ANALÝZA: Rovnost, volnost, Rafale. Macronova Francie zahájila globální ofenzívu

Ondřej Fér

Když se Emmanuel Macron předloni stal francouzským prezidentem, začalo se mu kvůli nevysoké postavě říkat „Micron.“ O dva roky později je asi nejmenší evropský státník všudypřítomný a nepostradatelný. A jakoby mimochodem dělá z Francie geopolitického tygra. Prostředkem jsou zbraně, kterých Francie chrlí do celého světa čím dál více. Nejviditelnější to teď je u letounů Rafale. 

Doma se proti němu šikují odboráři, na mezinárodní scéně ale slaví úspěch za úspěchem. Stal se mediátorem mezi nesmiřitelnými oponenty, zdatným vyjednávačem, u kterého se sbíhají nitky. Na pozadí hektické mezinárodní aktivity Emmanuel Macron rozehrává velkou geopolitikou partii.

Macronův cíl je stále zřetelnější. Snaží se využít mocenského vakua ve světě. Velmoci, tedy Čína, Rusko a Spojené státy, jsou natolik zaměstnané svými vlastními složitými vztahy, že věnují pozoruhodně málo pozornosti někdejším koloniálním územím. Přitom nejpozději od časů Benjamina Disraeliho, britského premiéra z viktoriánských časů a prvního přiznaného imperialisty, platí poučka, že země, která se přestane starat o svou zónu vlivu, je na nejlepší cestě o ni přijít.

Přátelství z rozumu. Macron s Trumpem se tváří jako kamarádi, pod povrchem ale zuří válka

sinfin.digital