Soudci nesmí pít. Nejlepší etický kodex je slušné vychování, glosuje události týdne Václav Vlk

 FOTO: Moreno Vlk & Asociados

Václav Vlk

08. 09. 2020 • 06:00
GLOSÁŘ VÁCLAVA VLKA | Advokát a člen prezidia Unie obhájců Václav Vlk začíná pro INFO.CZ glosovat aktuální události v justici i v právu. „Kdybych se lépe učil, byl bych profesorem práva, a co bych napsal, bylo by učebnicí, kterou právnická veřejnost musí brát vážně. Protože mi to ale moc nešlo, musím právní praxi vykonávat a poznávat soudní síně a předsíně v jejich realitě. Dnes je doba taková, že každého, kdo umí napsat souvislý text, nechají publikovat alespoň na internetu. Proto i já můžu smrtelně vážně připomínkovat právnické události minulých dní. A že se nám toho urodilo,“ začíná Václav Vlk svůj první glosář, s nímž se nyní budete setkávat na INFO.CZ každý týden. 

Alkohol je metla lidstva a výlety, možná cestování obecně, by snad museli zakázat zákonem. Někdo se na výlet autem nejspíše posilní, jako třeba soudci a místopředsedové Lehká nebo Petr, někdo si zas vyrazí na pořádný výlet jako soudce a místopředseda Bernard. Tam není potřeba jezdit ani s alkoholem, stačí pořádná dávka emocí a nadšení pro sport. Nehodlám hodnotit, co se stalo, jak se stalo a jestli se vůbec něco stalo. V advokátních kruzích platí, že co způsobuje narušení důvěryhodnosti a důstojnosti advokacie, je kárné provinění. Ukázkový příklad je opilý advokát, který tropí výtržnosti. Když tak učiní třeba v Marylandu, je to celkem jedno, pokud se však opije ve svém domovském městě, může si veřejnost jeho chování spojit s advokacií a to už kárný prohřešek je. 

Ve vztahu ke zmiňovaným soudcům a jejich veřejným stanoviskům k jejich jednání lze jen připomenout, že by stačila obyčejná lidská slušnost a vychování. Soudci nepotřebují žádný etický kodex. Stačí, když pochopí, že jsou na ně kladeny z hlediska veřejnosti v otázce morálního profilu zcela jiné limity než na ostatní. Tím by se minimálně tři případy vyřešily.

Paní ministryně má ďábelský vkus, třeba na jednoho klienta, a škarohlídové by tvrdili, že i ďábelskou volbu kadeřníka. Upřímně ale paní ministryně hlavně dokazuje, že je profesionál. Veškeré její postupy jsou totiž kvalifikované a dokáže vždy vytáhnout podstatu věci. Nejenže kárné žaloby a rozhodnutí o pozastavení vždy obstojí, a tady jde o jiné výtečníky než o tři shora zmíněné, ale navíc evidentně chápe, o co ve věci jde, a když už něco podepíše, její rozhodnutí vychází z toho, že právu rozumí. 

Máme neuvěřitelné štěstí, že se u nás stávají ministry spravedlnosti reální právníci, kteří – bez ohledu na sympatie k nim – o právu něco vědí, a podle toho jejich rozhodování vypadá. Malinká výjimka s třináctidenní ministryní spravedlnosti potvrzuje pravidlo. Naštěstí paní Malá dokázala i takovému řediteli zeměkoule, jako je náš ministerský předseda, že v čele právnického resortu musí být někdo, kdo tomu rozumí, protože běžný politik tomu prostě nerozumí. Ostatně srdce každého obhájce musí zaplesat nad odůvodněním v nově podané stížnosti pro porušení zákona v kauze Zadeh. Ať je ovlivňování svědků cokoliv, opravdu se nejednalo o organizovanou zločineckou skupinu.

Tím se zvolna dostáváme k právní kauze týdne a tím je zprošťující rozsudek nad Marianem Kočnerem a Alenou Zsuzsovou na Slovensku. Taky jedni z úhlavních nepřátel veřejnosti číslo jedna. A teď je ten zlý soud zprostil. Vrcholem hlouposti prohlášení ve veřejném prostoru byl názor slovenského předsedy nejvíc protikorupční strany a současného předsedy vlády Igora Matoviče, který si myslel, že to soudí špičkový soud a on je to pořád ten špatný. V právnickém médiu nemá smysl rozebírat toto prohlášení aspirující na slovenskou blbost roku. Rozhodně však stojí za zaznamenání fascinující únik informací o hlasování v senátu. Představte si, že si někdo dovolil hlasovat a dokonce přehlasovat v lichém počtu tří jiného člena senátu. Ten, kdo tuto informaci vypustí z úst, nejenže postrádá elementární základy logického myšlení, ale hlavně otevírá přímou osobní linii útoku na soudce. Když už máte seriózně zájem o popis správného jednání právního státu, prostudujte si proces s Eichmannem a postupy tamních justičních složek. Tak se to dělá, ne honem na soudce, který soudí podle svého přesvědčení.

I když je to možná poznámka politická, lze po krvi lačnící veřejnosti ve všech korupčních, rasových a podobných eskapádách jenom připomenout, že nic se v jejich zemi nezmění, pokud oni sami nebudou nejen chodit k volbám, ale také když nebudou usilovat o věci veřejné, když se na nich nebudou veřejně podílet a pracovat na nich i víc než na zahrádce svého domku. Každý jeden z nich a pořád.

A teď už uvidíme, co dodá v právu příští týden.

JUDr. Václav Vlk je advokátem, členem prezidia Unie obhájců a partnerem kanceláře Moreno Vlk & Asociados.

SDÍLET