Pavel Zeman hazarduje s důvěrou veřejnosti. Politikaří kličkováním kolem Babiše?

 FOTO: ČTK

Jan Januš

04. 08. 2020 • 15:39
KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podkopává svými posledními kroky a tím, jak o nich komunikuje a hlavně nekomunikuje, autoritu svého úřadu. Šéfžalobce totiž neposlal kvůli možnému střetu zájmů před soud premiéra Andreje Babiše (ANO), přestože si zároveň myslí, že středočeský krajský úřad neposoudil celou věc správně a předseda vlády má na skupinu Agrofert (a v tomto případě konkrétně na média patřící do této skupiny) navzdory ustanovení svěřenského fondu „rozhodující vliv“. Tento zjevný rozpor v obou závěrech rozhodnutí, na které dnes upozornil web Neovlivni.cz, Zeman zdůvodňuje nesplněním podmínky závažného veřejného zájmu a rovností lidí před zákonem. Tento jeho postoj ale nemůže obstát.

„Musím vycházet ze znění zákona, který mi říká, že mohu podat správní žalobu, je-li dán závažný veřejný zájem. V tomto směru mám za to, že pokud bych v podobném případě jakéhokoliv jiného občana České republiky nepodával správní žalobu, tak ji nemohu podat ani v případě ministerského předsedy, neboť bych mu tím sjednal nevýhodu před zákonem,” cituje Pavla Zemana ČTK.

Otázkou však zůstává, proč by v takto flagrantním případu neposlal před soud Zeman i kohokoliv jiného. Svěřenské fondy jsou totiž stále novým a v mnohém nevyzkoušeným institutem a je tak logické, že pravidla obsažená v občanském zákoníku budou v příštích letech doplňovat právě soudy. A kdo svěřenské fondy využívá, toto riskuje.

Má to ale rovněž obecnější rovinu. Premiér a obecně jakýkoliv politik je na tom před zákonem skutečně a samozřejmě hůře než „jakýkoliv občan České republiky“. Přesvědčuje se o tom třeba při využívání bankovních služeb, politicky exponované osoby jsou kvůli riziku korupce i možnému praní špinavých peněz sledovány daleko pečlivěji než běžní občané. Pro tyto lidi, stejně jako pro jiné veřejně činné osoby, neplatí rovněž tak vysoké standardy ochrany soukromí či osobních údajů. Mohli bychom pokračovat, je to zkrátka něco za něco.

Samozřejmě není možné premiéra odsoudit jen kvůli případné veřejné poptávce a justice k němu skutečně musí přistupovat jako k jakémukoliv jinému člověku. V tomto ohledu má Nejvyšší státní zastupitelství pravdu a rovněž INFO.CZ na tento právní pohled na věc dlouhodobě upozorňuje. 

S veřejnou žalobou už ale nelze souhlasit v tom, co je třeba prověřit a nad čím lze jen tak mávnout rukou. Případ Andreje Babiše a propojení politické, ekonomické a společenské moci v jeho rukou je v novodobých dějinách České republiky zcela ojedinělé a i potenciálně nebezpečné, je tak třeba jej neustále hlídat. Babišovy kauzy mají několik rovin – trestněprávní, přestupkovou i čistě soukromoprávní. Je ale důležité – právě kvůli tomu, že jde o premiéra a zároveň o jednoho z top českých miliardářů – je všechny nasvěcovat. Pozitivní právo, to psané v zákonech, by snad mělo jít až v tomto unikátním mixu stranou a k celé věci by se mělo přistupovat přirozenoprávně a svým způsobem podle selského rozumu. I tohle už jsem dříve napsal, že sám Babiš by měl chtít, ať jsou tyto věci co možná nejotevřenější. Pokud to tedy skutečně myslí s politikou a s Českou republikou vážně a není předsedou vlády jen kvůli tomu, aby se sám měl dobře a chránil sebe i své nejbližší.

Počínání Pavla Zemana, jeho podivné kličkování a opakované rozhodování ve stylu chytré horákyně, připomíná ze všeho nejvíce politikaření. Na jednu stranu jde proti Babišovi, což mu přináší ovace minimálně protibabišovsky zaměřené části veřejnosti, na druhou stranu ale premiéra nikdy přímo nehodí přes palubu, i když si, minimálně třeba v tomto případě, zcela zjevně myslí, že jeho počínání není v souladu s právem. 

Komentátor Bohumil Pečinka popsal začátkem července v Reflexu jednotlivé kroky Pavla Zemana i Andreje Babiše a naznačil, že se vlastně vzájemně drží v šachu. Státním zástupcům totiž jde dlouhodobě o hodně: o reformu celé soustavy, další fungování veřejné žaloby a těm nejvýše postaveným rovněž o vlastní funkce. Rozhodující slovo v tom všem má právě premiér. A naopak, Babiš má své kauzy, které řeší právě vrcholoví státní zástupci.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, šlo by o naprosté překročení role státního zastupitelství ve státě. Státní zástupci nejsou politici, nemohou postupovat způsobem něco za něco. Na Pavlu Zemanovi teď je, aby jasně dokázal, že se tak neděje.

SDÍLET