Články odjinud

Čaputová nemá nic jisté, může se vyčerpat. Duel se Šefčovičem rozhodne účast, říká Prokop

Čaputová nemá nic jisté, může se vyčerpat. Duel se Šefčovičem rozhodne účast, říká Prokop

Bude mít Slovensko prezidentku Zuzanu Čaputovou, nebo se hlavou státu stane kandidát socialistů Maroš Šefčovič? Deset dnů před prvním kolem voleb vše nasvědčuje tomu, že se ve finálním duelu rozhodne právě mezi nimi. Šance obou jsou vyrovnané a klíčovým faktorem bude účast, jak v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje sociolog Daniel Prokop z Medianu. Agentura na Slovensku prováděla před začátkem dvoutýdenního moratoria pravidelná šetření mezi voliči. Prokop teď detailně popisuje, jaké je rozpoložení společnosti po loňském turbulentním roce a co komu hraje do karet. Proč může Čaputové dojít dech a v co musí doufat Šefčovič?

Jaká jsou základní zjištění Medianu dva týdny před prvním kolem prezidentských voleb na Slovensku? Jak byste popsal základní trendy?

Můžeme vycházet jen z výzkumů publikovaných před moratoriem (začalo platit minulý víkend - pozn. redakce). Už před odstoupením Roberta Mistríka začínala hodně růst Zuzana Čaputová. Oslovovali podobné voliče, avšak ona se výrazně lépe hodí do atmosféry velké nedůvěry v právní stát, podezření propojení části politiky a organizovaného zločinu, zklamání ze staré levice, ale i přítomnosti tématu nerovností.

Mistrík zdůrazňoval spíše témata do dobrých časů – modernizaci ekonomiky, investice do vědy a podobně. Takže i ve dvou výzkumech Medianu a Focusu před odstoupením Mistríka už byla Čaputová před ním. Nebylo to ale rozhodnuté.

Volební modely vytváří falešný dojem velké přesnosti a rozhodnutosti voličů – reálně ale lidi váhali a i Mistrík měl podle Medianu SK potenciál to zlomit a dostat se na pětatřicet procent. Ale asi si sám uvědomoval, že už na to nemá energii a raději podpořil Čaputovou.

A jak se změnilo rozložení sil po jeho odstoupení?

Rozptyl zisku u Čaputové byl pak u agentur mezi 18 a 53 procent, což asi důvěryhodnosti oboru moc nepomáhá. Je ale třeba si uvědomit, že agentury, které ji mají pod třiceti procenty, jsou ty, které se objeví před volbami, mají obrovskou odchylku a zase zmizí. Třeba Phoenix, který měl ve slovenských volbách 2016 průměrnou odchylku na stranu přes čtyři procentní body a Mirka Topolánka loni na patnácti až dvaceti procentech.

„Čaputová se výrazně lépe hodí do atmosféry velké nedůvěry v právní stát, podezření propojení části politiky a organizovaného zločinu. Mistrík zdůrazňoval spíše témata do dobrých časů.“

Když si tyto „výzkumy“ odmyslíme, pohyboval se zisk Čaputové mezi 32 a 53 procenty. Osobně si tedy myslím, že ta nejvyšší čísla vychází i z intenzivní dvoudenní medializace, že je favoritka. Ta může vést k tomu, že se fanoušci ochotněji účastní výzkumů, což zejména u náhodných telefonických šetření vede k vychýlení vzorku v jejich prospěch. Což lze vyrovnat jen vážením třeba na minulé volební chování – avšak ty agentury to vždy nedělaly. 

K Čaputové se v těchto výzkumech přiklonila i řada nerozhodnutých a lidí původně podporující menší kandidáty. Tuto podporu může potvrdit, ale i ztratit. Noví kandidáti jsou vždy trochu v pozici, že si do nich nalijeme i svoje nejlepší očekávání, která musí potvrdit v předvolebních debatách a na konci kampaně. To potkalo například Jiřího Drahoše. I když je asi fakt, že Čaputová má vyšší autenticitu, konkrétnější témata a důvěryhodnost díky minulosti v právních kauzách.
 
Co by tedy mohlo postup Zuzany Čaputová z uskupení Progesívné Slovensko a Maroše Šefčoviče, jehož nominoval Směr, do druhého kola ohrozit?

No, ty šance mají velké, ale nic jistého. V minulých volbách v prvním kole Kiska zhruba naplnil očekávání výzkumů a Robert Fico výrazně ztratil. A skoro se k nim dotáhl Radoslav Procházka. Ficova ztráta byla dána i tím, že prezidentské volby na Slovensku mají relativně malou účast a ne všichni, kdo ji deklarují, skutečně přijdou volit.

A to jsou častěji právě méně angažovaní voliči – často i lidé s nižším vzděláním a mimo velká města, kteří ve stranických volbách volí pragmaticky levici. Což může teoreticky zaskočit Maroše Šefčoviče – bývalého eurokomisaře a nominanta Směru. Otázka ale je, kdo je může přeskočit. Preference na to má jen pan Harabin. Avšak jeho potenciál je na rozdíl od Procházky v roce 2014 omezený. Pro 64 procent lidí nevylučujících účast byl před moratoriem nepřijatelný.

Harabin, ač byl významný soudce a ministr, je jakousi post-mečiarovskou variací Tomia Okamury. Šíří konspirační teorie o uprchlících, o tom, že se chystá manipulace voleb. Navíc také čelil obviněním z komunikace se členy mafie. Když se za ním semknou národovci a kotlebovci, tak by uspět mohl – ale jen při větším poklesu účasti. Jako pravděpodobné to nevidím.

„Souboj mezi Čaputovou a Šefčovičem by byl relativně vyrovnaný a záleželo by na účasti.“

Na první pohled zaujme, že Slovensko spěje na rozdíl od Česka k politické generační výměně. Představa, že je u nás favoritem prezidentské volby politický nováček, navíc z neparlamentní strany, a k tomu všemu ještě žena, je z říše fantazie. Čím si to vysvětlujete?

Já to přisuzuji třem faktorům. Slováci dříve než my zažili desintegraci původní porevoluční scény a vznik nových stran, které pak vládly a upadly v nemilost – nejprve pravicová SDKÚ a nyní v menší míře Směr. Voliči tudíž hledají alternativy k někdejším alternativám, což možná jednou potká i hnutí ANO v Česku.

Za druhé: stranická scéna je tam snad ještě více dezintegrovaná než u nás – v současnosti by na vstup do Národní rady mohlo pomýšlet klidně deset stran, často jde o nové partaje s malým počtem členů. Poté, co vznikla kompromisní vláda maďarské strany a někdejších národovců SNS, kauza Kuciak a další oslabili Směr Roberta Fica, k němuž je už na všech frontách loajalita nízká. A voliči hledají alternativy.

A za třetí: prezidentské volby na Slovensku mají účast okolo 45 až 50 procent. Větší váhu v nich mají angažovaní voliči, v posledních volbách spíše vzdělanější a z měst. A mohou tak prohlasovat kandidáta, který by třeba při 70procentní účasti a bez podpory velkých stran šanci neměl. To je trochu efekt českých senátních voleb, ačkoli omezeně.

Další pozoruhodný moment vidím v tom, že do druhého kola mají nejblíže dva spíše levicově ukotvení politici. Jeden progresivnější, druhý konzervativnější. Ale přesto, oba spíše zleva. Jaké jsou podle vašich zjištění příčiny tohoto jevu?

No vida. A v Česku zase byli dva pravicoví. Miloš Zeman je postoji k nerovnostem ve společnosti, k lidem na okraji a s menšími šancemi, rozhodně blíž k pravicovým a konzervativním autoritářům, než k jakékoli levici. A největším deficitem Drahoše bylo, že tohle neuměl využít a kritizovat Zemana třeba za propojení s exekučním byznysem.

Oba případy asi vyplývají z toho, že jsme se dostali z ekonomické krize, kde jde o spor o společenské zdroje a jejich redistribuci, s migrační krizí se zase posílily střety kulturní. Na Slovensku po Kuciakovi se k nim přidává obava o existenci právního státu a vymahatelnosti práva.

Někdo by řekl, že to je tím, že prezident nemá ústavní pravomoci ovlivňovat ekonomiku, že tudíž mizí levo-pravý konflikt. Ale prezident samozřejmě trvalým tlakem na některá témata a jejich medializací může symbolicky ovlivňovat mnohem více, než mu dává Ústava. To bylo myslím další nepochopení u Drahošova týmu – že se zaměřil jen na ty ústavní pravomoci, ačkoli lidi chtěli slyšet obsah bez ohledu na ně.  
   
Do jaké míry, pokud jde o preference jednotlivých kandidátů, podle vašich zjištění rozhoduje jejich vazba na jednotlivé politické strany?

Čaputové asi neškodí, protože je ze strany dost nové. A ačkoli je spíše levicově progresivní, tak ji chtěla podle výzkumu Medianu už před odstoupením Mistríka velká část slovenské opoziční pravice.

Loajalita asi bude hrát roli u Směru a podpory pana Šefčoviče, ale zde je zase otázka účast. Stranickost by asi mohla být poškozující, pokud by člověk kandidoval přímo za nějakou menší a vyhraněnou stranu – pravicový SAS, populistické OLaNO nebo národovecké strany.

Jak je to s podporou jednotlivých kandidátů pokud jde o konflikt centrum vs. periferie? Jinak řečeno, jak velký rozdíl je mezi Bratislavou a dalšími velkými městy a zbytkem Slovenska?

Tady je rozdíl větší. Minimálně Harabin takto souboj proti Čaputové jako liberální sluníčkářce rámuje. Pro bývalého eurokomisaře Šefčoviče to není tak snadné, protože on představuje pro-evropský a taky v podstatě liberální establishment. Takže spíše hraje na zkušenost a dobrou reprezentaci a prosazování zájmů Slovenska v zahraničí. A musí doufat, že se voliči v Čaputové navzdory vysokým očekáváním v debatách zklamou.

„Preference Čaputové není ani tolik o tom, že by ji volily ženy. Spíše má velkou podporu u lidí, kteří v roce 2014 volili Kisku.“

Jaké jsou základní sociální charakteristiky, pokud jde o voliče jednotlivých kandidátů? Kdo, koho a proč preferuje?

Můžu mluvit jen o publikovaných výzkumech Focusu a Medianu před moratoriem. Ty ukázaly, že preference Čaputové není ani tolik o tom, že by ji volily ženy. Spíše má velkou podporu u lidí, kteří v roce 2014 volili Kisku. U někdejších voličů Fica je volba roztříštěnější – mezi Šefčoviče, národovecké a další menší kandidáty.

Už jste na to narazil. Slovenskem loni otřásla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Jak tento moment promlouvá do předvolební atmosféry?

To roztříštění někdejších voličů Roberta Fica a Směru, kteří by jinak asi více volili Šefčoviče, je zapříčiněno poklesem popularity Směru, který přišel po Kuciakově vraždě a všem, co ji následovalo. A fakt, že za Čaputovou stojí i velká část pravicových voličů, má možná stejný zdroj vysvětlení.

Je to hypotéza, ale kdyby teď nebyly v popředí témata právního státu, spravedlnosti, vymahatelnosti práva i pro „malé“ a podezření z prorůstání zločinu a státní správy, tak by se možná více mluvilo o zahraniční politice či modernizace ekonomiky. To akcentoval Mistrík a v debatách s Čaputovou to vyznívalo tak, že si spletl dobu.
 
Pokud jsem hovořil o levici, nemůžu se nezeptat také na kandidáty pravicových stran. Čím si vysvětlujete jejich nižší preference.

No, ty strany jsou extrémně fragmentované a silného kandidáta nevyprodukovaly, pokud mezi ně nepočítám podporu Mistríka. Obecně je vlastně otázka, kdy v našem prostoru naposledy uspěl pravicově liberální kandidát. Ti totiž v očích části dnešní veřejnosti kombinují ekonomickou přehlíživost i kulturní elitářství – tak byl vnímán třeba Karel Schwarzenberg.

Proto jsou také v poslední době na pravici úspěšní jen autoritáři, kteří svojí image a rétorikou dokážou předstírat jistou levicovost, ačkoli nakonec podpoří daňovou reformu nevýhodnou pro spodních šedesát procent, omezí ochranu prostředí v prospěch korporací i sociální zabezpečení jako Donald Trump. Ten ještě před rokem nadával na Amazon, který dnes platí i díky jeho reformě a nezalepení děr na federálních daních čistou nulu.

Nemohu se nezeptat ne výhled do druhého kola. Jaké jsou preference voličů, jejichž kandidáti v prvním kole neuspějí? Ptali jste se na jejich druhou volbu?

Duely zkoumal Focus a Median. Ale dá se jen říct, že souboj mezi Čaputovou a Šefčovičem by byl relativně vyrovnaný a záleželo by na účasti, ačkoli Čaputová by před moratoriem byla favoritka. Nikdo další by ve druhém kole neměl kvůli malé přijatelnosti šanci.
 
Strategií Čaputové bude nejspíš vyvolat v zemi dojem, že jsou prezidentské volby plebiscitem o Robertu Ficovi. Zároveň ale mohou některé její programové body odrazovat konzervativnější voliče, tedy venkov. Co podle vás nakonec o příštím prezidentovi Slovenska rozhodne?

Tak programové body zrovna ne. Mezi ty patří spravedlnost a fungující právní stát pro všechny, důstojný život pro seniory a ochrana životního prostředí. Nevýhodou málo známého člověka jako je Čaputová ale je, že lze jeho vnímání ovlivnit negativní kampaní. To chápali stratégové Baracka Obamy, kteří s negativní kampaní proti Mittu Romneymu vyjeli ihned po výhře primárek, dokud byl neznámý.

Stejně tak to chápali stratégové Miloše Zemana, kteří si proti známému Schwarzebergovi schovávali smrtící údery do posledních dnů, kdy už se nešlo bránit, avšak proti neznámému Drahošovi se zaměřili na zničení jeho image od pondělí po prvním kole.

Lze tomu čelit?

Zbraní proti této strategii je být hodně konkrétní – v postojích a v hodnotách, nefungují fráze o slušnosti. Ty pak smete jedna billboardová kampaň. Z části se mi zdá, že Čaputová na této konkrétnosti a novosti vydělávala, ale teď už jede trochu obrannou a obecnou kampaň, že bude spojovat a podobně. Což se může do konce druhého kola vyčerpat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud