GLOSA VÁCLAVA VLKA | Česká justice je jako pohřebnictví. Krize ani jakákoliv zvláštní situace ji nezastaví. Kola spravedlnosti se neúprosně točí dál. Jenže je u toho justice také v oslnění statistikou a výkazem úspěšnosti.
Podělím se o zážitek ze své advokátní praxe. Covid-19 dorazil do mysli jednoho soudce pražského obvodního soudu, který se zamyslel a vydal pokyn: Nařizuje se přinést účastníkům a jejich zástupcům negativní PCR test, jinak se nebude soudit. Přemýšlím, jestli je to pokyn upravující vedení řízení, nebo závazný právní názor na podání stran. Má soudce také negativní PCR test? Nestačí prohlášení, že jsem v karanténě, aby se nesoudilo? Je to omluvitelná překážka na straně účastníka? A hlavně – je to uznatelný náklad řízení, který zaplatí ten, kdo prohrál? Nebo se následně předkládá s potvrzenkou do státního rozpočtu? Chápu strach soudce, ale není náhodu soudcem pro to, aby s ním dokázal pracovat a jednat systémově? Protože takhle je to jen nekontrolovaná moc nad lidmi. Jak k tomu přijde paní prodavačka v potravinách, která nemůže nařídit, že obslouží jen PCR negativní zákazníky…
Blbneme, a to všichni. Jiná situace nás uvádí do stavů, kdy dokážeme vyhrotit všechno. Projevy zoufalství dostávají nejdříve punc události odboje a mění se postupně v trestnou činnost. Jsem rád, že bdělé oko státního zastupitelství dohlídne na to, že na zoufalství (nebo hloupost, jak se to vezme) je nejlepším lékem trestní represe. Nebo to zarazí? Odpověď je skoro jistá: tohle skončí u soudu. Protože už je to věc veřejná. Vláda práva se pozná podle toho, že justice, tedy paní s váhami a mečem, má zavázané oči. Je slepá a měří každému stejně. Slepá, jako že se nenechá ovlivnit. Dneska by jí měli znázorňovat se špunty v uších.
Všeobjímající svět povrchních informací valící se na nás bez ohledu na cokoliv dokáže stále strašnější věci. Ve Velké Británii se ztratila mladá žena a byla zavražděna. Už v názvu článku je skoro vše. Extrémně sledovaný případ! Ale proč? Co je na něm tak zvláštního? Ve skutečnosti je naprosto okrajový a na hranici statistické chyby. Jeho znakem je nedostatek soudnosti davu, soudce lynč a otevřené přiživování se na neštěstí oběti, její rodiny i pravděpodobného pachatele. Pokud bychom před průměrného čtenáře předložili několik trestných činů, jaké se páchají v okolí 15 mil okolo jeho domova, asi by se divil. Tomu, že zločin pramení z chudoby a sociálního prostředí, že se ukrývá v pokřivených vztazích rodin, že jeho motorem je nejvíc faktická i duševní bída, hlad a nevzdělanost. Nedá se nad tím ale dojímat jako nad přiměřeně mladou ženou, obětí vraždy. Otázka, kdo soudí (tedy jestli média, nebo soudy), se mi opět zdá více než naléhavá.
Jako by justice byla už v oslnění statistikou a výkazem úspěšnosti. Minule jsem se zde zmiňoval o zprávě Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2020. Píše se v ní, že bylo zahájeno 181 924 trestních řízení vůči fyzickým osobám (v roce 2019 to bylo 211 852 případů), státní zástupci postavili před soud 61 159 osob… pozorujeme velmi nízký podíl zproštěných věcí, v roce 2020 činil tento podíl 4,4 %. Podařilo se zajistit majetek v hodnotě 6,55 miliard korun. Tak do 100 procent úspěšnosti chybí už jen málo. Za 5 až 10 let postavíme před soud cca 10 procent všech lidí, co žijí v Česku, včetně kojenců a babiček nad hrobem a příjem do státního rozpočtu taky bude v nezanedbatelných miliardách.
Trošku přitažené za vlasy, ale říká se tomu také policejní stát, nebo ostudné selhání trestně právní politiky státu. Všechno měříme podle hesla „výš, víc a co nejvíc“. Trestní politika není soutěž o body. Je to cesta k dobrému žití. Že nejdeme správným směrem, je nad těmito čísly vidět víc než dost.
No a nakonec si tu něco odložím. Na podzim budou v České advokátní komoře volby. Takové tu ještě nebyly. Chystají se do sebe Otevřená advokacie a Moderní advokacie, a to se určitě ještě nějaké uskupení zjeví. Vypíše na to Fortuna kurz?
Klidný aktuální vrchol pandemie v naší zemi přeji.
JUDr. Václav Vlk je advokátem, členem prezidia Unie obhájců a partnerem kanceláře Moreno Vlk & Asociados.
