V kauze ČRo Vltava mají máslo na hlavě obě strany. Komentář Michala Půra

Už dlouho se nám nedostalo takto hluboké sondy do fungování veřejnoprávních médií, jako při současné kauze kolem konce šéfa ČRo Vltava Petra Fischera. Nečekejte ode mě nějakou zběsilou obhajobu Fischera, protože Vltavu neposlouchám a absolutně nemám tušení kam a jestli vůbec se stanice posunula. Naposledy jsem s ní přišel do kontaktu, když jí poslouchala moje babička a to je tak před 20 lety. To jen pro upřesnění, že by v posledních dnech někdo mohl získat dojem, že Vltavu poslouchá každý. Neposlouchá, byť to nijak výrazně nesnižuje její důležitost.

Vltava je typickým představitelem média pro velmi specifickou a menšinovou obec posluchačů. V zemi Smetany, Dvořáka, Janáčka, Bohuslava Martinů a dalších je nanejvýš vhodné, aby tady existovala stanice, která se zaměřuje zejména na vážnou hudbu. Pro soukromého investora je provozování takové rozhlasové stanice v podstatě ekonomickou sebevraždou a musí jej zastoupit stát. Roční rozpočet stanice podle prohlášení Českého rozhlasu představuje 64 milionů korun s tím, že v příštím roce se s jeho navýšením nepočítá. Loni bylo do programu investováno o čtyři miliony víc, což je v podstatě zanedbatelná částka. Zejména pro instituci, která jen od daňových poplatníků na koncesionářských poplatcích získá ročně více než dvě miliardy korun. A tady se dostáváme k roli současného ředitele Reného Zavorala.

Spor o Vltavu: Rozhlas neprodloužil Fischerovi smlouvu. Zavoral ho viní z organizace vzpoury

sinfin.digital