Články odjinud

O Vltavě rozhodují nekompetentní radní. Vůbec ji neznají, je to pobuřující, říká spisovatel Kahuda

O Vltavě rozhodují nekompetentní radní. Vůbec ji neznají, je to pobuřující, říká spisovatel Kahuda

Šéfredaktor stanice Českého rozhlasu Vltava Petr Fischer čelí už několik měsíců tlaku ze strany Rady ČRo. A přestože se blíží konec roku, generální ředitel veřejnoprávního média René Zavoral mu nebyl schopen říct, zda bude na postu pracovat také příští rok. Nejistá budoucnost Vltavy sice nebyla na programu středečního jednání radních, ale přesto se o ní mluvilo. Na situaci se přišly zeptat dvě redaktorky a radní i generální ředitel na dotazy reagovali podrážděně. Podezřele nejasná situace ale dráždí také kulturní obec, kterou na místě zastupoval renomovaný spisovatel Václav Kahuda. Obsáhlý rozhovor s ním o celé kauze pořídil náš reportér Vratislav Dostál.

Šéfredaktor Vltavy Petr Fischer doposud neví, zda stanici povede ještě příští rok. Na středečním jednání Rady ČRo o situaci mluvil generální ředitel veřejnoprávního rozhlasu René Zavoral. A nutno říct, že příliš světla do celé věci nevnesl. Mezitím se za Fischera postavily stovky lidí z kulturní obce. Jak situaci hodnotíte?

Petra Fischera znám dlouhé roky jako čtenář jeho textů. Nejen proto jsem se zapojil do iniciativy Za otevřenou Vltavu, která – jak jste řekl – vznikla na jeho podporu, a kterou podepsalo opravdu hodně lidí.

Iniciativa se zrodila v reakci na pseudokauzu údajného porna na Vltavě (stanice odvysílala pasáž z knihy Linie krásy oceňovaného autora Alana Hollinghursta – pozn. redakce). Radní (Tomáš) Kňourek se tehdy kvůli dopisu posluchačky pustil do kritiky vysílání. Vadilo mu, že v něm v dopoledních hodinách zaznělo spisovné slovo popisující mužský pohlavní orgán. Přitom nezazněl vulgarismus, zaznělo slovo, které znají žáci osmých tříd z hodin biologie.

Kdo je Václav Kahuda?
Václav Kahuda (vlastním jménem Petr Kratochvíl) se narodil 8. listopadu 1965 v Praze. Vyučil se štukatérem, prošel řadou dělnických zaměstnání (noční hlídač v Národním muzeu, strojník, hrobník, topič). V druhé polovině 80. let minulého století se podílel na vydávání série tzv. Branických almanachů. Po listopadové revoluci vydal osm knih, prakticky každá z nichž představovala velkou čtenářskou událost. Kahuda se hlásí ke svým vzorům - výsostným vypravěčům jako je Bruno Schulz, Bohumil Hrabal či Günter Grass. A stejně jako oni mísí s pozoruhodnou lehkostí vysoké s nízkým, groteskní s tragickým, animální s duchovním. Vrcholem jeho tvorby je autobiografický román Houština (Petrov, Brno, 1999), který je v kontextu české prózy naprosto ojedinělý. Následně se na několik let odmlčel, aby se v roce 2014 vrátil s podobně monumentálním dílem Vítr, tma, přítomnost (Druhé město, Brno, 2014). Žije v Praze.

Podstatné je možná také to, že tehdy nešlo o stížnost Radě ČRo, zmíněná posluchačka pouze reagovala na facebooku. Nebyla to stížnost podaná Radě ani dopis. Rada se tím vůbec neměla zabývat, má řešit pouze stížnosti, se kterými se na ni posluchači obrátí. A to nebyl tento případ. Radní Kňourek tehdy na schůzi Rady přinesl na mobilu nahrané dvě minuty z celého pořadu, na to konto se radní vyjádřili, jak je známo, padala slova o pornu a podobně, a Kňourek napsal do Parlamentních listů článek o duhovém neomarxistickém slunci nad Vltavou, ve kterém Fischera označil za zavilého obhájce prasáren, který příště bude vysílat pedofilní okénka. Profil té paní, co reagovala na facebooku, navíc už zmizel, takže to klidně mohlo být celé účelově vymyšlené.

Za Petra Fischera se tehdy okamžitě postavila překladatelka díla (Michala Marková) a vzápětí ve veřejných prohlášeních Obec překladatelů, Penklub a ve společném dopise desítky malých nakladatelství. Kauza odhalila, jak nekompetentní lidé ovlivňují chod kulturní stanice. Za sebe bych to řekl asi takto: ten princip je takový, že se tady napadá něco, co máme všichni doma v kuchyni. Něco, s čím žijeme celé dny. Stanice, která prochází v posledním roce nějakou obnovou – Petr Fischer a jeho lidé vnesli do vysílání nové formáty a novou energii – je napadána z naprosto malicherných a zástupných důvodů. Což je zkrátka pobuřující.

Obzvlášť v situaci, kdy změny, kterými stanice prochází, byly posluchači a kulturní obcí přijaty. Jak jsme mohli ve středu na jednání Rady ČRo slyšet, poslechovost Vltavy na rozdíl od Radiožurnálu nebo ČRo 2 neklesla, nýbrž mírně stoupla. Vltavu si každý den pustí téměř padesát tisíc lidí. Anebo ještě jinak: Petru Fischerovi se podařilo zastavit pokles poslechovosti, který stanice měla v posledních letech za minulého vedení. Před nástupem Petra Fischera byla stanice na historickém minimu jedenačtyřiceti tisíc denních posluchačů. Nové schéma přineslo skokový růst až na dvaapadesát tisíc. Od té doby se drží s mírnými tisícovými odchylkami zhruba v rozmezí statistické chyby. O šedesát a více procent ale stoupá poslech on demand, návštěvnost webu a sociálních sítí.

Generální ředitel René Zavoral na středečním jednání připomněl, že Petr Fischer loni představil nové poslechové schéma a že oni, jako vedení čekali, jak na to zareagují posluchači, případně zda to přiláká nové. Minimálně z tónu hlasu bylo cítit, že ta očekávání byla vyšší, že jsou spíše zklamáni…

O čem tady hovoříme. Poklesla poslechovost Radiožurnálu, poslechla poslechovost „dvojky“, která se navíc výrazně bulvarizuje. Na rozdíl od těchto velkých stanic byla Vltava vždycky menšinová. Bylo by bláhové očekávat nějaký skokový nárůst posluchačů, prostě struktura společnosti je a bude taková, že si Vltavu pustí vždy jen menší část lidí. Podle mého soudu by navíc Vltava jako kulturní stanice vůbec neměla být primárně posuzována kritériem poslechovosti. Všechny kulturní instituce řeší tentýž problém s úbytkem lidí, zajímajících se o kulturu, všechny hledají cesty, jak oslovit nové posluchače především z mladé generace. Také Vltava jde tímto směrem, není to ale práce na jeden rok!

ČR Dvojka dostala od generálního ředitele na zvýšení poslechovosti dva roky a obrovskou finanční podporu na rozjezd nového schématu a kampaně. Ta byla podle mých informací Vltavě generálním ředitelem přislíbena, ale slib nedodržen. K tomu všemu je třeba zopakovat, že rozdíl za dva roky působení Petra Fischera v čele stanice je plus sedm až jedenáct tisíc denních posluchačů, maximum bylo 52 tisíc v době, kdy nové schéma začalo vysílat, nyní má stabilně kolem 48 tisíc. Přitom rádio jako celek včetně Radiožurnálu a Plusu kleslo ve všech ukazatelích. Jak jsme ve středu slyšeli na jednání radních, celkový pokles je o dvě procenta podílu na trhu. Takže to určitě není Vltava, kdo by tady měl být předmětem nějakého znepokojení.

Navíc si myslím, že je svým způsobem fascinující, když na jednání Rady ČRo zazní, že jsou radní znepokojeni, aniž by takové tvrzení podepřeli jediným argumentem. Ptám se tedy: na základě čeho jsou znepokojeni? Nejsou schopni to říct. A nejen to, dokonce přiznávají, že nejsou schopni stanici naposlouchat. Jsou tedy Vltavou znepokojeni, a zároveň přiznávají, že ji neposlouchají. A nejen to: navrch ještě přiznávají, že si najali dva starší pány, údajné experty, kteří mají Vltavu naposlouchat za ně.

Je to zcela absurdní situace. Na webu Za otevřenou Vltavu vyjádřily svůj kladný názor na programové změny stanice desítky kulturních autorit této země, vědci, umělci, vysokoškolští pedagogové, filozofové, duchovní, ředitelé divadel a galerií včetně Národní galerie, ale také lidé běžných profesí, kteří Vltavu denně poslouchají. A kdo jsou vlastně ti, které Rada o své vůli nominovala na experty? Dva starší pánové? Jeden z prostředí reklamy.

Co říkáte na fakt, že na jednání Rady Petra Fischera nepozvali ani ve středu tento týden, ani na tu zářijovou schůzi, kde se řešila „kauza Porno“? Tehdy prý sice seděl v publiku, ale nedali mu slovo. Přitom ve středu umožnili vyjádření řediteli Radiožurnálu Pokornému ke stížnosti posluchače a jeho vysvětlení Rada přijala.

Skutečnost, že na veřejném jednání Rady nesmí promluvit nikdo z pléna a není zde žádný prostor pro diskusi, je totalitním výkladem zákona, kterým se chrání zbabělci. To, že před veřejným zasedáním mají radní dopoledne neveřejnou „secvičnou“ podle mě zákonu o rozhlase přímo odporuje. Sehrají pak odpoledne nacvičené představení pro lid. Jedna má známá psala, že bude záznam sdílet jako divadelní hru.

Problém podle mého soudu je, že se ČRo tváří jako hrdinské veřejnoprávní medium, které je pod tlakem zlých politiků stejně jako ČT, a potřebuje zvýšit koncesionářský poplatek, aby si zachovalo nezávislost. Podíval se někdy někdo nezávislý na hospodaření s rozpočtem? Český rozhlas jako dobrý hospodář, jak rád říká pan generální ředitel, zoptimalizoval 116 zaměstnanců bez předchozí analýzy na dopad na vysílání, a bez následné analýzy, co to způsobilo.

Před koncem roku prý ale vykazuje rozpočet rozhlasu několik desítek milionů přebytku, který se rychle utrácí, aby se nemusel vracet. Odhadem by za ty peníze zde mohla většina propuštěných lidí rok pracovat. Práce, která po nich zůstala, se navíc údajně stejně řeší švarcsystémem. Takže výdaje na mzdy možná klesly, ale na honoráře o to více stouply.


A pokud tedy radní používají zástupné argumenty, pokud byla kauza údajného porna pouhou záminkou, v čem podle vás tkví podstata situace?

Jeden verš Vladimíra Holana zní: „Co nerozumí, co nechápou, toho se bojí.“ Oni nerozumí a nechápou, je jim Vltava cizí. Sami se přiznali, sami to řekli. Nemají naposloucháno. Jejich vnitřní motivaci neznám, ale to, jak se projevují, jak se chovají, jejich argumentace, to vše působí zástupně. Jediné, co omílají, je, že jsou znepokojeni. Přitom je to obráceně, téměř 900 lidí podepsalo dopis generálnímu řediteli za otevřenou Vltavu. To my, jeho signatáři, jsme znepokojeni. A to tím, jak radní a management k Vltavě přistupují. Generální ředitel podle mých informací s Petrem Fischerem prakticky nekomunikuje a není schopen mu včas sdělit, co bude dál.

Faktem je, že reakce Reného Zavorala, když byl tázán na budoucnost Vltavy, byla na středečním jednání Rady de facto podrážděná…

Člověk by ho mohl chápat. Zároveň to ale obnažuje jeho lidské kvality. Já bych se styděl, takto reagovat. Styděl bych se na veřejné schůzi reagovat tímto způsobem. On není velitel armády. Je vrcholový manažer, měl by se zodpovídat za své jednání a určitě by neměl podobným způsobem mlčet a ignorovat dotazy na budoucnost jedné z klíčových a tradičních stanic veřejnoprávního rozhlasu.

Zmínil jste, že se považujete za pravidelného posluchače Vltavy. V čem podle vás tkví ta proměna, kterou do její tváře vtiskl právě Petr Fischer? Co je vlastně, pokud by mu nebyla prodloužena smlouva, v ohrožení?

Petr Fischer Vltavu otevřel, vnesl do ní podstatně širší záběr. Předešlé vedení redakce bylo úzce zaměřeno na hudbu, bylo v mnoha ohledech konzervativní. Jeden ze signatářů dopisu použil myslím výstižné slovo eskapická. Stanice se za vedení šéfredaktora Hurníka záměrně nevěnovala umělecké současnosti a ničemu, co se vyjadřuje k současné realitě. Bylo to pohodlné, slabošské a velmi oportunistické: hlavně se do ničeho nenamočit, když budeme hrát tu naši osvědčenou klasiku, nebudeme mít s nikým problémy. Vltava se tehdy soustředila především na klasickou neboli vážnou hudbu.

Petr Fischer uvolnil prostor i jiným typům soudobé hudby, stanici ale otevřel také moderní dramatice a literatuře. Vltava se pod ním stala také platformou k diskusím o hudbě, filmech, literatuře. Vltava je stále hodně o hudbě. Je zde ale přidaná hodnota v tom, že Petr Fischer vnesl do stanice svůj kulturní vhled, otevřel ji novým lidem, dosud méně známým autorům a podobně. To prostředí se celkově proměnilo, mimo jiné také proto, že se stalo atraktivním a v jistém smyslu slova i prestižním.

Mluvíte především o kvalitativních proměnách vysílání. Ale z toho, co zaznělo na Radě ČRo, je zjevné, že se budou posuzovat také kvantitativní ukazatele. Tedy hlavně již zmíněná poslechovost...

Podle mého soudu je ale potřeba dát novému vedení více času. Petr Fischer představil své nové schéma o něco více než před rokem. Vysílá se podle něj od října 2017. Proměnit charakter Vltavy, připravit na tuto proměnu její posluchače, to není věc, která by se mohla podařit za krátkou dobu. Na hodnocení – pokud jde o nárůst nebo pokles poslechovosti – je myslím ještě brzo. Zároveň ale platí, že už teď je zřejmé, že Vltava disponuje stabilním a stálým segmentem posluchačů. A ti noví mohou časem přijít.

Možná bych ještě řekl toto: v každé generaci bude v našem desetimilionovém národě jen omezené množství těch, kteří se budou zajímat o kulturu, budou inklinovat k hudbě, literatuře, divadlu nebo ke společenským vědám a k filosofii. Nikdy jich nebudou masy. A hodnota Vltavy je právě v tom, že se věnuje těmto menšinovým oblastem. Hodnota Vltavy spočívá v tom, že nabízí to, co nikdo ostatní nenabízí. V tom je nenahraditelná.

Takže je to podle vás tak, že je do jisté míry sporné, zda hodnotit stanici s takto kulturně ambiciózním programem především na základě její poslechovosti?

Jistě, je to v podstatě ten základní problém, který nás myslím všechny aktivizoval. Stanice Vltava musí být posuzována na základě kvalitativních parametrů, nelze je kvantifikovat. O to smutnější je, že nikdo z radních, pokud jde o kvalitu, nemá co říct. Vlastně mluví a hodnotí něco, co vůbec neznají. Jsou tedy nekompetentní o tom rozhodovat.

A je smutné, že právě tito lidé mohou budoucnost Vltavy fatálně ovlivnit. Je pobuřující, že právě tito lidé o tom rozhodnou. Což říkám s vědomím, že o personáliích rozhoduje generální ředitel s tím, že jeho rozhodnutí Rada ČRo pouze vezme na vědomí. Je totiž zjevné, že radní po Vltavě už od jara tak říkajíc jdou.

Faktem je, že Petr Fischer bude až někdy okolo 12. prosince vědět, zda bude v čele stanice pokračovat.

Těžko se mi to posuzuje, ale dost to vypovídá o poměrech v rozhlase. Standardní by bylo, aby v instituci, jakou chce být Český rozhlas, tedy instituci s nějakou vyspělou kulturou mezilidských vztahů, aby to už dávno věděl. I s pečlivým zdůvodněním, proč se to děje. Prozrazuje to, s kým máme co do činění. Podle skutků poznáváme lidí. A toto není férové jednání, je v tom kus ignorance a arogance.

Je v tom hluboké nepochopení a míjení veřejnoprávního média. Generální ředitel by v něm měl vytvářet tvůrčí prostředí, není šéfem železáren, ale veřejnoprávního média s velkou historií, pamětí a tradicí. Neměl by být tupým manažerem, který pouze vykazuje prodejnost výrobků.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud