KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Zítra, v sobotu 21. listopadu, je v kalendáři uváděn trochu nenápadný svátek. Na první pohled se zdaleka nemůže rovnat jiným, natožpak v Česku, jež si listopadové dny připomíná především jako jubileum rodící se svobody a revolučního vzepětí, jemuž se dostalo doma i ve světě přívlastku „sametové“. A přitom i důvod vzniku onoho nepříliš zlidovělého sobotního svátku, který se sotva bude vítat slavnostními televizními pořady, vlajkami na veřejných budovách a projevy politiků, je vlastně sametový a nese v sobě humánní poselství. Přišli s ním bratři Michael a Brian McCormackovi před necelým půlstoletím a nazvali jej Hello World Day –Světový den pozdravů.
Původní myšlenka byla antimilitaristická, protiválečná. Místo konfliktních střetů mírová setkávání. Místo bomb objetí. Pozdravme prvních deset lidí, které potkáme – známých či neznámých, usmívajících se i zamračených, mladých či starých, domorodců nebo cizinců: nic nezkoumejme, jen prostě pozdravme. Už téměř dvě stovky zemí celého světa mají s tímto svátkem nějakou zkušenost.
Se svátky to z hlediska právního u nás není nijak slavné. Máme svátkový zákon (zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu), který byl mimochodem už osmkrát novelizován, ale to je předpis, jehož název je jen o malinko kratší než jeho obsah.
