Politikům potají nic slibovat nebudu, za hranou mě neuvidíte, říká Tomáš Novosad

 FOTO: Profimedia

Jan Januš

14. 10. 2020 • 06:00
KDO BUDE NOVÝM PREZIDENTEM SOUDCOVSKÉ UNIE? | Místopředseda Městského soudu v Praze Tomáš Novosad je dalším známým kandidátem na post prezidenta Soudcovské unie. Její vedení totiž po šesti letech opouští Daniela Zemanová, jíž Novosad během jejího prvního mandátu kryl záda jako viceprezident. Právě s ním uzavíráme sérii rozhovorů pro INFO.CZ se známými kandidáty na post v čele justiční reprezentace.

S jakými záměry, v maximálně 10 větách, kandidujete na pozici prezidenta Soudcovské unie? Proč jste se rozhodl o tuto pozici nyní usilovat?

Jak už jsem vícekrát uvedl, chci, aby Soudcovská unie nadále prosazovala zachování vlády práva, právního státu a spolehlivé justice slušným a věcným způsobem. A také chci zajistit, aby měl každý soudce pocit, že je v Unii vítaný a že názor každého našeho člena je cenný a podstatný.

V soudnictví se v poslední době objevilo několik nepříjemných kauz jednotlivých soudců. Co s nimi lze dělat, aby neovlivnily důvěru v celou justici?

Jestliže se už konkrétní kauza objeví, respektive jestliže vyjde najevo jakékoli porušení soudcovských povinností, pak je nezbytné takové jednání důsledně vyšetřit a v souladu s právem potrestat. Ovšem pověst soudců jako stavu už stejně bude pošramocena. Takže stěžejní je takovým událostem předcházet, přičemž já vidím v tomto smyslu jako zásadní důsledný výběr kandidátů na soudcovskou funkci. Od toho se vše odvíjí.

Jak by mělo podle vás české soudnictví dále reagovat na koronavirovou pandemii?

Hlavně klidně a profesionálně. A také obezřetně – musíme mít stále na paměti, že soudnictví je zde k prosazování spravedlnosti, k dodržování principů férového řízení, k nalézání práva. Hlavně nemůžeme činit ukvapené závěry a s odkazem na pandemii vymýšlet zkratky či nestandardy poškozující účastníky řízení.

Tím se dostáváme k ještě důležitější věci – jak by měla justice vypadat v budoucnosti? Řekněme za 10 let?

Já jsem v těchto ohledech konzervativní a doufám, že za 10 let bude soudnictví vypadat v zásadě stejně jako nyní. Že soudci stejně jako nyní budou moci nezávisle rozhodovat o právech a povinnostech, že budou moci bez nátlaku a v klidu nalézat spravedlnost a prospívat tím republice a jejím občanům. To je zásadní a od toho se vše odvíjí. A pokud se k tomu zároveň ještě připojí například některé rozumné technické vymoženosti, pokud budou lépe než nyní odměňováni naši pomocníci na soudech jako například zapisovatelky, asistenti a vůbec všichni nesoudcovští zaměstnanci, a pokud třeba už konečně budou platit nové moderní řády pro civilní a trestní řízení, pak se již hodně přiblížíme ke skutečně ideálnímu stavu.

Jak jste připraven na jednání s politiky, které může být pro soudce „na hraně“?

Jednání s politiky vede Soudcovská unie čestně a otevřeně, nic jim potají neslibujeme. Já jako unijní prezident na tomhle stylu nic měnit nebudu (pokud ve volbě uspěji), takže nepředpokládám, že bych se kdy na nějakou hranu dostal. A za hranou mě neuvidíte.

Rovněž sledujeme stále častější snahy, z různých stran, o nátlak na soudce a o ovlivňování jejich práce. Jak je lze zvládat?

To by chtělo být v této otázce konkrétnější, protože já musím být upřímný a říct, že nemám pocit, že by byli soudci ve své práci ovlivňováni, respektive že by docházelo k nějakému nárůstu zásahů nebo systémovým problémům, jak to v otázce předjímáte. Samozřejmě tlaky mohou být různé, například i jen veřejným míněním, médii, ostatními mocemi ve státě, účastníky řízení, vlivnými osobami. No a podle toho, o jaký typový nátlak jde, se s ním soudce typově vyrovnává. Má k tomu mnoho prostředků a také jistou profesionální otrlost a sebevědomí. Právě soudcovská nezávislost slouží k tomu, že se soudci s jakýmkoli nátlakem mohou dobře vypořádat.

Co ze své dosavadní praxe považujete pro pozici ve vedení Soudcovské unie za nejdůležitější?

Důležité je pro mě všechno, od čekatelských let, přes okresní soud, krajský soud, Nejvyšší soud, působení ve funkci řadového soudce, předsedy senátu i místopředsedy soudu. Já jsem byl všude spokojený a z každé té etapy jsem si vzal to nejlepší, co šlo.

A jaká byla ve vaší praxi nejzajímavější kauza, kterou jste řešil?

Těch zajímavých soudních věcí jsem měl a pořád mám opravdu mnoho v různých právních disciplínách. Byly zajímavé z hlediska právního i z hlediska lidského, některé případy byly skutečně kuriózní. Ale co mě asi nejvíc nadchlo, byly případy spojené s historií, která mě ohromně baví. Dostal jsem se k autentickým písemným materiálům, anebo mohl v rámci provádění důkazů hovořit s osobami spjatými s některými dějinnými událostmi. Za všechny vzpomenu spor částečně se dotýkající mise Lorda Runcimana do předválečné Československé republiky, známou kauzu Ferdinanda Peroutky, spor týkající se okolností upálení Jana Palacha a nahrávky proslulého rozhovoru, který s ním byl veden na smrtelném loži v nemocnici, a například také některé velmi zajímavé lustrační spory. Vzpomínám také na spor o ochranu osobnosti, do níž bylo vážně zasaženo uměleckým dílem, konkrétně filmem.

Rozhovory s dalšími dvěma kandidáty do čela Soudcovské unie již na INFO.CZ vyšly, s Liborem Vávrou minulý týden, se Šárkou Hájkovou v pondělí.

SDÍLET