ANALÝZA JIŘÍHO MATZNERA | Problematika alkoholu na pracovišti byla a vždy bude aktuálním tématem, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Přesto, že zákoník práce tuto oblast nijak výslovně neupravuje a nezabývá se jí, přítomnost alkoholu v krvi zaměstnance je v určitých případech samozřejmě pádným důvodem k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí nebo v ojedinělých případech i okamžitým zrušením ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce. Principiální otázkou však zůstává, zda lze pracovní poměr se zaměstnancem ukončit při přítomnosti alkoholu v krvi vždy, bez ohledu na míru opilosti nebo na souvislosti při kterých k incidentu došlo, anebo je třeba podmínky a míru alkoholu v krvi zaměstnance před přistoupením k ukončení pracovního poměru blíže zkoumat a oprávněnost ukončení individuálně vyhodnocovat.
Je alkohol na pracovišti vždy důvodem k výpovědi?
Požívání alkoholu na pracovišti je samozřejmě většinou hrubým prohřeškem, který nemůže být ze strany zaměstnavatele nikterak tolerován. Když se však na tuto problematiku podíváme více z blízka a přihlédneme i k některým soudním rozhodnutím v této oblasti, zjistíme, že věci nejsou vždy tak černobílé, jak by se na první pohled mohly zdát.
Existuje totiž rozdíl mezi pracovní nezpůsobilostí v důsledku zřejmé opilosti zaměstnance na pracovišti a přítomností určité hladiny alkoholu v krvi zaměstnance, která nijak zásadně neohrožuje a neovlivňuje jeho funkčnost a způsobilost k práci. V posledním zmíněném případě jde o všeobecně známý „zbytkový alkohol“ v krvi, který zůstává například po rodinné oslavě zaměstnance z předchozího dne nebo třeba po konzumaci jednoho piva během obědové pauzy.
