Velké zákony roku 2020 chyběly. Vyměnili se ale šéfové soudů a vyprofilovali se možní ministři spravedlnosti

Jan Januš

31. 12. 2020 • 06:00
VYBÍRÁME Z MAGAZÍNU I | Podívá-li se někdo za 100 let do Sbírky zákonů na rok 2020, na první pohled a bez jakýchkoliv historických znalostí zjistí, že musel být mimořádný. Neohromí ho ani tak počet publikovaných materiálů, čítající číslo vyšší než 500, ale množství zveřejněných usnesení vlády. Letos se totiž v legislativě řešila zejména situace vyvolaná pandemií covidu-19, a to jindy nestandardní právní cestou umožněnou nouzovými stavy. Kdybychom chtěli vypíchnout jiné důležité novinky, museli bychom se přece jen hodně zamyslet. 

Ale najdeme je. Třeba výraznou novelu trestního zákoníku, například zvyšující se hranici, od níž je krádež krádeží, nebo zprůchodňující možnost reálného využívání dohod o vině a trestu. Jmenovat můžeme rovněž změny v zákoníku práce, část z nich ale teprve vstoupí v účinnost. Na okraji zájmu pak zůstala velká novela zákona o obchodních korporacích, podle níž by se mělo začít postupovat příští rok. Naopak dlouho diskutované a veřejnosti široce prezentované návrhy zákonů se stále ztrácejí v temnotách legislativního procesu nebo v jeho ministerských předpokojích: ať již jde o nové procesní kodexy, hromadné žaloby, nový stavební zákon, či výraznější změny v exekucích. 

Nemyslím si, že bychom v nich výrazněji pokročili v příštím roce. Dál se totiž bude řešit zejména koronavirus a jeho důsledky. Také proběhnou volby do Poslanecké sněmovny, nejspíše v říjnu, na jejichž základě se vytvoří nová vláda. Současná Poslanecká sněmovna tak zkrátka už žádné větší akce nestihne.

Aktéři právního roku 2020 podle Magazínu I

Vyměnili se důležití soudci, vyprofilovali se politici, kteří budou justici dále ovlivňovat.


Petr Angyalossy, nový předseda Nejvyššího soudu

Luboš Dörfl, nový předseda Vrchního soudu v Praze

Dominik Feri, nejvlivnější komunikátor právních opatření

Libor Vávra, nový prezident Soudcovské unie

Pavel Šámal, nový ústavní soudce

Zdeněk Hraba, nejvlivnější právník v Senátu

Justice začíná být průbojnější

Obměna části justičního managementu – respektive výsledky nových předsedů několika vysokých českých soudů, k jejichž jmenování letos došlo – se projeví spíše až v budoucnu. Nyní se ale zdá, že si stále více justičních šéfů nebude brát servítky jak při jednání se státem, tak zejména při řízení vlastního soudu. Můžeme to ilustrovat už chováním Luboše Dörfla. Letos v lednu „povýšil“ z předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem na šéfa Vrchního soudu v Praze a v létě musel řešit opravdu hodně nepříjemnou věc: neetické chování svého místopředsedy Stanislava Bernarda. 

Ten se nechal, jak upozornily SeznamZprávy, pozvat na zahraniční fotbalový výlet, když se vše zjistilo, odmítl z toho ale vyvodit odpovědnost a rezignovat, což Dörfl požadoval. „Zákon o soudech a soudcích neumožňuje kárně stíhat kárná provinění u soudců po uplynutí tří let od jejich spáchání. Podání kárného návrhu by tak bylo neúčelné,“ vysvětloval mi v rozhovoru předseda soudu. „Naše hodnocení celé té záležitosti jsou diametrálně odlišná. Proto jsem vnímal jako důležité se od tohoto jednání pana místopředsedy za celý Vrchní soud v Praze distancovat. Od 1. července proto nebude mít přiděleny žádné činnosti související se správou soudu. Jeho místopředsedovský mandát tak bude fakticky prázdný,“ dodal. Dörflovo jednání bylo revoluční a beze sporu správné. Sama justice musí co nejpřísněji dbát o svou vlastní důvěryhodnost.

V tom by jí mohl pomoci i komplexní a všeobecně závazný etický kodex, jehož (do)prosazení si vzal za úkol od května nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Chtěl to stihnout letos, ale neuspěl. Setkal se s větším odporem jednotlivých soudců a soudcovských rad, než očekával. Angyalossyho jmenování bylo navíc kontroverzní. Prezident Miloš Zeman totiž jméno nástupce Pavla Šámala (kterého začátkem roku poslal po souhlasu Senátu na více než rok prázdné místo u Ústavního soudu, uvolněné odchodem Jana Musila a původně plánované pro Aleše Gerlocha) tajil až do chvíle, než Angyalossyho ukázaly při čekání na jmenování kamery České televize. 

Nejvyšší soud tak po část roku řídil jeho místopředseda Roman Fiala, o němž se dlouhodobě spekulovalo jako o možném Šámalově nástupci. Prezident jej ale nakonec nevybral stejně jako místopředsedu Mezinárodního trestního soudu Roberta Fremra, současné mandáty obou přitom brzy skončí. A Angyalossy se jako nový předseda naplno přihlásil k cestě, kterou v posledních letech razil Šámal. „Vím, jak na tom Nejvyšší soud je, působím tu už nějakou dobu. Není zde nic, co by bylo třeba radikálně měnit, přehodnocovat, bylo by to jen v neprospěch věcí,“ říkal mi při červnovém rozhovoru.

Průbojnější ale nejspíše bude Soudcovská unie ČR, a to s jejím novým prezidentem Liborem Vávrou. Ten na podzim skončil jako předseda Městského soudu v Praze, aby zhruba o měsíc později vystřídal v čele stavovské organizace po šesti letech Danielu Zemanovou. „Nemine nás debata o možných změnách v ‚justiční mapě‘, projekt na řadu let diskusí, který já vnímám nikoli jako primitivní cestu k rušení soudních pracovišť, ale hledání optimálního rozložení sil na daném území. Protože gigantické schodky státního rozpočtu dříve či později povedou k tlaku na naše příjmy, nebo, a to myslím bude ještě pravděpodobnější, na citelné snížení počtu soudců. Takový krok by některé malé soudy bez reformy vůbec nemusely přežít,“ popisoval mi Vávra některé ze svých priorit.

Nový ministr spravedlnosti?

O překreslování justiční mapy mluvila již dříve ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). I když rovněž její nástup do úřadu v roce 2019 vyvolával kontroverze, letošní rok musel snad všechny pochybovače a demonstranty přesvědčit o tom, že v tomto resortu se nic zlého neděje. Nemusíme souhlasit třeba s aktuálním legislativním řešením insolvencí a „lex covidy justice“, ale to je spíše politická a ekonomická otázka než otázka „státotvorná“. 

Na „spravedlnosti“ letos k výraznějším změnám nedošlo, i když se Jeroným Tejc stal z politického náměstka odborným a na jeho dosavadní a exponovanější místo zamířil dřívější poradce Benešové Jan Kohout, někdejší ministr zahraničních věcí v úřednické vládě Jiřího Rusnoka. Patrně zejména kvůli koronaviru je ale, ostatně stejně jako většina ministerského aparátu, na veřejnosti zcela neviditelný.

V legislativních a justičních tématech a v jejich masové komunikaci se letos naplno vyprofilovala svým způsobem nová tvář: mladý opoziční poslanec TOP 09 Dominik Feri, který v roce 2020 rovněž absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Na Instagramu o právních krocích vlády informoval tak úspěšně, až jej i premiér Andrej Babiš (ANO) přizval k tvorbě oficiální webu (jak tahle eskapáda dopadla, ponechme stranou). Feri rovněž couvl ze svých původních plánů opustit brzy politiku. Má šanci být – i vzhledem k aktuálním volebním preferencím a předpokládaným koalicím – příštím ministrem spravedlnosti? Nebo jím bude spíše Jakub Michálek, šéf pirátského poslaneckého klubu? Nebo někdo z ODS, třeba předseda sněmovního Ústavně-právního výboru Marek Benda? Či třeba v současnosti nejvlivnější právník – senátor Zdeněk Hraba (STAN)? Anebo hnutí ANO přece jen příští vládu ještě nějak uplácá a znovu osloví Marii Benešovou? Brzy se to dozvíme, rok 2021 totiž skoro začíná.

SDÍLET