GLOSÁŘ VÁCLAVA VLKA | Hitem tohoto roku bude bezpochyby absolutní pošlapání právního státu. Snadnost opouštění všech práv a povinností na rovině stát/občan bude vděčným soustem pro sociologii práva a knih o tom bude napsáno víc než dost. Jedna epidemie s potenciálem strachu a jde všechno.
Pro milovníky tvrdé ruky tady máme velkou inspiraci ze země ruské. Když vás někdo zlobí, neváhejte použít jakékoliv prostředky. Navalného v případě potřeby hezky soudí na policejní stanici, kam ho nechali dopravit letadlem odkloněným mimo běžnou trasu. Soudkyně měla slušivé soudní fiží, a shodou okolností je i na ruské poměry vyhlášenou alkoholičkou (?!) a úplatkářkou. Rozhodnutí bylo briskní, jasné a nenechávající na pochybách. Za katr, a to tak že hned! Je to maximální efektivita výkonu soudní moci. Ještě lépe by to šlo, kdyby se to rovnou stáhlo na jedno místo – soud v base, která by byla policejní stanicí současně. To by byla míra efektivity!
Protože efektivita, o tu jde především. Jak v Rusku, tak u Nejvyššího správního soudu. Tam také efektivně, omámeni možností techniky, soudí distančně. Mají z toho upřímnou radost, nemusí se potkat, hezky se to zorganizuje. Pravda, chybí tomu bezprostřednost a reálná veřejnost jednání, trošinku jak v tom Rusku. Výrazem skutečného nalézání práva je osobní stání tváří v tvář tomu, o němž rozhoduji. Není to samoúčelné. A také kdokoliv může přijít a podívat se, jak přítomní rozhodují a o kom. V moudrých knihách o právu je to hezky vysvětleno. Já mám jeden takový praktický příklad vždy na paměti. Nacistické anonymno Heinricha Himmlera. Nedokázal stát tváří tvář svým rozhodnutím. Je to velké memento narušení zásady bezprostřednosti, ústnosti a veřejnosti.
Dost ale těžkých myšlenek. Bakala požaduje po Krúpovi 16 miliard, a zažaloval to v USA. Pročpak to neudělal tady? No inu proto, že by zaplatil soudní poplatek jak půlka rozpočtu okresního města, pak by to leželo u soudu rok, pak by dostal tři výzvy k doplnění žaloby, pak by žaloba byla odmítnuta jako neprojednatelná, pak by po dovolání soud nařídil jednání za další rok a tak dál a dál… To se to už opravdu vyplatí žalovat v USA, i když jeho právníci chtěli za stránku žaloby tak tři tisíce dolarů.
V kauze, která přinese řadu příjemných rozptýlení, provedlo pražské Vrchní státní zastupitelství zásadní krok. Poté, co do médií uteklo nejen vše, co je ve sdělení obvinění, ale i plán vyšetřování, který je tajný a ve spise vlastně ani není, vše u sebe vyšetřilo a zjistilo, že od nich to neuteklo. Nepřímo obvinilo Českou advokátní komoru, obhájce a policii, že ty informace mají a jestli to nebylo od nich. Tak já poslušně hlásím, že jsem u České advokátní komory provedl taky šetření, u obhájců důrazné šetření a nikde to, prosím pěkně, taky neuteklo. Tak to je, pane vachmajstr, úplná záhada…
Právnická scéna se vůbec pěkně rozjela. Ostře do boje o předsednictvo České advokátní komory vstoupila iniciativa Otevřená advokacie. Vykopla na sociálních sítích, jen se jí to trošku nepovedlo. Nasdílela svůj úvodní článek tak, že nešel otevřít a přečíst. Česká advokátní komora se nezalekla a reagovala stejně zostra. Vytvořila si seznam Hejtři ( ti, co mě nemají rádi), pověsila na něj zločince, a nechala ho viset veřejně na Twitteru.
Zdá se, že obě strany k sobě mají blíž, než se zdá. Alespoň v technické rovině se jim na sociálních sítích daří. Sice to obě strany posléze napravily, omluvily se a uvedly do pořádku, ale… Ale bylo to tak nějak autentické z obou stran. Možná kdyby spolu zkusily najít styčné body?
Úplně na závěr pozitivně co nejvíc. Nemám obavy o svobodu této země. Všechny zákazové normy jsou tak ostentativně porušovány a nerespektovány, že vlastně ani neplatí. Tedy svoboda tu je, i když ve formě lidové tvořivosti. Zda-li je to ale dobře, jsem si názor zatím neudělal.
JUDr. Václav Vlk je advokátem, členem prezidia Unie obhájců, partnerem kanceláře Moreno Vlk & Asociados a členem odvolací kárné komise České advokátní komory.
