ANALÝZA JANA JANUŠE | Exekuční a insolvenční právo a zejména povědomí o tom, co se může a co nikoli, bylo rozbité ještě před propuknutím koronavirové krize, nyní jsme ale jednotlivé střepy rozšlapali napadrť, kterou už nikdy nedáme dohromady. Přitom by možná stačilo, kdyby se na celý problém s řešením dluhů podíval někdo opravdu komplexně. V první chvíli se neztrácel v detailech, ale jen si vypsal hlavní argumenty všech stran a na jejich základě vytvořil poměrně obecný návrh zákona, který by počítal s tím, že konkrétní problémy vyřeší soudy či soudní exekutoři. Celou analýzu, z níž je tato ukázka, najdete v listopadovém čísle Magazínu I, které dnes vychází. V běžném prodeji ho neseženete, předplatit si ho můžete tady.
Obávat se takovéhoto systému není důvodné, čistě z hlediska teorie normotvorby má takto fungovat už nyní a navíc právě na exekutory přece stát přenáší své související pravomoci. Pokud bychom přece jen chtěli učinit určité pojistky, můžeme zpřísnit kárnou odpovědnost exekutorů (a i soudců) a v případě zneužití jejich postavení je funkcí rychle zbavovat.
Zrušme tak stávající překombinovaná, tisíckrát zalepovaná a přesto pořád děravá pravidla. Nahraďme je co možná nejobecnějším řádem založeným na posuzování jednotlivostí jednotlivci, kteří jim opravdu rozumějí. Nad nimi pak budou stát samozvaní morální arbitrové dneška, neziskové organizace. Ty na konkrétnosti rovněž dohlédnou. Ideálně ale také zamezme šikaně, k níž můžeme některé jejich dnešní výpady vůči exekutorům či advokátům občas přirovnat.
