„Hnusná pakáž,“ zapsal si manžel Milady Horákové o „lidu“ u jejího procesu. S komunisty bojovali oba

Jan Januš

12. 09. 2020 • 06:00
Bojovník s nacismem i komunismem Bohuslav Horák, jinak také prvorepubliková hvězda Československého rozhlasu, zůstává dodnes ve stínu své manželky Milady Horákové. I Horáka, který mimo jiné odhadl propagandistickou sílu rádia a poválečný vývoj Československa, věznili za jeho odbojovou činnost už nacisté a osudu své ženy, popravené komunisty, se možná vyhnul jen tím, že doslova v hodině dvanácté utekl estébákům, kteří ho přišli zatknout, přímo ze svého bytu. Z německého utečeneckého tábora Valka pak poslouchal přenos z inscenovaného procesu s Miladou Horákovou a o její smrti se dozvěděl rovněž z rádia. Poté se, v další snaze bojovat proti komunistům, zapojil do skupiny OKAPI vedené generálem Františkem Moravcem. Dcera Horákových Jana pak zůstávala v Československu, nakonec se ale s otcem shledala v Americe. Nesmírně cenné a zároveň čtenářsky bolestivé zápisky Bohuslava Horáka z tehdejší doby zpřístupnil v knize „Jdu s hlavou vztyčenou“ Daniel Anýž. Nabízí tím nezpochybnitelné argumenty do probíhající debaty o podstatě komunistického režimu.

„Bylo to v baráku č. 6, když radio, jež se zatím k nám přestěhovalo, ohlásilo krátce, že Dr. Milada Horáková byla dnes ráno popravena. U mne následoval křečovitý záchvat, vyběhl jsem ven a utíkal do pusté prázdnoty nejbližšího okolí tábora,“ popisuje ve svých vzpomínkách Bohuslav Horák, jak se v německém uprchlickém táboře Valka dozvěděl o justiční vraždě své ženy. 

„K smrti mne urazil výsměch ‚lidu‘, jenž byl k tomu soudu přizván a choval se hanebně. Jakou to hnusnou pakáž soud k tomuto přelíčení sehnal. Či skutečně ten lid (zpracovaný tiskem) takový byl?“ čteme o několik řádek výše v osobních vzpomínkách, dostupných nyní široké veřejnosti v knize novináře Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou s podtitulem Příběh rodiny Milady Horákové, kterou v červnu vydalo Nakladatelství Zeď (s. 216-217). 

Manželé Horákovi žijí za první republiky ve šťastném manželství a oba si, dnešním slovníkem, budují skvělé kariéry. O Miladě toho víme poměrně hodně, vystudovaný zemědělský inženýr Bohuslav využívá zcela nového média, rádia, a v Československém rozhlasu připravuje populární pořad o zemědělství, založený na rozhovorech mezi pantáty Brázdou a Rákosem. Posluchači jej milují a Bohuslavova hvězda stoupá. Sílu rozhlasu, svým způsobem nejmasovějšího média té doby, si dobře uvědomuje a přemýšlí o tom, jak jej může zneužít propaganda, vnímá ostatně i související výroky prominentního nacisty Josepha Goebbelse. 

Manželé jsou zcela oddáni prvorepublikovým hodnotám a ideálům – když v září 1937 zemře Tomáš Garrigue Masaryk, přeruší dovolenou a vrátí se do Prahy, aby se mohli uklonit jeho rakvi. Oba se následně zapojí do odboje, svědomí jim totiž nedovolí nic jiného. I když Milada chce kvůli dceři Janě, aby Bohuslav zůstal stranou, on to odmítne a ona mu porozumí. Na pět let ale záhy oba skončí v nacistických věznicích a táborech, Milada se jen tak tak vyhne ortelu smrti. Po válce se Milada nezastaví, Bohuslav je ale spíše na druhé koleji, do rozhlasu se vrátit nemůže, a tak pracuje na ministerstvu informací. Jak Milada, tak Bohuslav si ale uvědomují, že to s Československem, které se jen před pár měsíci obnovilo, nemůže dopadnout dobře.

Kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou. Nakladatelství Zeď

Je škoda, že kniha Jdu s hlavou vztyčenou poměrně zapadla vedle, hlavně co do počtu stran, monumentálního životopisu Milana Kundery od Jana Nováka, který vyšel zhruba ve stejné době, a rovněž se trochu ztratila v další knižní produkci spojené se 70. výročím popravy Milady Horákové. 

Ta je v ní sice „na úkor“ svého manžela a dcery Jany Kánské paradoxně spíše vedlejší postavou, díky jejich vzpomínkám i Anýžově autorskému umu ale před čtenáři vyvstává velmi plastická a představitelná hrdinka, která komunistům říkala do očí, že vláda jedné strany nemůže přinést nic dobrého, stejně jako příběh a osudy celé rodiny Horákových, těžce poznamenané nejprve nacistickou a posléze komunistickou totalitou.

SDÍLET