Rozklíží systém S-400 jednotu NATO? USA hrozí Turecku sankcemi | info.cz

Články odjinud

Rozklíží systém S-400 jednotu NATO? USA hrozí Turecku sankcemi

Prostě jej chceme! Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan nehodlá ustoupit od nákupu ruského protiraketového systému S-400. To se nelíbí americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi do té míry, že Ankaře vyhrožuje hospodářskými sankcemi. Hrozí tak situace, že nákup ruských raket ještě více rozeštve dvě spojenecké země, které stále, byť chladně, spolupracují v rámci NATO.

Ti dva – Trump a Erdogan – se nemají příliš rádi, jakkoliv jsou oba ze stejného těsta. Nebo snad právě proto. V každém případě se kříží mocenské zájmy jejich států. Poslední spor o turecký nákup ruského systému S-400 je jen vyvrcholením, ne příčinou sporu. A ten má jak vojenskou, tedy spíše technickou, tak politickou rovinu.

V časech studené války obě země spojoval nepřítel – sovětský tábor. Stejně jako fakt, že nacionalistické Turecko hledalo bezpečnostní záruky i společenskou inspiraci na Západě. Nástup Erdogana a hlavně jeho ideologů otočil kormidlem: nyní Ankara opět hledí na Východ a jako v osmanských časech má ambici vést islámský (sunnitský) svět.

Co se konkrétních sporů s USA týče, za všechny jen ty hlavní: američtí vojáci cvičili a vyzbrojili syrské Kurdy z Lidových obranných jednotek (YPG), kterým pomáhali v boji s Islámským státem. Jenže jednotky YPG do značné míry sdílejí post-marxistickou ideologii i strategické cíle svých tureckých soukmenovců z PKK. Což znamená, že USA (jakkoli v zápase s islamisty) pomáhaly syrským Kurdům, které Turecko vedle separatistů z PKK označuje za nejhorší nepřátele vůbec.

Erdogan osobně pak USA zazlívá, že hostí islámského vůdce Fethullaha Gülena. Ten byl nejprve blízkým prezidentovým spojencem, oba lídři se ale nejpozději v roce 2014 rozešli ve zlém. Teď je Gülen, který žije od roku 1997 v Pensylvánii, tureckou propagandou vykreslován jako původce všeho špatného – mimo jiné i jinak zpackaného puče z léta roku 2016, po kterém v armádě následovaly rozsáhlé čistky.

Média už několikrát spekulovala o tom, že obchodnicky smýšlející Trump vydá duchovního do země původu, kde by mu patrně hrozil trest smrti. To se ale nyní zdá nepravděpodobné. Důvodů Erdoganovy nelibosti vůči Americe je ovšem více: USA a Turecko rozděluje třeba také vztah k Izraeli a částečně i spor o Kypr, kde se sváří Ankara s Aténami.

INFOGRAFIKA DNE: Čistky v turecké armáděINFOGRAFIKA DNE: Čistky v turecké armáděautor: INFO.CZ

Strategické zájmy obou států, které mají největší armády ze všech členů NATO, přesto dosud převažovaly. Teď projdou další zkouškou – viz S-400. Jeden z planetárně nejvýkonnějších, přesto prý hlavně ruskou propagandou přeceňovaný, protiraketový systém chce Turecko do výzbroje. Erdogan, který rád hovoří o soběstačnosti i technické zdatnosti, chce podle svých slov časem „eliminovat závislost na zahraničních zbrojních dodávkách“. V praxi to znamená jak podporu vlastní výroby, tak diverzifikaci dodavatelů, která zašla tak daleko, že alianční armáda touží nakoupit americké stíhačky F-35 a sovětský systém S-400 zároveň. Mimochodem, Erdogan původně stál o společnou turecko-ruskou výrobu sestavy s označením S-500, k tomu se ale Moskva nemá.

Spojené státy daly jasně najevo, že taková turecká politika se jim nelíbí. Argumentují tím, že S-400 nejsou kompatibilní s alianční výzbrojí, byl by tedy problém nasadit je do společné operace NATO. Co je patrně krapet důležitější: nabízejí Ankaře vlastní systém Patriot. Pokud něco Donald Trump miluje, tak možnost zatlačit na spojence, aby koupili americké zbraně, což se pak skvěle prodává doma voličům i průmyslníkům. V neposlední, či spíše první řadě se USA (právem) obávají, že ruští experti v Turecku získají k F-35 přístup a své protiraketové systémy posléze zdokonalí tak, aby dokázali americké letouny snáze likvidovat. Zjednodušeně řečeno: bojí se, že dodají-li moderní stroje plus potřebnou technologii Turecku, fakticky je jako na talíři naservírují Rusku. 

Všechny strany jsou teď zakopány v pozicích. Pro sebestředného Erdogana začíná být stále bojovnější dialog s Američany otázkou hrdosti, a to jak národní, tak osobní. Rusko je nadšené: vráží klín mezi spojence v nenáviděném NATO a navíc může udělat výtečný obchod. USA se snaží zvrátit turecké rozhodnutí tak vehementně, že mu dokonce vyhrožuje sankcemi. Turecký prezident se nechal slyšet, že na schůzce největších ekonomik světa G20 s americkým kolegou promluví a vše vyřeší. Během sobotního setkání však ve sporu nikam nepokročili. Otázkou tedy zůstává, co mu Erdogan nabídne. Trump obchodníkem vždy byl a zůstal jím i v politice.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud