Boj o exekuce: V parlamentu je mix 30 návrhů, věřitelům zbydou oči pro pláč, říká šéf asociace Staněk

 FOTO: Česká asociace věřitelů

Jan Januš

09. 09. 2020 • 06:00
Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny začne dnes odpoledne projednávat návrhy na zásadní změny v exekučním řízení, ve hře jsou například různé typy místní příslušnosti exekutorů. Ministerstvo spravedlnosti proti tomu prosazuje takzvaného sněhuláka, kdy by se jednotlivé nároky vůči jednomu dlužníkovi scházely u jednoho exekutora. „Exekuční řád za svých 19 let existence prošel asi 50 úpravami. Teď v parlamentu leží další mix asi 30 návrhů. Obávám se, aby z toho nevylezl kočkopes, na který ve výsledku doplatí celá společnost,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk, který taktéž v nadcházejících volbách kandiduje jako člen ODS do Senátu. 

Poslanci projednávají rozsáhlé změny v exekucích. Jak se k nim obecně stavíte?

Obávám se, že těch změn je příliš mnoho a z většiny nikomu reálně neprospějí. Rozsahem se jedná o historicky největší novelizaci exekucí, která by bohužel věřitelům nepřinesla nic dobrého a mnohdy ani dlužníkům. Těm by ale měla dle záměru předkladatelů pomoct. Řada z předložených změn se v tomto ohledu zcela míjí účinkem, potažmo dlužníkům způsobí akorát zmatek. Občanský soudní řád se jen za posledních 10 let měnil více než třicetkrát. Za dobu své téměř šedesátileté existence doznal 120 změn. To je pěkný nepoměr a ukazuje na překotnost novelizací posledních let. Exekuční řád pak za svých 19 let existence prošel asi 50 úpravami. Teď v parlamentu leží další mix asi 30 návrhů. A jsem upřímně zvědav, co vše se z toho nakonec zamotá do jednoho návrhu. Obávám se, aby z toho nevylezl kočkopes, na který ve výsledku doplatí celá společnost.

Jak vnímáte atmosféru, která toto dění provází? Ve středu po prázdninách zasedl podvýbor pro exekuce a také proběhl související seminář o slovenských zkušenostech...

To je ten zásadní problém. Navrhované změny v exekucích provází značná vlna hysterie, která bohužel přebíjí racionální argumenty. A tak tu už 10 let pořád dokola řešíme změny, u kterých bylo mnohokrát vysvětleno a odbornými analýzami prokázáno, že nic dobrého nepřinesou. Přesto se jich někteří zarputile drží a prosazují je jako zázračný všelék.

V tomto ohledu velmi oceňuji diskuzi na poli sněmovního podvýboru pro exekuce a insolvence, zejména pak odborný seminář, který na začátku září uspořádal poslanec Marek Výborný. Pozval na něj skutečně širokou škálu zástupců odborné i laické veřejnosti, protože je důležité, aby i její hlasy zazněly. Za účasti prezidenta Mezinárodní unie soudních exekutorů Marca Schmitze nebo místopředsedy Slovenské advokátní komory Ondreje Laciaka se rozjela zajímavá diskuze. Mimo jiné ukázala, že exekuční změny, kterých se v posledních letech dočkali na Slovensku, nejsou právě procházkou růžovou zahradou, ze které bychom si měli brát příklad.

O většině těchto věcí jsme v minulosti mluvili, ale pojďme si projít vaše aktuální postoje. Jaký máte v tuto chvíli názor na teritorialitu?

Můj názor zůstává stále stejný. Teritorialita nikomu a ničemu nepomůže, ba naopak poškodí věřitele a dlužníky uvede akorát ve zmatek. Bohužel jsme doposud neslyšeli racionální argument, který by jasně řekl, komu teritorialita prospěje. Opakovaně se mluví o odstranění údajné korupce, aniž by kdy byla prokázána, nebo zkrácení vzdálenosti mezi dlužníkem a exekutorem, což je také pomýlené. Exekuce by totiž byly rozdělovány podle trvalého bydliště dlužníka, které je ale mnohdy pouze formální. Navíc drtivá většina dlužníků stejně preferuje dálkovou komunikaci a vše může bez problémů probíhat elektronicky. Na Slovensku se s teritorialitou výrazně snížila vymahatelnost. Zástupci tamních věřitelů aktuálně mluví o poklesu o 20 až 40 procent. Vedle toho se jim zvýšily administrativní náklady a tak bych mohl pokračovat. U nás by to bohužel nebylo jinak. Já ale pořád věřím, že zvítězí zdravý rozum a žádná teritorialita se neschválí.  

Co si myslíte o povinných zálohách?

Povinnost platit zálohy by řadu věřitelů odradila od vymáhání toho, co jim náleží. Prostě rezignují, protože by zálohu museli platit i v případě, kdy exekutor selže a nic nevymůže. Podle analýzy Lukáše Kovandy by zavedení záloh ve spojitosti s teritorialitou zajistilo každému exekutorovi nemalý roční příjem navíc, a to bez ohledu na to, jak je výkonný. Prostě jistota příjmu i bez práce. Tím se logicky musí snížit jejich motivace. Věřitelům zase zbydou oči pro pláč, protože exekuce už radši nebudou vůbec zahajovat. Je dobře, že se velcí věřitelé začínají proti těmto překotným změnám v exekucích ozývat. Když totiž vidí, že by na exekucích zaplatili mnohonásobně víc, než kolik by se jim vrátilo, tak je jasné, že je asi něco špatně. Například Česká asociace pojišťoven si udělala analýzu, ze které vychází, že kdyby se povinné zálohy zavedly, muselo by dojít ke zdražení povinného ručení.

A co odpouštění starších exekucí?

Staré exekuce jsou opravdu problém, který je potřeba řešit. Nesouhlasím ale s plošným zastavováním či odpouštěním. Dluhy se mají splácet a je to tak správné. Není možné, aby stát tento problém řešil výhradně na úkor věřitelů. Problém byl do značné míry způsoben dřívější špatnou legislativou a je dnes primárně sociální povahy. Pokud už by se mělo něco odpouštět, tak jedině s kompenzací pro věřitele. Třeba Patrik Nacher připravil celkem přijatelný návrh. Spočíval by v tom, že exekutor by zastavoval starší dluhy s jistinou do 1 500 Kč, a současně věřitel by dostal od státu 30 % jistiny. To by mohlo odbourat vysoký počet historicky nahromaděných exekucí, aniž by to napáchalo výrazné škody. Co by ale podle mě pomohlo ještě více, jsou jednodušší odpisy nevymahatelných pohledávek. Věřitelé by mohli bez obav ukončit exekuční řízení, nebo pohledávky odepsat ještě před zahájením exekuce, resp. předchozího soudního řízení. Ideální by bylo, pokud by na základě určitého odborného potvrzení od exekutora u zjevně marných případů nemuseli ani podávat žalobu. Ušetřily by se tím náklady na všech stranách a ulevilo se přetíženým soudům.

Jaký vývoj očekáváte dále v insolvencích?

V systému oddlužení bych byl rád, kdyby se už nic neměnilo. Tam se již dlužníkům podstatně zmírnily podmínky, když loni padla povinnost splatit věřitelům aspoň 30 % dluhu. Je však otázka, jak s tím zamíchá implementace evropské směrnice. Ta se primárně týká oddlužení podnikatelů a firemních bankrotů. Myslím, že podnikatelé by si často druhou šanci zasloužili. V zahraničí totiž pro podnikatele bankrot není ostudou, ale mnohdy spíš nakopnutím k dalšímu posunu. U fyzických osob už bych ale podmínky dál nemírnil. Tam spíše momentálně vidím problém v tom, že řada dlužníků do oddlužení vůbec nejde, protože exekuce je pro ně z krátkodobého hlediska finančně výhodnější. Nemusí si tolik utahovat opasky. To by se ale spíše mělo řešit edukací a jejich lepší motivací se dluhů jednou pro vždy zbavit než dalším zmírňováním podmínek.

Sám nyní kandidujete do Senátu. S jakými záměry?

Senát nevnímám jen jako pověstnou pojistku demokracie, ale legislativy jako takové. Že to není klišé, se potvrdilo letos na jaře, kdy sněmovna v nouzovém režimu chrlila jeden zákon za druhým. Často nedávaly smysl nebo se vzájemně vylučovaly. Od toho je tu Senát, který může včas dát stopku. Kandiduji za Hradecko, kde žiji celý život, proto chci přirozeně hájit zájmy lidí z Hradecka. Chci se zasadit za změny, které pomohou našim podnikatelům a jejich zaměstnancům. S tím poměrně úzce souvisí i elektronizace veřejné správy, která roky v naší zemi stojí a v podstatě zamrzla. 

Co by obecně nyní potřebovala česká legislativa?

Hlavně střídmost. Naši legislativci se dnes doslova předhánějí v počtu navrhovaných zákonů, pozměňovacích návrhů, novel. Nemá to mnohdy hlavu ani patu. Překotné a převratné přijímání zákonů nikomu neprospívá. Vytváří to akorát chaos, ve kterém se pak už nestíhají orientovat ani samotní právníci, natož běžní občané. Já razím heslo, že co funguje, se nemá měnit. Energie by se raději měla věnovat do pořádné expertní přípravy zákonů, podložené analýzami. Kvalita před kvantitou. Protože například u teritoriality, která se řeší už 10 let, jsou to nyní samotní věřitelé, kdo musí přicházet s ekonomickými analýzami. Vypočítávají v nich, jaké zdražení by způsobila. Stát si sice v minulosti také nechal dvě analýzy vypracovat, ty ovšem mezitím poněkud záhadně zapadly.

SDÍLET