Boj o exekuce začíná. Politici musí odolat populismu a nenadržovat neúspěšným exekutorům
Jan Januš
KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Příští týden se naplno rozhoří politický souboj o zachování či naopak zregulování svobodného výběru exekutorů. Už ve středu 2. září zasedne sněmovní podvýbor pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení, o týden později pak přímo ústavně-právní výbor. Z jejich jednání by mohlo být patrnější, jak to bude s exekucemi dál – zda dojde ke schválení případných změn ještě letos na podzim, až příští rok na jaře, nebo se do příštích sněmovních voleb nic nestihne, což by bylo patrně vůbec nejlepší. Rovněž se projeví, nakolik někteří politici podléhají určitým polovičatým argumentům a za solidaritu mnohdy skrývanému populismu a jak moc převáží váhy spravedlnosti mezi věřiteli a dlužníky právě na stranu těch, kteří, ať již z jakéhokoliv důvodu, nesplnili včas své závazky. Ty se na tuto stranu naklánějí už delší dobu, teď se ale možná úplně zvrhnou.
Slovo teritorialita jste už určitě slyšeli, přetřásá se několik let. Řadě politiků, exekutorů a aktivistů by se totiž zdálo nejlepší, aby byl nynější svobodný výběr exekutorů omezen či úplně zrušen. Mezi exekutory by tak skončila volná soutěž. Pokud teritorialita projde, věřitel, který se bude chtít dostat ke svým penězům, zaangažuje toho exekutora, kterého mu určí zákonem stanovené pravidlo.
Nic moc bližšího k tomu zatím napsat nemohu. V průběhu let se totiž spekulovalo o různých modelech místní příslušnosti exekutorů a stejně tak nyní jich legislativci řeší několik. Nejdále je zatím verze prosazovaná Piráty, velmi přísná, spojená s okresy. Další politici ale přicházejí rovněž s jinými názory: tu s teritorialitou spotřebitelskou, tu bagatelní, dříve se hrálo také s krajskou. Ministerstvo spravedlnosti pak stále prosazuje svého „sněhuláka“, kdy by první exekuci u prvního exekutora následovaly rovněž ty další. Objevují se ale ještě další nápady, související s řešením dluhů, například poslanec Patrik Nacher (za ANO) prosazuje odpouštění starších a nižších dluhů. Všechno to jsou poměrně nesystémové zásahy do už tak vykleštěného exekučního práva, na kterých se ukazuje jediné: na tom, jak dále s dluhy, evidentně nepanuje shoda většiny společnosti.
