KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podkopává svými posledními kroky a tím, jak o nich komunikuje a hlavně nekomunikuje, autoritu svého úřadu. Šéfžalobce totiž neposlal kvůli možnému střetu zájmů před soud premiéra Andreje Babiše (ANO), přestože si zároveň myslí, že středočeský krajský úřad neposoudil celou věc správně a předseda vlády má na skupinu Agrofert (a v tomto případě konkrétně na média patřící do této skupiny) navzdory ustanovení svěřenského fondu „rozhodující vliv“. Tento zjevný rozpor v obou závěrech rozhodnutí, na které dnes upozornil web Neovlivni.cz, Zeman zdůvodňuje nesplněním podmínky závažného veřejného zájmu a rovností lidí před zákonem. Tento jeho postoj ale nemůže obstát.
„Musím vycházet ze znění zákona, který mi říká, že mohu podat správní žalobu, je-li dán závažný veřejný zájem. V tomto směru mám za to, že pokud bych v podobném případě jakéhokoliv jiného občana České republiky nepodával správní žalobu, tak ji nemohu podat ani v případě ministerského předsedy, neboť bych mu tím sjednal nevýhodu před zákonem,” cituje Pavla Zemana ČTK.
Otázkou však zůstává, proč by v takto flagrantním případu neposlal před soud Zeman i kohokoliv jiného. Svěřenské fondy jsou totiž stále novým a v mnohém nevyzkoušeným institutem a je tak logické, že pravidla obsažená v občanském zákoníku budou v příštích letech doplňovat právě soudy. A kdo svěřenské fondy využívá, toto riskuje.
Má to ale rovněž obecnější rovinu. Premiér a obecně jakýkoliv politik je na tom před zákonem skutečně a samozřejmě hůře než „jakýkoliv občan České republiky“. Přesvědčuje se o tom třeba při využívání bankovních služeb, politicky exponované osoby jsou kvůli riziku korupce i možnému praní špinavých peněz sledovány daleko pečlivěji než běžní občané. Pro tyto lidi, stejně jako pro jiné veřejně činné osoby, neplatí rovněž tak vysoké standardy ochrany soukromí či osobních údajů. Mohli bychom pokračovat, je to zkrátka něco za něco.
