ČESKÁ JUSTICE | Na konci září končí ve funkci předsedy Městského soudu v Praze. Do ústraní se ale nestáhne. V říjnu chce kandidovat na prezidenta Soudcovské unie. Libor Vávra ji přitom již šéfoval v letech 1996–2002. Nyní je prý na funkci mnohem lépe připraven.
Z jakého důvodu jste se rozhodl kandidovat na prezidenta Soudcovské unie?
Mám do té práce chuť. A myslím si, že jsem na ni připraven mnohem lépe než před lety. A to se v nastávajících letech, která mohou být ve společnosti velmi divoká, může Soudcovské unii hodit. Proto své znalosti a zkušenosti členům Soudcovské unie nabízím.
Co by mělo být klíčovou agendou pro další funkční období nového prezidenta Soudcovské unie?
Ta agenda se uvnitř Unie léta nemění, a to je dobře. Správa justice (Nejvyšší rada soudnictví), zákony upravující soudní moc, otázky kariérního růstu a vstupu do justice, procesní předpisy, ale také, někdy zejména, i sociální otázky nejen ve vztahu k soudcům, ale i k našim odborným spolupracovníkům, administrativě. Pochopitelně mezinárodní spolupráce, komunikace s ostatními právnickými profesemi, vzdělávání. To, kde bych rád naší aktivitu pro příští léta zesílil, pak chci říci nejdříve těm, kteří budou volit.
Jaký máte názor na návrh ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové na snižování platů v justici a to poměrně drakonicky o 32 procent? Jak budete před veřejností i politiky případně platy v justici obhajovat? Souhlasíte se změnou vzorce výpočtu platů, jaký navrhlo MPSV?
Ten návrh je obsahově, právně i ústavně natolik excesivní, že jsem přesvědčen, že je jen přípravnou palbou před jiným řešením. A proto nepovažuji za potřebné a hlavně taktické toto téma teď dále rozebírat. Je fajn, že všichni, co jsme byli z justice médii osloveni, rázně ohradili. A to v tuto chvíli stačí.
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová uvedla, že platy v justici podle ní „neodpovídají realitě“ a že rozevírají „nebezpečně a nespravedlivě nůžky ve vztahu k ostatním sférám“. Jak vnímáte toto vyjádření?
Vyjádření paní ministryně je legitimním vyjádřením politika. Soudci se ve vztahu k vlastnímu odměňování musí soustředit na jediné, je-li navrhována jakákoli změna, tak zda je v souladu s ústavním pořádkem, dnes již rozsáhle vymezeným řadou rozhodnutí Ústavního soudu, a také mezinárodními dokumenty. Bude-li toto dodrženo, k žádné katastrofě dojít nemůže.
