Pět právních úkolů pro rok 2021: Potřebujeme nové antipandemické, krizové, volební, dluhové a procesní právo. Chystané novely nás nevytrhnou

Karel Havlíček

01. 01. 2021 • 06:00
KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Vy, kdo čtete mé komentáře, vítejte v dalším roce! Pokud mi na tomto portálu zůstane páteční prostor, sejdeme se tu znovu v této konjunkci – pátek a Nový rok k tomu – až 1. ledna 2027. Covid-19 bude dávno zapomenut, neboť celé lidstvo již bude globálně provakcinováno, promořeno a proimunizováno. Skeptik by dodal – a bude bojovat s covidem-34 nebo tak nějak. Realista by namítl, že s covidem to už budeme setsakra dobře umět. Pesimista by doplnil, že ovšem vždy bude s čím bojovat, a katastrofista by hned jmenoval blackout, kybercovid, sucho, záplavy, krizi z nadvýroby, krizi z nevýroby, oteplování, terorismus, strach a zášť nebo pandemii infantility lidstva. 

Ale optimista by uzavřel, že si se vším poradíme, a superoptimista snad i to, že pravda a láska nakonec zvítězí. Spíš se ovšem nejoblíbenější reality show stane očkování prezidentů a premiérů. Jenže je teprve 1. ledna 2021 a my se všichni (nebo alespoň většinově) těšíme, že ten nový rok bude lepší než loňský, mileniálně dvacátý, který se vskutku příliš nevycajchnoval.

Nejsem věštec, ba ani epidemiolog, meteorolog nebo makroekonom, což jsou moderní profese věštectví nejpodobnější, ale nedá mi to, abych si aspoň trochu nezavěštil, co se práva týká. Stačí, když se podíváme, co bylo a co nebylo splněno z legislativních plánů v roce 2020

Nevyšla novela zákona o platebním styku, o elektronických komunikacích, o Policii ČR a o Celní správě ČR, o některých službách informační společnosti, o ekologickém zemědělství a tak dále a tak dále. Zato vyšla obří hora krizové normotvorby, se kterou nikdo nepočítal. Inu, to je tak: Jsou překážky, které jsou na džípíesce nebo na nějakém plánku hezky vidět. Koně i jezdci na Velké pardubické přesně vědí, že za zatáčkou čeká taxis, a mají jasnou představu, jak vysoko a daleko je třeba skočit, aby to neskončilo karambolem. A pak jsou mimořádné události, které se před člověkem či společností vynoří neočekávaně. To se nám v loňském roce přihodilo i v právu, a navíc měrou vrchovatou. Potom jsou kdejaké plány (včetně legislativních) celkem na draka.

Jenže tohle dilema má přinejmenším dvě velká ALE: První spočívá ve schopnosti na základě moudrých analýz předvídat. Čím lepší analýzy jsou, tím méně neočekávanosti. V tomto ohledu jsme v právní normotvorbě v minulém roce hodně zůstali dlužni. Druhé tkví v ochotě a způsobilosti co nejrychleji se poučit, začít chápat – a když už se jednou celou dlaní opřeme o rozžhavenou plotnu, nestrkat ji tam pokud možno podruhé. A v tom bychom mohli být pasováni na právně nepoučitelné a nepřizpůsobivé, je-li tím dostatečně jasně vyjádřeno, o kolik je to horší výsledek, než jen „zůstat hodně dlužni“.

Z toho bych vyšel, kdyby se mě někdo zeptal, co by po mém soudu mělo být pět nejdůležitějších legislativních úkolů nadcházejících 12 měsíců:

1. Právo covid neporazí, to musí zajistit medicína. Nemůže to však učinit bez práva. Jestliže se nepodaří přetavit pandemické paraprávo, jež jsme napáchali v roce 2020 ve skutečné antipandemické právo, budeme všichni v háji, nebo spíš na neobsluhovaných infekčních odděleních.

2. Nestane-li se antipandemické právo integrální součástí komplexního krizového práva, postaveného na moudrých předpovědích potenciálních budoucích katastrof, z nichž některé jsou naznačeny výše, můžeme snad porazit covid, ale každá další událost nám zase dá na frak.

3. Klasické volební systémy selhávají (nejen u nás). Jen vrcholní naivisté si mohou myslet, že jsme přišli na to, jak oblafnout jeden ze základních systémových problémů soudobé demokracie, tím, že jsme přijali pro loňské volby jednorázový volební zákon. Situace se tím jen zkomplikovala. Nebude-li volební právo podrobeno v tomto roce zásadní revizi, čeká nás rychlý pád do hlubin demokratické krize.

4. Krize veřejného zdraví se v tomto roce naplno projeví v ekonomické a sociální oblasti. Právo má ekonomice ponechat co nejširší prostor, aby mohla efektivně zapojit všechny své sebeozdravné mechanismy. Musí však pomoci stavět ochranné mantinely, které zabrání nevratným korozím. Podle mého názoru se mimořádnou ekonomickou a sociální hrozbou v tomto roce stane veřejný i soukromý dluh a jeho ničivým účinkům může zabránit jen nová promyšlená reforma dluhového práva.

5. Je třeba přestat žvanit a začít usilovně pracovat na kardinální změně soudního práva procesního. Odstranit legislativní brzdy, které komplikují, formalizují a byrokratizují proces, zjednodušit cestu, kudy práva jdou, a především prosadit princip „soudům, co je soudní, úřadům, co je správní“. 

Zdaleka to není vše, co by český právní řád potřeboval. To, že je aktuálně v připomínkovém řízení pár novelizací (např. zákona o pozemních komunikacích, o důchodovém pojištění, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo o spotřebních daních), nás skutečně nevytrhne, a určitě nám nepomůže, že si pořád nejsme jisti stavebními předpisy, regulací elektronických komunikací, rozpočtovým právem, nemluvě vůbec o zákonných rámcích komplexní daňové a důchodové reformy, bez níž se do budoucna neobejdeme.

Přeji vám, vážení čtenáři, aby náš stát a právo byly v roce 2021 lepší. Ale protože jsou takové, jací jsme my, přeji nám, abychom to dokázali.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

SDÍLET