Cinknutý boj o Moskvu: Výpad proti opozici ukazuje slabinu ruského režimu | info.cz

Články odjinud

Cinknutý boj o Moskvu: Výpad proti opozici ukazuje slabinu ruského režimu

ROZBOR KARLA SVOBODY | Ruskou opozicí v současné době hýbe další střet se státní mocí. Deseti ze šestnácti nezávislých kandidátů do moskevské dumy za tzv. nesystémovou opozici, včetně jejích vrcholných představitelů, jako jsou Gennadij a Dmitrij Gudkovové, Ljubov Sobol, Sergej Mitrochin či Ilja Jašin, byla odepřena registrace, a tím pádem i účast ve volbách. O víkendu vyšlo do ulic ruského hlavního města na protest více než deset tisíc lidí.

Jako hlavní důvod uvedly oblastní volební komise fakt, že velké procento potřebných podpisů potřebných pro registraci kandidáta patří neexistujícím lidem. Tento mechanismus slouží jednak jako ochrana před kandidáty, kteří nemají podporu či schopnosti podpisy sehnat, a tak si je „domalují“, ale také jako hráz před různými vtipálky, kteří by se pokusili sabotovat volby. Potud se tedy vše zdá být v pořádku. Zdání ještě posiluje fakt, že jmenovaní nebyli zdaleka jediní, komu byla odepřena účast ve volbách. Registraci nedostali ani někteří kandidáti nominovaní oficiální mocí. Jenže, jako vždy, ďábel se skrývá v detailu.

Problémem je samotný proces zkoumání. Komise za zavřenými dveřmi ověřuje, jestli ten či onen podpis je pravý, aniž by měla jakoukoli kontrolu. A v mnoha případech je tato činnost prováděna velmi formalisticky. Podle informací, které máme, tak například docházelo k chybám při přepisu jmen do oficiálních protokolů. O své neexistenci se pak dozvěděli i takoví lidé, jako je profesorka ruské Vysoké školy ekonomiky Jelena Lukjanova či jeden z opozičních předáků Ilja Jašin. Nutno ještě dodat, že všichni neúspěšní kandidáti mají právo na apelaci k vyšším instancím, popřípadě k soudu. I kdyby ale byli do voleb nakonec zařazeni, budou ve zjevně velké nevýhodě, protože na kampaň dostanou jen velmi málo času.

Volby do moskevské dumy, které se budou konat začátkem září, nejsou žádnou nevýznamnou událostí. Jen voličů je zaregistrováno něco přes sedm milionů, přičemž volí většinovým systémem (vítěz bere vše) v pětačtyřiceti okruzích. Každý poslanec má tedy poměrně významné slovo. Je nutné si také uvědomit, že duma kontroluje rozpočet, který svým rozměrem může konkurovat i těm největším ministerstvům. Navíc, Moskva a Petrohrad jsou standardně liberálními městy, což by mohlo nahrávat opozici. I z toho důvodu je z hlediska státní moci více než logické, že dochází ke kontrole výsledků a jejich formování ve stylu systému řízené demokracie.

Případy, kdy kandidáti nejsou připuštěni k volbám, ať se jedná o prezidentské, parlamentní či místní, se opakují s každým hlasováním. Jde pochopitelně o způsob, jak zajistit správný výsledek ještě předtím, než k samotnému hlasování vůbec dojde. Další korekce může nastat pomocí kreativního hlasování (třeba prostřednictvím členek volební komise vhazujících štosy volebních lístků do urny) či kreativním sčítáním. Není pak divu, že volby jsou hlasováním inspirovány jen velmi volně a výsledky nemají nějak ohromující vypovídací hodnotu. Zvláště v Moskvě si až příliš dobře pamatují chybu, kterou udělali v roce 2013, pravděpodobně v důsledku dozvuků medveděvovského „oteplení“, kdy opoziční kandidát Alexej Navalnyj získal 27 procent hlasů, a to přes všechna omezení, která mu administrativní mechanismy připravily. Kolik by získal reálně v otevřeném a férovém hlasování, je jen otázkou.

Celý případ hlasování, respektive nepřipouštění opozičních kandidátů, ukazuje, kromě jiného, na slabiny všech autoritativních režimů. A je přitom jedno, jestli budou nakonec k volbám připuštěni nějací opoziční kandidáti či dokonce jestli jim bude dovoleno získat místo v radě, protože půjde jen o kulisu ve stylu „podívejte se, všechno je čisté, ten, kdo měl dokumenty v pořádku, se dostal“. Takový režim totiž nemá zpětnou vazbu. Volby jsou z výše zmíněných důvodů jen chabým vodítkem. Reálné výzkumy veřejného mínění sice mohou dát větší šanci, nicméně i zde, při ponechání záměrně zmanipulovaných průzkumů (módně se tomu říká fake polls), je nutné počítat s tím, že lidé z obav před následky odpovídají podle toho, jak mají, nikoli podle toho, co si myslí. Složitější je to pak samozřejmě i pro komentátory, protože vždy bude podezření, že zveřejněné výsledky již prošly úpravou.

Na druhou stranu ale ruský režim nelze vnímat jako primitivní diktaturu, vyhlašující stoprocentní podporu ze strany obyvatelstva, bez schopnosti reagovat na nálady ve společnosti. Důkazem toho může být už jen fakt, že Jednotné Rusko, státostrana, jejíž současná popularita a význam pro samotný systém strmě padá, nepostavila své kandidáty (byť by jako kandidáti strany zastoupené ve státní Dumě nemuseli sbírat potřebné podpisy), ale všechny kandidáty nasadila jako nezávislé s tím, že jim vyjádřila podporu. Jednotné Rusko je až příliš spjaté s ne zrovna úspěšným obdobím v ruské ekonomice, jmenovitě s vysoce nepopulární penzijní reformou. O určitou reflexi tak přeci jen jde. Zároveň ale může jít o prostý pokus o zakrytí faktu, že nepohodlní kandidáti nebyli k volbám puštěni.

Otázkou je, co si z toho vzít v České republice. Samozřejmě, Rusko, respektive Moskva si uspořádá volby podle sebe. I kdybychom je chtěli zpochybnit, moc by to nepřineslo. Z praktického hlediska tedy nic. Z analytického hlediska je nicméně dobré vnímat fakt, že podpora oficiální moci, zde reprezentované hlavně Jednotným Ruskem, má minimálně klesající tendenci, a že oficiální čísla výsledků příliš reálnou podporu nesystémové opozice nereflektují. Pro znalce termínu suverénní (řízená) demokracie to není žádnou novinkou, ostatně ani tvůrci tohoto systému se tím nějak netají, přesto je dobré si to čas od času připomenout.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud