Odposlechy jsou zlo a olomoucké Vrchní státní zastupitelství ohrožuje veřejný prostor, glosuje Václav Vlk

GLOSÁŘ VÁCLAVA VLKA | První říjnový den mi udělal opravdu radost. Vstoupila totiž v účinnost novela trestního zákona a konečně se přibližujeme civilizovaným zemím. Trestnost krádeže se v základní variantě zvyšuje z pěti na 10 tisíc korun, mění se také pravidla související s dohodou a uznáním viny či právní kvalifikací. Nebudeme tedy muset stále vyrábět důkazní řízení pro důkazní řízení. A to, co v jednací síni častokrát probíhalo, zlegalizujeme. Stejně tak si začínáme uvědomovat, že trestní právo je opravdu prostředek ultima ratio. Tak a teď ještě namířit úsilí k pochopení toho, co vlastně má mít trestní právo v České republice za smysl. Zda trestání pachatelů, nebo – jako doposud – jen jejich výrobu jak na běžícím pásu a podporu stavby věznic? Samozřejmě je ještě možné sledovat měřítko odškodnění obětí – to se určitě výrazně zvýší, když pachatele kde čeho pozavíráme na minimálně pět let. Pak toho jistě hodně splatí.

Od šťastných událostí se posouváme k jemným tragikomediím, které mají souvislosti i poněkud hlubší. V první říjnový den došlo k definitivnímu zproštění tria Nečasová, Rittig, Michal z údajného vyzrazení utajované informace Bezpečnostní informační služby. Na to, čeho všeho se měla paní Nečasová dopustit a jaké hrůzy jsou v tom spatřovány, je spíše trapné a ostudné, když se u ní přes použití odposlechů nepodařilo prokázat ani to, že se skutek vůbec stal. Takováto blamáž je totiž většinou vidět už při přípravě obžaloby. Inu někteří státní zástupci to ale prostě vidět nechtějí.

Vše teď má být distanční. Distanční demokracie je ale uspokojivá jako lízání zmrzliny přes sklo

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital