KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Před několika dny představil ministr vnitra Jan Hamáček čtyři alternativy, jež by umožnily hlasovat v blížících se krajských a senátních volbách lidem, kteří budou v době jejich konání v karanténě. Věc se řeší a aktuální debata o ní není nijak zvlášť vypjatá. Partaje s vážnými tvářemi přemítaly a panuje mezi nimi celkem dojemná shoda, že tři nápady jsou dobré, jeden špatný. Občas někdo přijde s nějakou třešničkou, kterou by bylo lze ozdobit volební dort – například hlasování z auta neproběhne ve vyhlášeném termínu, nýbrž ve středu před ním, jenže pan prezident bude muset vyhlásit středu volebním dnem. A co volební právo karantéňana, který do té díry spadne až ve čtvrtek? To bude ještě trochu handrkování, ale nakonec se to jistě spraví.
Možná se předvolební debata ještě vypne k nějakým výkonům, z toho bych si ale hlavu nedělal. Volební dort se peče na poslední chvíli, takže se do těsta přidává všechno, na co někdo přijde, a podle toho bude vypadat kočičko-pejskovský výsledek: speciální koronavirový volební zákon pro jedno použití, který se poté vyhodí do popelnice. Mýlí se bývalá předsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, když opakovaně říká, že zákony mají být prospektivní? Pokud ano, prohlašuji, že se mýlím s ní. Právo na jedno použití není právo.
Jiné volby, které jsou také na spadnutí, nechávají národ v klidu ještě víc. Co bychom si povídali – obecný lid v drtivé většině nezajímají a ani o nich neví. Pár dní po krajských a senátních jsou na řadě volby nového vedení Soudcovské unie.
