KOMENTÁŘ JAROSLAVA KRAMERA | Ještě nedávno se zdálo, že není moc témat, která by zvedla ze židle českou právnickou obec tak intenzivně, že by se její zástupci rozhodli bít na poplach v zájmu ochrany právního státu. Současná pandemie koronaviru a s ní spojená legislativní alchymie právníky ale v klidu příliš nenechává. Ukázkovým příkladem je nedávné (ne)ústavní vyhlášení nového nouzového stavu.
Když se vláda Andreje Babiše rozhodla v neděli na základě ústních rad blíže nespecifikované skupiny legislativců vyhlásit nový nouzový stav, právníci vzali sociální sítě útokem. Během několika málo hodin se začala podávat trestní oznámení a padala označení jako „puč“ nebo „podvod“. Ústavní experty, zcela jistě ještě unavené nedávnými mediálními analýzami k volební krizi, začali se svým pohledem na věc doplňovat další právníci napříč obory a organizacemi. Ti veskrze jednotně kroky vlády odsoudili.
Vyhlášení nouzového stavu kritizovala třeba Česká advokátní komora a platforma Otevřená advokacie, svůj podnět sepsali také další veřejně a společensky profilovaní právníci. Postupem času se začali do debat zapojovat stále širší masy expertů, od juniorních právníků až po partnery největších advokátních kanceláří v zemi. Tu a tam měla jejich kritika vlády úspěch, jindy zase museli odrážet frustraci uživatelů sociálních sítí. Třeba bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na Twitter napsala, že „někteří tady soudí, že přijde-li virus, má jít právo stranou. Jenomže pak může jít stranou právo kdykoliv. Třeba právě ve vaší věci. A Ústavu nesmíme ignorovat nikdy. Chci po vládě jen to, aby neohýbala zákony. Aby to, co dělá, dělala správně.“ Bohulibá myšlenka (principiálně rozumný argument) se setkala spíše s nepochopením, kdy část uživatelů vnímala kritiku z právnické obce jako „otevřenou jízdenku k nekontrolovatelnému šíření viru“. Jenže tak to není…
Každý rozumný advokát, soudce, notář či státní zástupce jistě v jádru chápe, že situace je vážná a nikdo z nich by nepodepsal bianco šek pro ještě intenzivnější a více smrtící vlnu pandemie. Jak ale napsala na LinkedIn advokátka Jana Sedláková, současně s tím české právníky provází frustrace. Svírá se jim žaludek (mnohdy celoživotně poničený nervy ze zkoušek na právnické fakultě) při zcela zjevné ústavní kreativě orgánů výkonné moci. Nemohou to tak přeci nechat být. Ale co s tím?
Řešením by mohlo být nechat vše na Ústavním soudu. Debata ohledně vyhlášení nouzového stavu je přeci ukázkovým příkladem situace, kdy proti sobě stojí několik ústavou chráněných zájmů a hodnot. A přesně pro tyto situace v brněnské Joštově ulici soud vedený Pavlem Rychetským máme. Je to právě Ústavní soud České republiky, který od 15. července 1993 rozhoduje spory, které jsou vše jen ne jednoduché. Žádná jiná instituce nemůže vymezit mantinely v takto vyhrocené době a aplikovat ústavní principy na takto vyhrocené téma.
Jistě, akceschopnost patnácti ústavních soudců je omezená. Ale nic lepšího v zásobě nemáme. Uklidňovat nás u toho může celkem realistické očekávání, že dá Ústavní soud právnické obci za pravdu. (Jelikož vždy platilo, že „co právník, to názor“, zapojil jsem svá spojení na sociální síti LinkedIn do ankety k nouzovému stavu. Z více než 80 hlasujících právníků bylo téměř 90 procent toho názoru, že je nedávné nové vyhlášení nouzového stavu protiústavní). Do té doby, než vláda dostane přes prsty od toho správného vykladače Ústavy, se ale zaměřme na to podstatné: Ruce – Roušky – Rozestupy.
