Exekutoři musí dál soutěžit, jinak nebudou tak efektivní, říká jejich mezinárodní šéf Schmitz

Jan Januš

07. 09. 2020 • 06:00
Soukromí věřitelé si musí dál vybírat exekutory, kteří budou vymáhat jejich pohledávky. Bez soutěže totiž nebudou exekutoři dostatečně motivováni a pocítí to právě věřitelé, nabádá české politiky, kteří právě rozhodují o dalším směřování exekučního řízení v České republice, prezident Mezinárodní unie soudních exekutorů Marc Schmitz. V rozhovoru pro INFO.CZ popisuje své zkušenosti nejen z Belgie, kde sám jako exekutor působí, ale rovněž z celého světa; a vrací se také k dopadům pandemie na ekonomiku i exekutorskou profesi.

Jak na vás působí současná česká debata o změnách v exekucích, kdy se zvažuje zavedení místní příslušnosti exekutorů?

Důležité je zachovat mezi exekutory soutěž, protože když je jejich příslušnost příliš omezená, nejsou dostatečně motivováni. To říkám s tím, že Mezinárodní unie soudních exekutorů reprezentuje 93 asociací soudních exekutorů z 89 zemí. Máme tak hodně zkušeností z různých systémů fungujících ve světě a ukazuje se, že právě soutěž mezi exekutory je důležitá pro zachování jejich efektivity. 

Sám pocházím z Belgie, kde jsme šli opačnou cestou než Česko. Do roku 2017 byla Belgie rozdělena do 27 oblastí, například já jsem tak soutěžil jen se 12 dalšími soudními exekutory, mezi nimiž si mohli věřitelé v daném regionu vybírat. Nyní je ale Belgie rozdělena jen do 13 oblastí a já teď soutěžím s dalšími 45 lidmi. Musím mít výsledky, jinak si věřitelé vyberou jiného exekutora. 

V Belgii to také funguje tak, že pro věřitele, který si mě vybral, mohu pracovat jen v mém vlastním regionu, v ostatních ale mohu spolupracovat s místně příslušnými exekutory. Pro věřitele tak zůstávám jediným kontaktním místem. To je velice důležité. V Belgii je 500 exekutorů a věřitelé nechtějí jednat se všemi. V tom je nebezpečný takzvaný sněhulák (kterého prosazuje ministerstvo spravedlnosti - pozn. red.), kdy se exekutor naopak řídí dlužníkem. Věřitelé totiž pak musejí jednat s daleko více exekutory, což, jak jsem říkal, nechtějí. 

Zachování soutěže a volného výběru je velice důležité, i kvůli tomu, že exekutoři, i když sami zaměstnávají lidi, reprezentují stát a vládu práva. Ale v Belgii to má ještě jeden rozměr: všichni jsme jmenováni státem jako veřejní činitelé, a tak nám stát také rovnoměrně přiděluje práci, spojenou s pohledávkami ministerstev a úřadů. Existuje tam ale rovněž hodnotící systém a když exekutor nepracuje efektivně, dostane případů méně. Nezapomínejme pak ani na to, že někteří malí exekutoři nechtějí mít větší kanceláře, je to podobné jako u advokátů.

Model, který jste popisoval, kdy si soukromí věřitelé vybírají  v jednom regionu místně příslušného exekutora a ten může přidělovat práci v jiných regionech exekutorům podle svého výběru a dohody, se vám tedy zdá ideální?

Ano, pro velké i malé věřitele. U velkých je to jasné, chtějí mít co nejméně administrativy a jednat ideálně s jedním úřadem. Ale výhodné je to rovněž pro malé podnikatele, kterým nezaplatil fakturu někdo z oblasti, kde žádného exekutora neznají. Ale vědí třeba o exekutorovi, který působí ve městě, v němž sami žijí. S tím se mohou domluvit, aby se o všechno postaral, i když na tom nebude pracovat osobně. Je to velice jednoduché a dobré řešení. Pro dlužníka to navíc nic neznamená, nezaplatí více, odměnu si totiž mezi sebou procentuálně oba exekutoři rozdělí.

V České republice nyní může dojít ke změně příslušnosti exekutorů skokově, bez nějaké větší reformy celého systému. Co na to říkáte?

Zkušenosti z Evropy, ale také z celého světa ukazují, že je opravdu důležité zachování soutěže, i když nemusí být spojena s celostátní působností exekutorů, kterou máte v České republice. Ta může být rozdělena do oblastí. Opravdu ale varuji před zmíněným sněhulákem, tedy systémem jeden dlužník rovná se jeden exekutor, to je chyba. V některých zemích sice funguje dobře, ale v jiných nefunguje vůbec. 

Soudní exekutor se může dostat do různých situací, nemusí pracovat dobře, může být nemocný, a věřitel nemá možnost jej vyměnit. Orientovat se například v Německu v tom, jakého exekutora mám v dané věci oslovit, je velice komplikované. Ten systém vůbec neodráží moderní dobu a digitální svět. Na ten se ostatně také musíme připravit, za pár let můžeme vést exekuce na bitcoiny.

Nejen v Česku, ale v celé v Evropě se regulace v posledních letech značně posouvá ve prospěch dlužníků. Je tomu tak i jinde ve světě?

Jde hlavně o evropský trend, kdy se vlády snaží dlužníky víc a víc chránit. Jako soudní exekutoři tak hledáme alternativy. Naše budoucnost je, myslím, v mediaci a v oddlužení. Mediace ale v některých zemích zatím nefunguje úplně dobře, není totiž adekvátně ohodnocena. Exekutoři, jako veřejní činitelé a regulovaná profese, by měli být motivováni k tomu se jí věnovat. Výhodné to bude i pro dlužníky - exekutoři ohlídají jednak pohledávky věřitele, ale rovněž základní potřeby a práva dlužníka. Vytvoří mezi nimi rovnováhu. 

Funguje už mediace někde dobře?

V Nizozemsku, tam se jí exekutoři věnují opravdu hodně. Výhodné je to rovněž pro soudy, které tak řeší méně případů. Funguje to také tak, že věřitel přijde za exekutorem kvůli dlužníkovi, který mu nezaplatil. Exekutor jej k tomu vyzve a pokud do měsíce nedojde k žádné reakci, exekutorská komora rozhodne o vykonatelnosti exekučního řízení a toto rozhodnutí má stejný účinek jako rozhodnutí soudu. 

U nás se teď také řeší zastavování starých exekucí. Je to krok správným směrem?

V některých zemích se exekuce zastavují po 10 letech, například v Belgii je to ale až po 30 letech, když se nepodaří případ uzavřít. Je to ale obtížné, co třeba s dlužníkem, který má splatit několik tisíc euro, ale měsíčně je schopen platit jen 25 euro? Má se mu tato částka dlouhodobě strhávat? V mnoha zemích se stále častěji vydávají cestou osobního bankrotu a oddlužení, trvající třeba sedm či osm let. To je rovněž trend. 

Čelíme pandemii koronaviru, jakou bude mít vliv na exekuce?

V mnoha zemích došlo k lockdownu a také k zastavení vymáhání na určitý čas, to chápeme. Pokud to ale trvá dlouho, z věřitelů se stávají dlužníci a to je problém. Samozřejmě i exekutoři jsou lidé, zohledňujeme situaci dlužníků, ale když přestaneme zcela s vymáháním, má to dopady na celou ekonomiku země. Musíme se snažit najít řešení optimální pro všechny strany.

A vnímáte dopady pandemie přímo na exekutory?

Řada našich kolegů má finanční problémy. Jejich práce se zatavila. Například v mé kanceláři jsem dosáhl za březen, duben a květen jen 25 až 30 procent normálního obratu. I my jsme tak potřebovali kompenzace od státu. Viděli jsme teď ale rovněž velké rozdíly mezi exekutory ze zemí, kde jsou státními zaměstnanci, a zemí, kde jsou samostatnými podnikateli. Ti první se nechtěli příliš vracet do práce, obávali se nákazy a kontaktu s dlužníky, ti druzí naopak chtěli začít znovu vymáhat co nejdříve a tím i zachraňovat ekonomiku. 

SDÍLET