Kolik promile stačí na vyhazov z práce? Soudy rozhodují o alkoholu v zaměstnání individuálně

Jiří Matzner

09. 07. 2020 • 08:00
ANALÝZA JIŘÍHO MATZNERA | Problematika alkoholu na pracovišti byla a vždy bude aktuálním tématem, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Přesto, že zákoník práce tuto oblast nijak výslovně neupravuje a nezabývá se jí, přítomnost alkoholu v krvi zaměstnance je v určitých případech samozřejmě pádným důvodem k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí nebo v ojedinělých případech i okamžitým zrušením ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce. Principiální otázkou však zůstává, zda lze pracovní poměr se zaměstnancem ukončit při přítomnosti alkoholu v krvi vždy, bez ohledu na míru opilosti nebo na souvislosti při kterých k incidentu došlo, anebo je třeba podmínky a míru alkoholu v krvi zaměstnance před přistoupením k ukončení pracovního poměru blíže zkoumat a oprávněnost ukončení individuálně vyhodnocovat.

Je alkohol na pracovišti vždy důvodem k výpovědi?

Požívání alkoholu na pracovišti je samozřejmě většinou hrubým prohřeškem, který nemůže být ze strany zaměstnavatele nikterak tolerován. Když se však na tuto problematiku podíváme více z blízka a přihlédneme i k některým soudním rozhodnutím v této oblasti, zjistíme, že věci nejsou vždy tak černobílé, jak by se na první pohled mohly zdát.

Existuje totiž rozdíl mezi pracovní nezpůsobilostí v důsledku zřejmé opilosti zaměstnance na pracovišti a přítomností určité hladiny alkoholu v krvi zaměstnance, která nijak zásadně neohrožuje a neovlivňuje jeho funkčnost a způsobilost k práci. V posledním zmíněném případě jde o všeobecně známý „zbytkový alkohol“ v krvi, který zůstává například po rodinné oslavě zaměstnance z předchozího dne nebo třeba po konzumaci jednoho piva během obědové pauzy.

Za určitých podmínek požití alkoholu zaměstnancem na pracovišti samozřejmě naplňuje důvod k výpovědi dle § 52 písm. g) zákoníku práce, který se týká závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Pokud by zaměstnanec přišel do práce ve stavu naprosté opilosti a pracovní nezpůsobilosti, bylo by to bezesporu i důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to pro porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Přesto, že takovéto ukončení pracovního poměru bude spíše výjimečné a uplatní se v případech tak závažného porušení pracovních povinností v důsledku konzumace alkoholu na pracovišti, kdy po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (např. při život ohrožujícímu výkonu práce se dvěma promile alkoholu v krvi).

S ohledem na zodpovězení otázky, kdy a za jakých podmínek tedy je přítomnost alkoholu v krvi důvodem k výpovědi, popř. k okamžitému ukončení pracovního poměru, neexistuje jednoznačná odpověď nebo přesná hranice, při které by už byl důvod k výpovědi nesporně daný. Každý případ je tak potřeba vždy posuzovat individuálně, přesto, že jistá vodítka existují a jsou nastavena například současnou rozhodovací praxí českých soudů. Zákoník práce totiž sám o sobě nijak blíže nedefinuje, kdy je opilost zvlášť hrubým porušením povinností a kdy je to jen lehčí prohřešek, který na vyhazov z práce nestačí.

Jak se k alkoholu na pracovišti staví české soudy?

České soudy již určitá vodítka s ohledem na to, kdy se opilost považuje za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností a kdy nikoliv, nastavily. Například Nejvyšší soud ČR v jednom ze svých rozhodnutí (vedeným pod sp. zn. 21 Cdo 4733/2015) dospěl k závěru, že stav, kdy zaměstnanec vstupuje na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje, nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, která má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance.

Z uvedeného tedy vyplývá, že malé množství alkoholu v krvi, které nemá nijak zásadní vliv na tělesné a duševní funkce zaměstnance a neomezuje tak jeho pracovní pohotovost a připravenost, by nemělo být důvodem k ukončení pracovního poměru se zaměstnancem. V případě zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo totiž zaměstnanci při první dechové zkoušce ve 21:25 hodin, necelých 45 minut před začátkem směny, naměřeno 0,32 ‰ alkoholu v krvi, při druhé dechové zkoušce o půl hodiny později 0,23 ‰ alkoholu a z odběru krve ve 22.40 hodin bylo žalobci zjištěno 0,11 ‰ alkoholu v krvi, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě dal zaměstnanci za pravdu a výpověď z pracovního poměru vyhodnotil jako neplatnou, jelikož k ní nebyl dán pádný důvod.

Přesto, že shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu by se dalo považovat za určitý precedens, opak je pravdou. Na každou situaci je totiž potřeba nahlížet individuálně a tak k ní také přistupovat s ohledem na případné závěry o důvodnosti ukončení pracovního poměru. Z rozhodovací praxe českých soudu totiž jasně vyplývá, že při posouzení intenzity porušení právních předpisů soud by mělo být přihlíženo i k dalším souvisejícím okolnostem, jako například k funkci, kterou zaměstnanec zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a ke konkrétní situaci, v níž k porušení právních předpisů došlo, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení povinností zaměstnance, nebo třeba k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu. Z toho by pak měly být v konkrétních situacích vyvozovány konkrétní závěry.

S ohledem na konzumaci alkoholu na pracovišti je třeba být opatrný při jakýchkoliv prohlášeních typu „jedno pivo k obědu je v pořádku a není se čeho obávat“. V takovém případě už totiž v praxi nemusí být tak daleko ke dvěma a postupem času třeba i ke třem pivům během polední pauzy, což už samozřejmě v pořádku není. Na druhou stranu je třeba říci, že alkohol v krvi zaměstnance v určité rozumné míře by neměl být důvodem k ukončení pracovního poměru a měl by být ze strany zaměstnavatele akceptován, pokud samozřejmě nebude mít zaměstnanec zbytkový alkohol v krvi každý druhý den.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM. je zakladatelem advokátní kanceláře MATZNER et. al.

SDÍLET