Vězení za drobnou krádež nás stojí i přes 200 tisíc. Trestat bychom měli úplně jinak, vyzývá Trojan

Jan Januš

17. 08. 2020 • 06:00
Prezident Miloš Zeman podepsal na konci července významnou novelu trestního řádu a dalších právních předpisů, díky níž by měli soudci, státní zástupci i advokáti častěji používat takzvanou dohodu o vině a trestu. „Zejména v případech ekonomických deliktů, ale nejen u nich,  to trestní řízení zjednoduší a zrychlí,“ říká pro INFO.CZ člen prezídia Unie obhájců a partner advokátní kanceláře tdpA Lukáš Trojan. Potřeba by podle něj ale byly daleko širší změny: „Považuji za nezbytné otevřít diskuzi nad trestní politikou státu, která by mohla směřovat k zásadnějším změnám v rovině postihování protiprávní činnosti.“

Prostřednictvím aktuální novely trestních předpisů se rozšiřují podmínky, za nichž bude možné uzavřít takzvanou dohodu o vině a trestu. V čem tento institut v České republice dosud spočíval a jak by měl vypadat do budoucna?

Novela, kterou dochází i ke změně trestního řádu, zásadně mění podmínky pro uzavření dohod o vině trestu. Nejvýznamnější změnou je nepochybně zrušení limitu, který neumožňoval sjednání dohod v případech zvlášť závažných zločinů. Tato restrikce fakticky vedla k tomu, že dohody o vině a trestu nebyly v praxi využívány. Namísto toho byly využívány již zaběhlé instituty trestního řádu, kterými jsou podmíněné zastavení trestního stíhání či narovnání. Tyto instituty nelze však využít u zvlášť závažných zločinů, proto věřím, že nastalá legislativní změna má potenciál stát se nástrojem, který zejména v případech ekonomických deliktů, ale nejen u nich, trestní řízení zjednoduší a zrychlí.

Jak nová pravidla hodnotíte?

Nová pravidla jsou příležitostí pro radikální změnu dosavadního trestního řízení v podobě, v jakém jej doposud známe. Jiná otázka je, zda tuto příležitost všichni zúčastnění využijí, mám tím na mysli především soudy, ale též státní zastupitelství a advokáty. Nově bude dle § 196 odst. 2 trestního řádu spolu s doručením opisu obžaloby soud upozorňovat obžalovaného, že má právo vyjádřit se ke skutečnostem v obžalobě uvedeným včetně dotazu, zda má zájem uzavřít dohodu o vině a trestu. Legislativní podmínky tedy existují a je jen na soudech, advokátech a státních zástupcích, zda budou využity.

Jak často byly dosud dohody o vině a trestu využívány? A jak tomu podle vás bude do budoucna?

Využívány prakticky nebyly. Ze zprávy o činnosti Nejvyšší státního zastupitelství ze rok 2019 vyplývá, že v roce 2014 byly uzavřeny v případě právnických osob čtyři dohody, v roce 2015 jedna dohoda, v roce 2016 jedna dohoda, v roce 2017 jedna dohoda, v roce 2018 čtyři dohody, v roce 2019 10 dohod. Celkem 21 dohod o vině a trestu za šest let. To je směšné. (v případě fyzických osob je ale číslo vyšší, řádově jde o stovky uzavřených dohod o vině a trestu - pozn. red.)

Do budoucna doufám, že počty budou odpovídat počtům narovnání či podmíněného zastavení trestního stíhání avšak v poměru k páchaným druhům trestné činnosti.

V jakých případech by podle vás měli státní zástupci právě dohodu o vině a trestu nyní preferovat?

Uvedený institut by měl být nepochybně využíván především u hospodářské trestné činnosti. Dohoda o vině a trestu je typově ideálním řešením například daňové trestné činnosti. 

Kdy myslíte, že se nová pravidla výkladově ustálí a budou se automaticky používat?

Velmi se obávám, že konzervativnost justice, která je hluboce zakořeněná, bude minimálně na počátku velkou překážkou pro širší uplatnění tohoto institutu. Obecně platí, že procesní novinky se v trestním právo prosazují jen velmi zvolna. Věřím, že v případě dohod brzy všechny zúčastněné strany pochopí, že jde o skvělou příležitost rychle a efektivně potrestat prvopachatele, při restituci způsobené škody a zároveň při vynaložení minimálních nákladů jak finančních, tak osobních. Pachatel se zároveň vyhne mnohaletému martyriu trestního řízení, které je pro něj i jeho nejbližší okolí velmi zatěžující a stresující.

Novelou trestního zákoníku dochází rovněž ke změnám v hranicích výše škody, které se zvyšují. Podle vás ale mělo jít ještě o vyšší částky, z jakého důvodu?

Jsem velkým zastáncem toho, aby nejvyšší hranice škody, která po novele představuje částku 10 milionů korun byla vyšší. Důvod je prostý: každý milník uvedený v § 138 trestního zákoníku fakticky vymezuje prostor pro stanovení výše trestu. Například v případě krádeže hrozí trest odnětí svobody jeden rok až pět let tomu, kdo způsobí větší škodu (před novelou škodu 50 tisíc až 500 tisíc korun). Pachatel, který způsobí krádeží škodu velkého rozsahu (před novelou nad pět milionů korun), hrozí trest odnětí svobody ve výměře pět až 10 let. Soud při stanovení výše trestu posuzuje mimo jiné i to, kde v zákonném pásmu trestní sazby trest uloží. Finanční pásmo 50 tisíc až 500 tisíc korun je definováno rozpětím jednoho až čtyř let. Finanční pásmo nad pět milionů korun, tedy nejpřísnější sazba, horní hranici nemá. Soud však opět musí zvážit uložení trestu v rozpětí pěti let. Pokud tedy pachatel způsobí například škodu šest milionů korun, soud se patrně přikloní k spodní hranici sazby, tj. pět let nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pokud, ale způsobí škodu řekněme 10 miliard korun, soud se přikloní k horní hranici sazby a uloží řekněme devět let nepodmíněného trestu odnětí svobody. Ona disproporce je očividná. Situaci by asi nejlépe vyřešilo zavedení ještě jedné sazby, ale to už je zásah do celého trestního zákoníku a jde o úvahu de lege ferenda.

Co říkáte na výtky, že se nyní znásobí přestupková agenda, což zatíží městské úřady?

Jedná se o naprostý nesmysl. Pokud by si autoři obdobných úvah pečlivě přečetli důvodovou zprávu k zákonu, zjistili by, že počet případů analogické přestupkové agendy klesá a predikce možného růstu maximálně vrátí počet případů na úroveň přede několika roky. Jako podstatnější argument však vidím skutečnost, že přestupkové řízení je z podstaty věci mnohem levnější, rychlejší a efektivnější než řízení trestní.

Pokud přestupek vyřizuje jeden úředník, pak trestný čin postupně policista, státní zástupce, advokát, soudce, v případě odvolání další tři soudci v odvolacím senátu, a to ani neuvažuji o mimořádných opravných prostředcích. Samostatná kapitola je pak cena, kterou společnost platí za výkon trestu jednoho vězně. Dle Nejvyšší státního zastupitelství je denní náklad na výkon trestu za jednoho vězně 1200 korun za den. Pokud tedy dnes odsoudíme pachatele za krádež zboží v hodnotě sedm tisíc korun na půl roku do vězení, stojí daňové poplatníky výkon takového trestu 219 tisíc korun. To je absurdní.

Jak hodnotíte další změny provedené aktuální novelou?

Aktuální novelu považuji za jeden z nejvydařenějších legislativních počinů této sněmovny. Je to zásluha především poslankyň a poslanců, kteří ji jako poslanecký návrh sepsali a následně za součinnosti ministerstva provedli úspěšně celým legislativním procesem. Rodiči uvedeného návrhu jsou především paní prof. Válková a předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda.

Jak tato novela podle vás zapadá do celkové koncepce českého trestního práva?

Novela byla dlouhou dobu detailně a pečlivě diskutována s odborníky napříč justicí, soudci, státními zástupci i advokáty. Troufám se tvrdit, že velmi dobře vplula do stávajícího legislativního rámce předpisů, které upravují trestní řízení.

Osobně však považuji za nezbytné otevřít diskuzi nad trestní politikou státu, která by mohla směřovat k zásadnějším změnám v rovině postihování protiprávní činnosti. Osobně se dlouhodobě vymezuji proti stávající trestní politice státu, která přísně postihuje, hospodářskou, daňovou či ekonomickou trestnou činnost v porovnání s postihy násilné trestné činnosti. Tato disproporce neodpovídá modernímu vnímání evropské trestní politiky na západ či sever od českých hranic. Trestní politika státu vychází v rovině trestání z velmi přísné úpravy, kdy je celá řada trestných činů nesmyslně postihována nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Legislativní úprava neumožňuje (až na výjimky) u trestných činů se spodní hranicí pěti let podmíněný odklad. Uvedená situace tak musí soudy často zbytečně ukládat nepodmíněné tresty odnětí svobody u osoby, které sice z pohledu práva selhaly, ale jejich izolace není společensky žádoucí.

Pravdivost této teze jasně potvrzuje postavení ČR v žebříčku státu dle počtu vězňů na počet obyvatel. Česká republika je na samém chvostu všech členských států Rady Evropy. Je to ostuda a je třeba se systémem trestní politiky státu začít vážně zabývat.

SDÍLET