Předznamená registrace k očkování konec současného státu? Výzvy občanům, aby se stali poslušnými dětmi, každopádně fungovat nebudou

PRÁVNÍ FILOZOFIE KARLA HAVLÍČKA | Přesně před 20 lety, 15. 1. 2001, se zrodila Wikipedie. I díky tomu si můžeme poměrně snadno ověřit, že dnes, třetí pátek roku, by narozeniny slavil Martin Luther King nebo si připomenout, že stejné datum je spojeno s tragickou smrtí Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta. Stejně ale skončí většina z nás u informací typu: Od 15. ledna se budou přednostně registrovat k očkování proti covidu-19 senioři nad 80 let a zdravotníci.

Bylo by sice lepší, kdybychom autoflagelantsky nesetrvávali u pandemie v přímém přenosu plném zbytečných detailů (o věčně nových úchvatných záběrech šťourání do nosu a sexy relací s politiky očkovanými celými houfy přihlížejících jsem tu ostatně už několikrát psal), ale někdy to skutečně nejde.

Seznamujeme se s kategoriemi I.A (ministr Blatný uvádí, že do první áčkové kategorie patří asi 700 tisíc lidí, což jsou senioři 80+ a zdravotníci) a I.B. Vzápětí se ozvou hlasy, že vláda zavádí kategorizaci občanů, přičemž v prvních dvou skupinách chce jakž takž vyváznout z pohromy, takže je alibisticky obě označuje jedničkou, ale rozlišuje písmeny, a místo pojmu „kategorie“ používá termín „fáze“, aby to tak nevypadalo. Až skončí I.A a I.B, bude na řadě třetí fáze, do které spadnou ti, kdo se do „jedniček“ nevejdou. V principu to asi úplně jinak udělat nejde, protože vakcín nebude dost na to, aby je dostali najednou všichni, kteří se chtějí nechat naočkovat, ale část dobrovolně absentujících se ke kritice kategorizování občanstva nepochybně připojí. A že bude k čemu, o tom svědčí první očkovací skandály, které přišly dřív, než se nějaký dědeček stihl zaregistrovat, i kdyby to s kompjútrem uměl jako Bill Gates. Česká ulička zafungovala! A ne ledajak. Zapojil se i státní ústav, a přímo ten zdravotní. Potěš pánbůh!

Justice se změnila. Dřív daleko více platila pravidla, i ta gentlemanská, říká Roman Fiala

Konflikt mezi příznivci a odpůrci očkování jede naplno už relativně dlouho. Doplněn o konflikty kategorizace, bonifikace, diskriminace et cetera stane se výbušným tématem, k němuž se přimknou různé politické síly (strany, hnutí, spolky, organizátoři protestů a antiprotestů, ideologové a další), takže se přesune do vyhraněné politické polohy jako významný prvek předvolebního boje. K tomu je letošní rok „velkých“ voleb mimořádně slibným prostředím.

Uklidňující roli mohla sehrát Evropská unie. Už na začátku evropskounijní strategie si ovšem přečteme, že „trvalým řešením současné pandemie je vyvinout a poté aplikovat účinnou a bezpečnou očkovací látku proti koronaviru,“ což může vzbudit jistou pochybnost, jestli Evropská komise nebo Unie jako celek jsou vskutku těmi demiurgy dění, kteří vakcínu budou vyvíjet nebo aplikovat. Všechno se mi jeví tak, že pandemická situace jen potvrzuje, že jsou úkoly, které může zorganizovat toliko fragmentární stát.

Aby to byl schopen učinit, nesmí ovšem rezignovat na nejvlastnější roli jediného přijatelného nástroje, kterým lze závazně regulovat společenské vztahy, a tím je vymahatelné a vymáhané právo. Chtěl-li by to učinit nějak jinak, těžko bychom si asi zdůvodňovali, proč mu říkáme „stát právní“, proč s takovou vážností hovoříme o vládě práva jako o jednom ze dvou břeven, která tvoří osový kříž struktury recentního státního útvaru euroatlantického typu.    

Znevýhodňovat neočkované, nebo zvýhodňovat očkované? Když nemám kozu, ať chcípne sousedovi ta jeho!

Zatím ovšem všechny úvahy na toto téma připomínají pověstné házení hrachu na zeď. Výzvy občanům, aby se stali poslušnými dětmi, účinné nebudou, a to hned ze tří důvodů. Jednak tomu překáží fakt, že i ti, kteří by byli ochotni zařídit se s ohledem na svobodu druhých co nejohleduplněji, jsou namydlení, neboť se tu hraje hra, jejíž pravidla se neustále divoce mění. Za druhé – a velmi důrazně to před více než 30 lety zaznělo na nádvoří jednoho tehdejšího velkého průmyslového podniku – občané nejsou děti. A za třetí – někteří se, jak patrno, jako děti chovají.

Fakt je, že stát nelze řídit jako firmu, jelikož není firmou. To je zase věc toho druhého břevna soudobého státu, které tvoří demokracie. To ovšem neznamená, že některé metody a formy postupů, které jsou korporátnímu světu dávno známé (například zásady logistiky, když to je problém, který s takovou vážností právě řešíme – neřešíme), není namístě využít, zvláště když jsme se ocitli v krizové situaci, jež samozřejmě vyžaduje krizový management.

Pokud se politické reprezentace, společenské elity, státní struktury v čele s vládou nepoučí, může se také přihodit, že za pár let si 15. leden budeme připomínat jako den, kdy hřeby držící zatím zdánlivě pevně osový kříž státu notně zrezly. Bude-li tou dobou ovšem ještě fungovat alespoň Wikipedie.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

Havel & Partnes přibrali dva nové spolumajitele. A Brož & Sokol & Novák chtějí s novou partnerkou rozvíjet rodinně právní poradenství

SDÍLET
sinfin.digital