Klaus ze mě fackovacího panáka neudělal, uzavírá profesor Tomášek své vzpomínky na euro

Michal Tomášek

11. 08. 2020 • 06:00
NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | „Jste velký optimista,“ vpálil mně předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus na semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) 28. ledna 2002, když jsem tvrdil, že euro by mohlo být u nás zavedeno někdy mezi lety 2008 až 2010. „Předpokládáte totiž,“ pokračoval Václav Klaus, „že v té době bude euro ještě existovat“. Klaus ovšem zavedení eura v Česku nevyloučil, pouze dal najevo, že ho nechce uspěchat. Proto jsem ho mohl poškádlit slovy: „Jsem rád, že se zde diskutuje o tom, kdy se máme zapojit, a nikoliv, zda se máme zapojit.“ Dnešním, 20. dílem, končí seriál INFO.CZ Nové cesty k Evropě, v nichž proděkan pražské Právnické fakulty Univerzity Karlovy a vedoucí katedry evropského práva profesor Michal Tomášek rekapituluje počátky českého bankovnictví a přípravy jednotné evropské měny.

Viděno v čase, měl Václav Klaus pravdu a prorocká se v tomto ohledu jeví i jeho další slova na zmiňovaném semináři: „Myslím, že euro bude existovat. Náklady na jeho udržení však budou mnohem větší než dnes.“ „Jestliže se euro začne klížit,“ pokračoval Klaus ve svém proroctví, „kdo by ho pak chtěl v Česku zavádět?“ 

Václav Klaus jako profesor ekonomie připomněl poválečný brettonwoodský systém fixních směnných kursů, který také zpočátku fungoval bez problémů, avšak při prvním vážnějším šoku se začal bortit. Podobnou krizi zažil také evropský mechanismus směnných kursů v 90. letech. Rovněž v tomto směru se Klausovo proroctví naplnilo: dnes mnoho let po odeznění dluhové krize má zavedení eura v Česku jednoznačně menšinovou podporu veřejnosti.

Ze semináře přinesl v únoru 2002 obsáhlou reportáž týdeník Euro, jejíž autor Jan Žižka vyzdvihl, že jsem se nestal Klausovým „fackovacím panákem“. Tím měl být podle něj další aktér diskuze viceguvernér ČNB Oldřich Dědek. Dlouholetý zastánce přijetí eura v naší zemi a po léta dokonce vládní zmocněnec pro přípravu zavedení jednotné měny. Z dnešního pohledu uvedl Oldřich Dědek velmi racionální argument: „Globalizace přináší nejen výhody, ale také nevýhody, mezi něž patří větší finanční nestabilita, rychlé změny kapitálových toků, stádové chování investorů, kteří přestřelují kurzy… Vývoj kurzů za těchto podmínek nemusí mít mnoho společného s reálnou ekonomickou situací v dané zemi a stává se spíše generátorem šoků.“ 

Vyjádřil proto přesvědčení, že „právě proto česká ekonomika najde v euru více než kotvu – bezpečný přístav a představa, že by se pak Česko stalo obětí spekulativních útoků, je podobně pravděpodobná jako představa, že se takovou obětí stane třeba Severočeský kraj.“ Na to Václav Klaus kontroval připomínkou pojmu optimálních měnových oblastí, jehož otcem je známý ekonom Robert Mundell. Podle Klause „alfa a omega“ jakýchkoliv úvah o tom, zda a kdy vstoupit do měnové unie. „Je to první termín, který si musíme najít na internetu nebo v ekonomické encyklopedii před tím, než začneme diskutovat,“ prohlásil doslova.

Polemiku obou profesorů ekonomie z počátku roku 2002 tu podrobně rekapituluji pro přesvědčivost argumentů, jejichž pravdivost nadto ověřil čas. Další úvahy, kdy a zda se euro stane také naší měnou, už nebyla předmětem pro diskusi odbornou, ale politickou, která trvá v podstatě dodnes. Také proto jsem tam v žofínském sále začal přemýšlet o svých dalších cestách k Evropě. Euro bylo úspěšně zavedeno do oběhu a ani u nás v této souvislosti nedošlo k žádným problémům. Při veškeré skromnosti jsem svůj úkol koordinátora v Komerční bance i v Bankovní asociaci splnil. Koncem února 2002 jsem byl novými vlastníky Komerční banky vyslán do jejich centrály Société Générale v Paříži. Z mnoha setkání jsem pochopil, že těžiště hlavní strategie banky v oblasti evropských záležitostí nebude už v Praze, ale že se naopak očekává od Komerční banky i ode mě osobně nasazení v oblasti prodeje bankovních produktů s případným využitím unijních prostředků. Sama myšlenka mi nebyla cizí, prosazoval jsem ji už od svého příchodu do banky v roce 1995. Na druhé straně mi připadalo, že jako vyloženě obchodní pracovník bych asi postupně ztrácel některé odborné dovednosti, hlavně v evropském právu.

V roce 2002 bylo zahájeno moje habilitační řízení v oboru evropské právo. Na příslušné vědecké radě Právnické fakulty uvedly dvě její členky, že bych docentem být neměl, protože nemám na fakultě plný úvazek. Zastal se mě sice emeritní rektor Univerzity Karlovy Karel Malý, nicméně jsem si uvědomil, že při následném tajném hlasování bych nemusel získat potřebnou podporu. Největším uměním je umění odejít, a tak v souběhu všech událostí a úvah jsem se rozhodl v nejlepším přestat a ke konci června 2002 bankovní sektor opustit. Od října 2002 jsem se stal odborným asistentem na Právnické fakultě na plný úvazek, čímž se začaly rýsovat mé další cesty k Evropě, tentokrát akademické. Docentem evropského práva mě rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm jmenoval v říjnu 2003. Dekret profesora evropského práva mně 2. května 2006 osobně předal prezident republiky Václav Klaus s konstatováním: „evropské právo je opravdu, ale opravdu, důležitý obor!“

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002. 

SDÍLET