Konec nouzového stavu = bezzubá vláda? Rozhodně ne!

Jakub Blažek

Premiér Andrej Babiš si postěžoval na svém facebooku, když mu Poslanecká sněmovna ve čtvrtek neprodloužila nouzový stav: Nebudeme moci omezit shromažďovací právo. Nebudeme moci nařídit pracovní povinnost, když bude nějaká nemocnice kolabovat. Hasiči se nebudou moci podílet například na distribuci vakcín, nebudeme moci ze správy hmotných rezerv dodávat zásoby roušek nebo ventilátorů. Nebudeme moci zavést noční zákaz vycházení. Jistě si domyslíte každý sám, co bude následovat.

Co z toho je ale ve skutečnosti pravda? Opravdu vláda nemá žádné právní nástroje pro zvládání epidemie covid-19? Samozřejmě že má. A není jich málo. A pokud je nemá vláda, mají je hejtmani krajů, kteří vyhlásí stav nebezpečí na svém území. Pojďme rozebrat ty nejpodstatnější oblasti:

Nasazení mediků (studentů lékařských fakult) 

    Vláda tvrdí, že nemůže nařídit pracovní povinnost studentům lékařských fakult. Vláda sice tuto pravomoc se skončením nouzového stavu skutečně ztratí, ale v případě vyhlášení stavu nebezpečí na území kraje má tuto pravomoc podle § 14 odst. 4 písm. a) krizového zákona hejtman kraje. 

    Nasazení vojáků

      Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Jan Blatný v Poslanecké sněmovně tvrdili, že nebudou moci na pomoc se zvládáním epidemie nasadit armádu. Tento nesmysl naštěstí následně vyvrátil ministr obrany Lubomír Metnar. Podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o ozbrojených silách České republiky lze armádu použít mimo jiné „k záchranným pracím při závažných situacích ohrožujících životy a zdraví,“ což epidemie covid-19 rozhodně je.

      Omezení služeb (např. restaurací, kadeřnictví, maloobchodu apod.)

        S omezením služeb, včetně restaurací, kadeřnictví, maloobchodu apod. počítá zákon o ochraně veřejného zdraví. Je však otázkou míra takových omezení, jejich odůvodněnost a potřebnost.

        Vláda skutečně tato omezení, která dosud prováděla plošně, nemůže činit podle krizového zákona, jako to činila doposud. Na druhou stranu ustanovení § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví dává poměrně široké pravomoci ministerstvu zdravotnictví. K opatřením vydávaným ministerstvem zdravotnictví se vyjádřil Městský soud v Praze ve svém rozsudku sp. zn.: 14 A 41/2020 ze dne 23. dubna 2020, k němuž jsem se vyjadřoval ve svém článku zde

        Rozsudek potvrzuje, že ministerstvo zdravotnictví může mimo jiné omezit, či dokonce zakázat provoz některých služeb, musí ale postupovat odůvodněněpřiměřeně situaci. Omezení základních práv a svobod (vč. svobody podnikání) nepochybně nemohou být tak razantníplošná, tedy svým rozsahem a dopadem stejná, jako v případě krizových opatření vyhlašovaných v době nouzového stavu. Jak potvrdil i Městský soud v Praze, ustanovení § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví dává ministerstvu zdravotnictví pravomoc vydat opatření, která omezují práva a svobody v ČR. Konkrétně podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví může ministerstvo zdravotnictví vydat zákaz určité činnosti k likvidaci epidemie. 

        Na ministerstvu zdravotnictví tak nyní bude, aby pečlivě zvážilo, jaká opatření je nutné vydat, aby byla epidemie zastavena či zpomalena, a zda je takové opatření přiměřené ve vztahu k sledovanému cíli, a především vydání takového opatření odůvodnit, aby bylo přezkoumatelné soudem. Ministerstvo zdravotnictví tak bude muset například vyhodnotit, zda je skutečně nutné uzavřít všechna kadeřnictví, restaurace, obchody, nebo zda nebude stačit omezení jejich zavírací doby, množství osob uvnitř, zda musí být opatření přijímána ve stejném rozsahu ve všech regionech, zda již nedostačují režimová opatření, jako je např. nošení roušek apod. 

        Pokud však k uzavření některého provozu není dán epidemiologický důvod, není možné takové provozy uzavírat. Vydávání opatření obecné povahy ministerstvem zdravotnictví nepochybně klade vyšší požadavky na jejich kvalitní odůvodnění. Velkým rozdílem mezi krizovými opatřeními vydávanými v nouzovém stavu dle krizového zákona a opatřeními obecné povahy vydávanými v režimu zákona o ochraně veřejného zdraví je možnost soudního přezkumu ve správním soudnictví druhých zmíněných.

        Omezení pohybu a uzávěry okresů

          Určité omezení pohybu lze uložit i podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona o veřejném zdraví. Z citovaného rozsudku Městského soudu v Praze však plyne, že jej zřejmě nelze aplikovat celostátně. Celostátní zákaz vycházení tak podle všeho mimo nouzový stav skutečně uložit nelze. Uvedené ustanovení zákona o veřejném zdraví ale ministerstvu zdravotnictví umožňuje vydat „zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů, uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo lůžkové péče, zařízení sociálních služeb, škol, školských zařízení, zotavovacích akcí, jakož i ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu“. Omezení pohybu v uvedeném rozsahu je tak pravděpodobně nutné vztahovat na konkrétní oblast či činnost, kde je identifikováno větší šíření epidemie.

          Vedle toho mají hejtmani krajů v případě stavu nebezpečí pravomoc podle § 14 odst. 4 písm. h) krizového zákona vydat „zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezeném místě nebo území“. Podle tohoto ustanovení si tedy lze představit i obdobnou uzávěru postižených okresů, jako to učinila Vláda ČR v případě Chebska, Sokolovska a Trutnovska. Je však otázkou, zda by se takový zákaz vztahoval pouze na vstup a pobyt na takovém území, nebo i na jeho opuštění, o čemž mám pochybnosti a spíše se domnívám, že bude možné zakázat vstup „dovnitř“, ale ne „ven“.

          Uzavření škol

            Po skončení nouzového stavu již vláda nemůže bez relevantního důvodu rozhodovat o uzavření škol, jako tomu bylo doposud. To však rozhodně neznamená, že by provoz ve školských zařízeních nemohl být omezen podle zákona o veřejném zdraví a podle školského zákona. Možnost omezit provoz školských zařízení plyne jak z již citovaného ustanovení § 69 odst. 1 psím. b) zákona o veřejném zdraví, tak i z ustanovení §184a odst. 1 školského zákona, podle kterého může být provoz škol omezen z důvodu karantény (bude nařizovat příslušná krajská hygienická stanice), z důvodu předvídaných právě v opatřeních ministerstva zdravotnictví podle zákona o veřejném zdraví (bude rozhodovat ministerstvo zdravotnictví), nebo v jednotlivých krajích v případě stavu nebezpečí (bude rozhodovat hejtman příslušného kraje). Případné omezení provozu škol však musí být opět řádně odůvodněno, což lze jen vítat.

            Kompenzace podnikatelům

              Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že v důsledku konce nouzového stavu nebude možné vyplácet kompenzační bonus osobám samostatně výdělečně činným. Takové tvrzení ale nemá žádnou oporu v právních předpisech. Podle § 1 zákona o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 se kompenzační bonus vyplácí jako „kompenzace některých hospodářských následků bezprostředně souvisejících s omezením nebo zákazem podnikatelské činnosti v důsledku opatření přijatých orgány státní správy k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění covid-19“. To znamená, že kompenzační bonus není vázán na vyhlášení nouzového stavu, ale na to, který subjekt opatření vydal. Kompenzační bonus tak bude možné nadále dle mého názoru vyplácet v případě omezení stanovených v opatřeních ministerstva zdravotnictví či krajských hygienických stanic podle zákona o veřejném zdraví. Naopak v případě omezení stanovených na územích jednotlivých krajů hejtmany skutečně nevznikne na kompenzační bonus nárok. 

              Nemožnost využívat státní hmotné rezervy a nemožnost přímého zadávání veřejných zakázek mimo režim zákona o veřejných zakázkách

                I po skončení nouzového stavu je samozřejmě možné využít zásoby spravované Správou státních hmotných rezerv, a to podle § 4a zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv. O takovém použití rozhoduje vláda na návrh předsedy Správy státních hmotných rezerv. Zadávání veřejných zakázek bez výběrového řízení, které Vládě umožňoval nouzový stav, umožňuje § 29 zákona o veřejných zakázkách hejtmanům v případě vyhlášení stavu nebezpečí.

                Premiér Andrej Babiš tedy neříká pravdu, pokud tvrdí, že s koncem nouzového stavu nemůže s epidemií účinně bojovat. Státní aparát má mnoho nástrojů, jak šíření nemoci bránit. Pouze bude muset svá rozhodnutí pečlivěji odůvodňovat a bude podroben větší kontrole ze strany soudní moci. Státní aparát nepochybně disponuje řadou odborníků, kteří tento úkol zvládnou, jen je bude muset Andrej Babiš více využívat. Zároveň bude muset více spolupracovat s hejtmany, na něž nyní řada pravomocí přejde, pokud vyhlásí stav nebezpečí, jak avizovali. Sice se to nemusí Andreji Babišovi líbit, ale pokud se této nové situaci nepodřídí, bude za šíření epidemie odpovědný on a jeho vláda a nikoliv opozice, jak se snaží nyní veřejnosti namluvit.

                JUDr. Jakub Blažek, Mgr. Vít Hradec, David Tůma, členové týmu Blažek a Bureš, advokátní kancelář s.r.o.

                Zbytek textu je pro předplatitele
                sinfin.digital