V justici se to mele. I proto, že nová košťata dobře metou

Karel Havlíček

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Tak se nám to, paní Müllerová, začíná v justici mlít, řekl by asi Josef Švejk. Během posledního roku jsou tu Václav Čapka a Luboš Dörfl v čele vrchních soudů v Olomouci a v Praze, na jaře nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy, na polovině krajských soudů čerství šéfové již instalovaní či právě v očekávání, tím pádem fungl neobnošená sestava Kolegia předsedů krajských soudů. Další změny ve funkcionářském kádru jsou na obzoru a za pár týdnů tu bude nové vedení Soudcovské unie. A méně viditelných změn jen třeba na postech místopředsedů krajského článku je celá hromada, ačkoliv to většinou neprávnická veřejnost nevnímá.

Soudní košťata se od jiných příliš neliší přinejmenším v tom, že když jsou nová, mají sílu a ostrost, která jim umožňuje zajíždět do kteréhokoliv malého růžku. Jelikož nechci být podezírán z nějaké ageové nevyváženosti, cítím nutkání podotknout, že stará košťata zase mají jiné přednosti – při jisté obrazotvornosti dalo by se říci, že se často mění tak trochu ve smetáky, jejich agenda je jaksi jemnější, zato pozorná k nejmenšímu detailu, jak se vlas koštěte dlouhým metením obrušuje a stává se ohebnějším. 

Přirozeně – řeč je jen o kvalitních košťatech a kvalitních smetácích. A hlavně: já, pěkně prosím, používám koště i smeták jen jako nadsázku, neb k prvnímu z nich výslovně (expressis verbis) a k druhému nějak oklikou (per analogiam) patří to hezké známé úsloví. Rozhodně termíny z oboru metařství ani v nejmenším nechci nikoho urazit. A pokud by se to přece stalo, ještě více prosím za odpuštění a hluboce se omlouvám.

Klaus ze mě fackovacího panáka neudělal, uzavírá profesor Tomášek své vzpomínky na euro

sinfin.digital