Havlíček: Zeman byl při jmenování šéfa Nejvyššího soudu nezdvořilý. Že vybral podle sebe, je ale v pořádku

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Prezident republiky ve středu jmenoval nového předsedu Nejvyššího soudu. Obecná veřejnost v Česku popravdě řečeno tyto personální novinky příliš neřeší, i když jsou sebevýznamnější. Mnohem populárnější jsou tu politici, ekonomové, ekologové, epidemiologové či lékaři, kteří se ovšem zase nemohou ani zdaleka svou všeobecnou známostí rovnat sportovcům, zpěvákům či hercům. O to právníkům – natož potom soudcům – jít nemůže.

 

Pro právnickou obec je jméno, které padlo, možná překvapivé. Ne proto, že by snad šlo o osobnost do této chvíle v těchto kruzích neznámou – Petr Angyalossy prošel dráhu od okresního soudu až na nejvyšší soudní instanci, stal se soudcem ad hoc za Českou republiku ve společném kontrolním orgánu Eurojustu a vedle ryze soudcovské práce si během svého působení na Vrchním soudu v Olomouci vyzkoušel i roli tiskového mluvčího, takže po desetiletí patřil k soudcům, kteří se nejčastěji objevovali na televizních obrazovkách, v rozhlase, tisku i na internetových portálech. Jakási překvapivost je spíše dílem několika příznačných faktorů doby.

Diskuze se především točí kolem transparentnosti. Pod tímto heslem kriticky vystoupila zejména Soudcovská unie. Druhou stranou téže mince je neukojená zvědavost. Ta ovládla relativně menší složky médií – ty, které se primárně či speciálně zabývají právem (a které evidentně těžce prohrávají co do zájmu s ekonomickými, ekologickými a teď i epidemiologickými rubrikami). Oba zájmy mají mnoho společného (transparentnost je jaksi ideově důstojnější, zvědavost úplně přirozeně lidská) a jsou celkem pochopitelné.

Šéf Nejvyššího soudu Angyalossy musí rychle ukázat, že nebude Zemanovým bílým koněm

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital