Boj o exekuce začíná. Politici musí odolat populismu a nenadržovat neúspěšným exekutorům
Slovo teritorialita jste už určitě slyšeli, přetřásá se několik let. Řadě politiků, exekutorů a aktivistů by se totiž zdálo nejlepší, aby byl nynější svobodný výběr exekutorů omezen či úplně zrušen. Mezi exekutory by tak skončila volná soutěž. Pokud teritorialita projde, věřitel, který se bude chtít dostat ke svým penězům, zaangažuje toho exekutora, kterého mu určí zákonem stanovené pravidlo.
Nic moc bližšího k tomu zatím napsat nemohu. V průběhu let se totiž spekulovalo o různých modelech místní příslušnosti exekutorů a stejně tak nyní jich legislativci řeší několik. Nejdále je zatím verze prosazovaná Piráty, velmi přísná, spojená s okresy. Další politici ale přicházejí rovněž s jinými názory: tu s teritorialitou spotřebitelskou, tu bagatelní, dříve se hrálo také s krajskou. Ministerstvo spravedlnosti pak stále prosazuje svého „sněhuláka“, kdy by první exekuci u prvního exekutora následovaly rovněž ty další. Objevují se ale ještě další nápady, související s řešením dluhů, například poslanec Patrik Nacher (za ANO) prosazuje odpouštění starších a nižších dluhů. Všechno to jsou poměrně nesystémové zásahy do už tak vykleštěného exekučního práva, na kterých se ukazuje jediné: na tom, jak dále s dluhy, evidentně nepanuje shoda většiny společnosti.
Situaci nesmíme posuzovat prizmatem několika let zpátky. S exekucemi byly těžkosti, docházelo rovněž k problematickému či zcela nepřijatelnému zacházení s dlužníky. To už je ale minulostí, stejně jako extrémní předražování dluhů, jejich čistě administrativní navyšování či zabavování věcí, které jsou potřeba k životu. Mnohé z důvodů pro teritorialitu tak už neplatí, protože se v mezičase vyřešily jinými legislativními zásahy. Patří-li nyní k hlavním argumentům pro teritorialitu třeba dojezdová vzdálenost mezi dlužníkem a exekutorem, v praxi to je zcela zástupné. Dlužníci exekutory prakticky nenavštěvují a cestovní náhrady jsou v současnosti vcelku minimální.
Zásadní je, že v České republice pořád existuje volný trh a tržní hospodářství. Věřitelé dobrovolně půjčují peníze lidem, kteří je o to dobrovolně požádali. Stávají se z nich dlužníci a své dluhy mají splácet. Pokud tak nečiní, musí k tomu být vyzváni a případně rovněž nuceni. Někdy je to možná až moc přísné a dokonce i nespravedlivé, zvláště když se někdo ocitne v exekuci třeba kvůli tomu, že mu nezaplatil někdo jiný. Ale s místní příslušností exekutorů se tohle nevyřeší.
Zejména velcí věřitelé už nyní některé dluhy nevymáhají, protože se jim to nevyplatí. A pokud někteří politici podlehnou lobbingu a přihrají prostřednictvím teritoriality práci dosud neúspěšným exekutorům, vymahatelnost závazků to dost možná ještě sníží.
Poslanci si v příštím týdnu poslechnou rovněž slovenskou zkušenost se zavedením teritoriality exekutorů, a to na stejnojmenném semináři. Patrně na něm zazní, že i v sousední zemi – která ale zároveň řešila totální elektronickou a organizační nepřipravenost na takto rozsáhlou změnu – není celá věc černobílá. Zmíněný podvýbor znovu zasedne 8. září, tentokrát neveřejně, a o den později jej bude následovat celý ústavně-právní výbor. Uvidíme, nakolik se v diskusi o teritorialitě posunou.
Stále ale bude platit, že takto útržkovitě se tak zásadní změny přijímat nemají. Naopak, pokud chceme s exekučním právem něco dělat, měli bychom se pustit do nového a provázaného exekučního řádu. Tedy začít zgruntu a vynasnažit se, ať je nový systém spravedlivější.
