných dohodářů pod hrozbou vysoké pokuty. A to i v případě, kdy nevznikla účast zaměstnance na nemocenském pojištění. Senátoři proto kritizovaný přílepek na výboru pro sociální politiku odmítli.
Jak napsala na Twitteru senátorka (a současně advokátka kandidující do představenstva Komory) Adéla Šípová, „tu a tam se shodnu s Českou advokátní komorou… V krizi nemůžeme vymýšlet další bič na zaměstnavatele.“ Kdyby každý problém vyřešili právníci napříč stranami a názorovými proudy ku prospěchu občanů (chcete-li klientů), hned by se nám žilo lépe.
