KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Právní stát nestojí na výsledku jednoho konkrétního případu, ale na obecné víře lidí, že spravedlnost existuje. A ta důvěra stojí na jedné zásadní premise: že mezi výkonem práva a politickou mocí stojí pomyslná čínská zeď. Řekněme si rovnou, že s tou důvěrou je to u nás hodně zlé. Přičemž kauza Čapí hnízdo není na počátku, ale na (prozatímním) konci neblahého řetězu událostí, které vedou ke skeptickému pohledu na vládu práva v Česku.
Na začátku stála dvě neblahá rozhodnutí, která do základů právního státu vložila semtex. Za prvé se řeklo, že demokratická republika převezme všechny komunistické soudce (což se asi udělat muselo) a jmenuje je na doživotí (což už tak nutné nebylo). Od té doby stále existuje podezření, že přinejmenším někteří z nich jsou stále ovlivněni bolševickou ideologií a duchem doby, kdy se říkalo, že „obhajoba je součástí obžaloby“. Za druhé jde o památný „útěk ekonomů před právníky“. Což by mohlo znít jako aforismus, kdyby reálným dopadem nebyla několikaletá neschopnost (či úmysl?) stíhat ekonomické kauzy a chránit zájmy drobných investorů.
To nejhorší ze starého a z nového se spojilo. A s touto pochybnou maltou jsme kdysi začali stavět novou budovu práva a spravedlnosti. I když za třicet let se v samotné policii, státním zastupitelství a justici mnohé změnilo k lepšímu, start určitě nebyl dobrý a stín počátečních špatných rozhodnutí leží na spravedlnosti dodnes.
Pomsta za „spálenou zemi“
Trvalo to pár let a kyvadlo se zhouplo do druhé extrémní polohy. Od zdánlivé beztrestnosti k totální kriminalizaci politiky. Miloš Zeman, který v roce 1998 vyhrál volby do značné míry díky ostré kritice předchozí garnitury, kterou obviňoval z rozkradení země, zahájil nechvalně známou akci „čisté ruce“. Byla u toho jako nejvyšší státní zástupkyně dnešní ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Spíše než na skutečnou snahu o nastolení vlády práva to tehdy vypadalo na návrat „třídní spravedlnosti“.
