Nejvyšší soud ujasní nároky za koronavirová opatření, plánuje nový předseda Angyalossy

Jan Januš

12. 06. 2020 • 12:25
„Když něco funguje, nemá smysl do toho zasahovat, maximálně tím docílíte toho, že to přestane fungovat,“ říká ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Přesně tato věta ho v mnohém vystihuje. Nechystá žádné revoluční změny, naopak chce dotvářet to, s čím na Nejvyšším soudu začal jeho předchůdce Pavel Šámal. „Nejvyšší soud má v současné době zhruba 65procentní důvěru veřejnosti. Doufám, že za 10 let to bude alespoň 85 procent,“ usmívá se Angyalossy, který do funkce nastoupil během koronavirové pandemie. S jejími následky se bude muset Nejvyšší soud rovněž vypořádat.

Všichni se vás ptají, proč si vybral prezident Zeman do funkce předsedy Nejvyššího soudu právě vás. Zkusme najít tu odpověď v budoucnosti. Mandát máte na 10 let, jak by měl Nejvyšší soud v roce 2030 vypadat?

Nejvyšší soud má v současné době zhruba 65procentní důvěru veřejnosti. Doufám, že za 10 let to bude alespoň 85 procent. K případným změnám na Nejvyšším soudě, ale i obecně, zastávám názor, že když něco funguje, nemá smysl do toho zasahovat, maximálně tím docílíte toho, že to přestane fungovat. Vím, jak na tom Nejvyšší soud je, působím tu už nějakou dobu. Není zde nic, co by bylo třeba radikálně měnit, přehodnocovat, bylo by to jen v neprospěch věcí.

Mám ale více vizí, čeho bych chtěl za 10 let docílit. První je etický kodex pro soudce, ten už je ve finální fázi, kdy už nejde o otázku měsíců ani týdnů, ale spíše dnů. Etický kodex by tak mohl být do konce tohoto roku plošně přijat všemi soudci v republice. Rád bych rovněž dosáhl toho, abychom v několika málo letech měli nový trestní řád, jsem maximálně připraven na tom kooperovat s ministerstvem spravedlnosti. Pak jsou ještě menší a drobnější věci, které bych rád dotáhl. Vím o několika projektech, které nastartoval již můj předchůdce, profesor Šámal, v nich bych chtěl kontinuálně pokračovat a dokončit je.

O co konkrétně jde?

Například o větší využívání alternativních trestů, třeba peněžitých trestů a domácího vězení. A je-li to možné, minimalizovat trest odnětí svobody. Samozřejmě jsou obžalovaní, na které jiný trest, bohužel, nepůsobí. Ale našla by se i řada jiných obžalovaných, na které by výchovněji působil jiný druh trestu. A co si budeme povídat, trest odnětí svobody stojí celou společnost hodně peněz, věznice jsou neustále přeplněné. Ukládání alternativních trestů by je odbřemenilo. Bylo by to pro stát levnější. A mohlo by to být i přínosné, pokud by se ukládalo více peněžitých trestů, znamenalo by to příjmy. Například v Německu to funguje velmi dobře a efekt se tam dostavuje.

Váš předchůdce Pavel Šámal v tomto prosazoval přístup, že není třeba měnit žádné zákony, jen o tom se soudci mluvit a ukazovat jim, že jde k trestání přistupovat jinak. Vidíte to stejně?

Alternativní tresty v trestním zákoníku máme, od 1. června dokonce ještě jeden přibyl, zákaz držení a chovu zvířat. Nepotřebujeme tak měnit legislativu, jde jen o to je využívat. Vždy jsem byl příznivcem alternativních trestů, už jako soudce na okresním soudu jsem využíval tehdejší novinku, trest obecně prospěšných prací. Houfně mi pak ale volali starostové obcí a ptali se mně, co s těmi lidmi mají dělat, že pro ně nemají nářadí, ani lidi, kteří by je hlídali. Vše nové naráží. Ale dnes obecně prospěšné práce fungují, daly by se ale ukládat ještě ve více případech.

Vidím to stejně jako pan profesor Šámal, když se o tom budeme bavit, rozkrývat důvody, proč se alternativní tresty neukládají a ukazovat si, že jsou efektivnější a obžalovaní je mnohdy vnímají intenzivněji, může se to změnit. Alternativní tresty mohou být pro obžalované důraznějším poučením, aby už trestnou činnost příště nepáchali. Je také pravda, že konzervativní přístup k justici patří. Osvětou je ale možné posunout jej trochu dál, neboť konzervativizmus neznamená zkostnatělost. Podobně za pomoci osvěty vzrostl počet ukládaných peněžitých trestů.

Jak by měla vypadat právní osvěta mimo justici, tedy směrem k široké veřejnosti?

Právní povědomí není bohužel na ideální úrovni. Není moc vysoké, přesvědčil jsem se o tom i teď, z několika stran jsem se setkal s názory, že když jsem byl jmenovaný předsedou Nejvyššího soudu, už budu působit v Praze. Veřejnost se v justičních problémech moc dobře neorientuje. Mělo by začít už ve škole, výuka by měla být důkladnější směrem k justici i jejímu fungování. Ještě když jsem působil v Olomouci, léta jsem chodil do škol, se studenty jsem diskutoval, snažil jsem se jim vysvětlit justiční systém. A bylo vidět, že ta děcka se v tom pak orientovala a jejich právní povědomí bylo vyšší. Neříkám, aby soudci začali chodit do škol a vyučovat tam, ale ve školách by se mělo začít. A druhým aspektem jste vy, novináři, když o tom budete psát a informovat veřejnost.

Nepřijde mi ale, že by většina soudců Nejvyššího soudu byla otevřená médiím nebo v nich byla výrazně aktivní. Budete to chtít změnit?

Své kolegy budu v první řadě motivovat k tomu, aby se snažili minimalizovat délku dovolacího řízení a snižovali počty nevyřízených spisů. To je ta hlavní práce. Ale znám všechny své kolegy, některé velice dobře, jsme přátelé. A řada z nich se věnuje vědecké, přednáškové či pedagogické činnosti. A tím se osvěta také šíří, nejen pro potřeby justice. Myslím, že soudci Nejvyššího soudu jsou aktivní dostatečně, neříkám ale, že všichni stejně. Nedomnívám se, že by bylo potřebné je v tomto ještě dále motivovat, naopak někteří soudci pracují skoro 24 hodin denně, protože aktivit mají dost. V první řadě samozřejmě musí vyřizovat spisy.

Po svém uvedení do funkce jste rovněž zmínil, že by bylo vhodné, aby Nejvyšší soud učinil určitý krok ohledně žalob, které budou mířit na stát kvůli škodám spojeným s koronavirovými opatřeními. Částí médií a právníků jste za to byl kritizován, ale myslím, že šlo spíše o nepochopení celé věci. O co by tedy mělo jít?

Už jsem o tom mluvil s předsedou občanskoprávního a obchodního kolegia, který to dále probere se svými kolegy a uvidíme, kterou variantu zvolí. Jsou dvě: První by spočívala ve vydání metodiky, podobné té k přiznávání náhrad nemajetkových újem, kterou jsme vydali před několika lety. Do té doby byla situace u soudů dosti odlišná, někde se přiznávaly statisícové náhrady, jinde, prakticky v totožném případě, milionové. Poté se praxe vcelku dobře ustálila, metodika je přístupná i právnické a laické veřejnosti. Pokud by k něčemu podobnému došlo i v případě žalob na náhradu škody v důsledku škod spojených s koronavirovými opatřeními, lidé by měli jasněji, kdy mají naději na úspěch. A mohl by se snížit počet žalob, které mají minimální naději být úspěšné…

…ale lidé by je přesto podat mohli?

Samozřejmě. Ale věděli by dopředu, že šance na úspěch je dosti mizivá. Pokud by první varianta nebyla schůdná, druhá by byla ta, že bychom se domluvili se všemi soudy v republice, že budeme tyto žaloby sledovat a ve chvíli, kdy dojde k prvním rozhodnutím, pošlou nám je, abychom mohli vyhodnotit, zda je praxe roztříštěná, či je jednotná. A pokud bychom zjistili, že je nejednotná, rozhodovací praxi bychom v co nejkratší době stanoviskem sjednotili. A pak by opět existoval zdroj, odkud čerpat informace, co má šanci na úspěch.

Jedna z těchto dvou variant tedy bude provedena?

Jedna z nich snad bude schůdná. Bylo by to vhodné co nejdříve.

Druhá část rozhovoru s Petrem Angyalossym vyjde na INFO.CZ v pondělí ráno

 

SDÍLET