Institut vyhošťovací vazby v poslední době nabývá na významu

Vyhošťovací vazba má obecně význam pro jakéhokoliv pachatele, kterému hrozí trest vyhoštění a z nějakého důvodu se nechce vrátit do svého domovského státu. Pro takové pachatele může být její uvalení ve výsledku citelnější než například uložení trestu odnětí svobody.

Institut vyhošťovací vazby je zakotven v § 350c trestního řádu, tedy v části upravující výkon rozhodnutí. Jak napovídají název i systematické zařazení v rámci trestního řádu, jedná se o institut úzce spojený s problematikou ukládání a výkonu trestu vyhoštění podle § 80 trestního zákoníku ve spojení s § 350b a následujícími trestního řádu. 

Obecně platí, že po nabytí právní moci rozsudku soudu, kterým je pachateli uložen trest vyhoštění, jej soud v souladu s citovaným § 350b trestního řádu vyzve k opuštění republiky, což však nutně neznamená, že se musí navrátit do své domovské země.

Pokud však existuje obava, že se odsouzený bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může na něj soud uvalit vyhošťovací vazbu. Ta má vyjma s výkonem vazby přímo spojeného omezení svobody pro daného pachatele ten potenciálně značně negativní následek, že v případě uložení vyhošťovací vazby zajistí vycestování daného pachatele přímo Policie ČR postupem podle § 350f trestního řádu.

V rámci samotného uložení trestu vyhoštění přitom soud nespecifikuje stát, do kterého má odsouzený odcestovat, je mu pouze uložena povinnost opustit republiku. 

V případě výkonu trestu prostřednictvím Policie ČR je nicméně volba státu, do kterého bude pachatel vyhošťován, věcí právě Policie ČR, přičemž v takovém případě pochopitelně zpravidla dojde k vyhoštění do domovského státu, což ve svém důsledku u výše specifikovaných pachatelů, v jejichž domovském státě hrozí nebo probíhá ozbrojený konflikt nebo je jinak špatná bezpečnostní situace, může mít za následek ohrožení jejich vlastní bezpečnosti nebo to může vést například k riziku okamžitého povolání do aktivní služby v armádě v domovské zemi. 

Aktuálně tak tento institut potenciálně nabývá významu například pro občany Ukrajiny, Sýrie nebo Izraele, kteří jsou v domovských zemích vojenskou službou dotčeni, nicméně týkat se to může případně prakticky kohokoliv, kdo se z nějakého důvodu do své domovské země nechce vracet.

Jak již bylo uvedeno, je institut vyhošťovací vazby relativně specifickým institutem, kdy důvodem pro uvalení tohoto typu vazby je právě a jedině obava z toho, že se odsouzený bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, tedy nikoliv klasické důvody označované jako „abeceda“ obsažené v § 67 trestního řádu (vazba útěková, koluzní či předstižná).

Jak zdůrazňuje Ústavní soud ČR ve své judikatuře, musí při rozhodování o vyhošťovací vazbě být dáno reálné a aktuální riziko ohrožení některého ze zájmů chráněných trestním zákonem, přičemž argumenty použité k odůvodnění existence tohoto rizika k němu musejí mít jasnou vazbu. 

Z uvedeného také a contrario plyne, že při rozhodování o uvalení vyhošťovací vazby by soudy zpravidla neměly zohledňovat jiné okolnosti, než právě okolnosti svědčící o důvodné obavě, že se dotyčný pachatel bude vyhýbat výkonu trestu, to jest opuštění republiky, tedy neměla by být například zohledňována povaha spáchané činnosti okolnosti jejího spáchání a podobně, nicméně ani to není s ohledem na okolnosti vždy zcela vyloučeno. 

I při rozhodnutí o uložení vyhošťovací vazby je vždy třeba respektovat práva daného odsouzeného a kontradiktornost řízení o vazbě. Je tak zejména vždy třeba dotyčného odsouzeného vyslechnout, a to i v případě, že soud má za to, že jsou mu známy okolnosti odůvodňující uložení tohoto typu vazby.

Odsouzeným, kteří mají z nějakého důvodu obavy z uložení tohoto typu vazby, je možné jedině doporučit proaktivní podniknutí takových kroků, které jakékoliv případné obavy soudu z toho, že se uloženému trestu budou vyhýbat, pomohou rozptýlit. 

Vyjma samotného opuštění území České republiky (což je pochopitelně nejefektivnější způsob, jak se vyhošťovací vazbě vyhnout), přichází v úvahu zejména obstarání si cestovního dokladu, koupě jízdenky nebo letenky do zahraničí, zajištění si ubytování na daném místě a další podobné kroky.

V případě, že se dotyčná osoba důvodně obává uložení trestu vyhoštění, je přitom možné jedině doporučit, aby tyto kroky učinila již preventivně před vydáním a právní mocí rozhodnutí, kterým jí bude tento trest uložen, aby nemohly vzniknout žádné pochybnosti o jejích dobrých úmyslech uložený trest vyhoštění respektovat, a to – jak výše naznačeno – v případech, že je domovská země pro odsouzeného riziková, odchodem do jiné země.